Nikdy...

Chci pohár!

,,Zítra hrajeme se Zmijozelem. Hodlám zopakovat loňský úspěch a obhájit pohár. Jasně vám říkám, že moje jméno na tom poháru bude" oznámil Garry dost rázně. ,,Ono už tam je" poukázala jsem na onen fakt. Když tenhle rok vyhrajeme pohár, bude to pro mě potřetí, stejně jako pro Jamese, Christophera a Garryho. Ten ale letos bude napsaný jako kapitán. Pro Kate by to taky bylo potřetí, kdyby neodešla. ,,To ano, ale ne jako kapitán. Když letos vyhrajeme pohár, odejdu z postu brankáře i kapitána týmu s úžasným pocitem. Zítra bude naší největší zbraní Blacková" Garry upřel pohled na mě. Cože? Proč já? Christopher je náš nejlepší střelec. ,,Víš jak jsem ti říkal, že máš říkat že s největší pravděpodobností nenastoupíš? Dnes jsem se postaral o to, aby si zmijozelští mysleli že opravdu nenastoupíš. Seznam jsem Hoochové dal už včera, ale oni ho neuvidí. Myslí si, že budeme slabší, že nebudeme mít jednoho z nejlepších hráčů, ale to se pletou. Když nastoupíš, vytřeš jim zrak. Biderovi ani slovo" vysvětlil Garry. Byl do toho úplně zažraný. ,,S Matthiasem se o famfrpálu nebavíme" prohlásila jsem. ,, Jo, baví se o jiných věcech" zasmál se Christopher. ,,Kdo ví jestli se vůbec baví" uchechtl se James. Věnovala jsem jim vražedný pohled a oni se jen zazubili. ,,Ikdyž mě to baví, přestaňme rozebírat Blackovou a Bidera" vložil se do toho Garry s úsměvem. ,,Zajímavé téma. Pojďme se o tom pobavit" vykřikl Thomas. ,,Taky se můžu sebrat, odejít a to, že budete hrát beze mě bude pravda" obořila jsem se na ně. Co je je do toho? Je to můj život, můj vztah a oni se mi do něj hrabat nebudou. ,,Ne, to nedělej. Už jsme ticho. Smát se můžeme zítra na oslavách. Pak už nás čeká jen Havraspár, což máme v kapse" zasáhnul Garry. No jo, potřebuje mě, tak se snaží.

Šla jsem pozdě na snídani. Garry si chtěl dát ještě rychlý trénink a já jsem vstala pozdě. Byli tam všichni, jen já jsem nestíhala. Ve dveřích Velké síně jsem se srazila s Olim Baddockem, odražečem týmu Zmijozelu. ,,Hele Blacková! Prej tě posadili na tribunu!" zvolal. ,,Aspoň krásně uvidím, jak vás poráží. Speciálně tuhle porážku si z tribuny ráda vychutnám" drze jsem se na něj usmála a pokračovala jsem dál se zdviženou hlavou a úsměvem. On za mnou zůstal zírat. ,,Dneska jsi v ráži, vlčice" poznamenal Christopher. ,,Přísahám Merlinovi, že jestli mi ještě jednou řekneš vlčice, tak si vezmu Roxaninu nebo Thomasovu pálku, ne-li obě, a umlátím tě s nima" procedila jsem a posadila jsem se. Opravdu jsem vytočená. Nemohla jsem najít dvě stejné ponožky, Mimi se mi pořád pletla pod nohy a zaspala jsem. Co víc si člověk může přát? ,,Řeknu ti, nechci být na místě brankáře Zmijozelu" utrousil Garry. ,,Bude sranda. Hlavně proti vidět proti sobě Pottery" usmál se Thomas.

Byl to pro ně opravdu šok. Prvních pár minut byli trochu zpomalení. Vlastně dost, já jsem dala třicet bodů, Christopher dvacet, pak začali dostávat do hry, nakonec vedli sedmdesát: šedesát, ale to by nebyl Christopher, kdyby nedostál své pověsti a zachránil to. Bylo sto: osmdesát, když James chytil zlatonku. Bylo to vážně tak tak, málem ji chytil Albus. Tahle výhra se neuvěřitelně cení, když vyhrajeme nad Havraspárem máme pohár v kapse. ,,Blacková ty seš můj poklad!" zvolal Garry, objal mě a zvedl mě do vzduchu. Zaječela jsem, tohle je šílené ale zároveň směšné. Smála jsem se na celé kolo. Garry si mě přehodil přes rameno a odmítal mě pustit, tvrdil že mě přinese až do hradu. Christopher nahrál nejvíc bodů a Garry i ostatní děkují mně. Přijde mi to nefér. Thomas mi navíc nesl koště. Když nás viděl Matthias, zatvářil se ještě víc naštvaně. ,,Dneska si ji bereme, ale zítra už je celá jen tvoje!" křiknul na něj Garry. ,,Garry pusť mě, jsem těžká" naléhala jsem. ,,Ty jsi jako pírko. Navíc ti vděčíme za vítězství. I Wilsonovi a Cooperové, samozřejmě. Oslavy si užijeme. Všichni povinně" přikázal Garry. ,,Dneska si to zasloužíme" připojil se k němu Thomas. Měli pravdu, dneska si to užijeme.

Snad ještě nikdy jsem Garryho neviděla v tomhle stavu. Slavil za nás všechny, vypil toho za nás všechny a tančil za nás všechny. Emily se oslav nezúčastnila, Christopher se s Fredem  z oslav vytratil mezi prvními, Thomase odvedl Archie a Roxane odešla na nátlak Lily. Z týmu jsme zbylí už jen já, James a Garry a ze zbytku lidí taky zbylo jen pár. ,,Dáš si?" zjevil se u mě James a podal mi poloprázdnou láhev ohnivé whiskey. ,,Na tebe" mrkla na mě a sám se napil. ,,Proč si každý připíjí na mě? Vždyť na naší výhře má největší zásluhu Christopher a ty taky" upila jsem opravdu jen trochu. Whiskey mě v krku pálila. ,,Na začátku hráli špatně tvojí zásluhou. Proto na tebe" vysvětlil James a znova se zhluboka napil. Myslím že ho něco trápilo, protože byl zamlklý víc než kdy jindy. ,,Jdu spát. Dobrou vlčice" James vstal a vydal se do pokoje. Taky bych mohla jít, už jsem tu dlouho a skoro nikdo tu není. Vstala jsem a chtěla jsem odejít, ale objevil se u mě Garry. Objal mě a ikdyž jsem se ho snažila odstrčit, nenechal se. Táhl z něj alkohol, stál jen díky tomu že jsem ho podpírala a jednu ruku měl položenou na mém zadku. ,,Garry, mohl by jsi mě pustit?" zasýpala jsem. Není zrovna nejlehčí. ,,Nemohl. Když tě pustím odejdeš. Máš fakt dobrý zadek" motal se mu jazyk. ,,Jo, tak se jen koukej a nesahej" pousmála jsem se. Střízlivý by tohle nikdy neřekl a ani neudělal. Ne že by tu ruku sundal, on mi na zadek položil i druhou ruku. ,,Garry, odvedu tě spát" s vynaložením obrovského úsilí jsem ho od sebe odstrčila, vzala jsem ho za paži a vedla jsem ho nahoru po schodech. Kymácel se ze strany na stranu a byla to pěkná fuška. ,,Něco ti řeknu. Na slizkého zmijozela je tě škoda. Jsi jedna z nejhezčích holek na škole a Matthias je nula" prohlásil. Zastavila jsem se a pustila jsem ho. Kupodivu se pořád držel na nohou. ,,Takhle o něm nemluv" zastala jsem Matthiase. On se jen usmál, přitisknul mě na zeď a začal mě líbat. Proč se k němu nepřidat? Jeho rty chutnaly jako ohnivá whiskey, jeho prsty jsem měla zamotané ve vlasech. Uvnitř jsem byla naprosto klidná, ne jako když se líbám s Matthiasem. Ruce jsem mu obmotala kolem krku, odrazila jsem se od zdi a díky alkoholu, který měl v krvi, jsem ho hravě přitiskla na protější zeď. Rty jsem mu sjela na krk, potom ke klíčním kostem a pak jsem přešla k jeho uchu. Skousla jsem mu ušní lalůček a odtáhla jsem se od něj. ,,To bych do tebe neřekl" utrousil a chtěl mě znovu políbit. Uhnula jsem. ,,Stačilo. Doprovodíš se sám, viď?" sladce jsem se na něj usmála a couvla jsem. ,,Ty jsi to ještě nedělala, co?" uchechtl se. ,,Tebe do toho je prd" obořila jsem se na něj. ,,Měl bych návrh" Garry si olíznul rty. ,,Ne díky" odmítla jsem a odešla jsem. Chci ho vidět zítra.

,,....... Bylo to strašné. Taylor prohledala polovinu pokoje, úplně ho převrátila a až pak si uvědomila, že ji má vlastně v kapse" smála se Sally a já s ní. No jo, naše Taylor věci hledá poměrně často. Se Sally jsme šly na snídani spolu, Brigitte a Taylor ještě spaly, a Sally mi vyprávěla, co všechno včera vyváděly. Náš pokoj vypadá jako po seslání bombardy. Tak vypadá vždycky po nějaké party nebo oslavě. Když se Taylor napije, hledá i to co nemá. Vcházely jsme do Velké síně, narozdíl od většiny našeho stolu ve velice dobré náladě, když mě někdo chytil za paži. Otočila jsem se na Matthiase s otázkou v očích. ,,Počkám tu na tebe" zamumlala Sally a sjela Matthiase pohledem. Takhle se nikdy nezachoval, ne vůči mně. Odtáhnul mě dál od vchodu a pustil mě. Ve tváři jsem mu dokázala vyčíst smutek, lítost, ale hlavně zlost. Byl naštvaný, přímo vytočený. ,,Podívej Becco" začal a na chvilku se odmlčel. ,,Myslel jsem si, že to překousnu, ale nepřekousnu. Prostě to nedokážu. Nedokážu se smířit s tím, že mě moje holka porazila ve famfrpálu, vyfoukla mi pohár a lhala mi o svém nástupu. Mám tě rád. Opravdu hodně rád, ale s takovou spolu prostě nemůžeme být. Nemůžu s tebou být, když mi lžeš" pronesl. Cože? Opravdu se se mnou rozchází? A bude mi tvrdit že mě má rád? ,,Teď ti něco řeknu já. Seš srab a padavka, jestli nedokážeš přejít to, že tě tvoje holka porazila ve sportu. Ani se nesnaž mi namlouvat, že mě máš rád, protože jsi teď jasně ukázal že nemáš. Byla chyba s tebou začít chodit ty hade. Všichni mi to říkali a měli pravdu. Jsi slizký had, Matthiasi Bidere" procedila jsem skrze zuby a se vztyčenou hlavou jsem se vydala pryč od Velké síně. Nedokáže unést porážku. Proč to musí tak bolet? Po tváři mi stékaly slané slzy a já jsem se zastavila na nějaké prázdné chodbě. Naplno jsem se rozbrečela až tam. To už mě doběhla i Sally a objala mě. ,,Nestojí ti za to Becco" šeptla a ještě pevněji mě objala. Stály jsme tam dlouho, snad půl hodiny. ,,Copak jste se zbláznily? Vždyť jsme vás hledali snad celý den" pustil se do nás Fred. Ani jsem je neslyšela přicházet. Sally se ode mě odtáhla a odešla dál. Vystřídal ji James. ,,Podívej se. To že tě ten slizoun poslal k ledu je mi líto, ale teď mu musíš ukázat toho lva uvnitř sebe a ne se jen litovat. Jsi z Nebelvíru. Tak se seber, narovnej se a vytři jim zrak" prohlásil. Má pravdu. Kývla jsem a spolu jsme se vydali na snídani.