Nikdy...

Veselé Vánoce?

Ještě ten víkend se to rozneslo po celém hradu. James se se mnou nebavil a nakonec jsme se strašně pohádali. Bere to jako zradu, což mě ohromně mrzí a hlavně je mi líto, že jsme se pohádali zrovna na Vánoce. Všichni se na ně těší celý rok a my dva jim je zřejmě zkazíme. Fred se stresuje z toho, jak budou jeho rodiče reagovat a aby toho nebylo málo, já a James místo aby jsme mu byli oporou na sebe štěkáme při každé příležitosti. Aspoň že má Christophera, ten je mu opravdovou oporou. Na nádraží na nás měl čekat táta Sirius. Vzhledem k tomu, že se s Jamesem nebavíme, jsem seděla v kupé s Brigitte, Taylor, Lily, Rose, Dominique a Roxane. Skoro jsem neposlouchala jejich rozhovor, když jsem uviděla nádraží, v žaludku mi začal ležet obrovský balvan. Thomas mi velice ochotně pomohl s kufrem a popřál mi pěkné Vánoce. Úplně si nejsem jistá, že budou pěkné. Táta na nádraží ještě nebyl, což bylo naprosto normální a proto jsem byla klidná. ,,Veselé Vánoce holky. Určitě si budeme psát" usmála jsem se na Taylor a Brigitte a obě jsem objala. ,,Díky, tobě taky. Pošlu ti sovu" Taylor mi oplatil úsměv. ,,Budeš to přání potřebovat, takže šťastné a veselé" mrkla na mě Brigitte. Jo, potřebovat to budu. Holky odešly za svými rodiči a ke mně přišel Rupert. ,,Šťastné a veselé Vánoce, Becco" líbnul mě na tvář. ,,Děkuju. Tobě taky" pokusila jsem se o úsměv a myslím, že se mi povedl. Rupert se vydal za svými sourozenci a já za zbytkem svojí rodiny. Fred se zrovna loučil s Christoperem a byl tak trochu mimo. Táta se zjevil s obrovským úsměvem na tváři a vydal se k nám. Jen co jsem ho uviděla, hned se mi zvedla nálada. Poprvé jsem od nich byla déle než měsíc. ,,Ráda tě vidím tati" okamžitě jsem ho objala. ,,Já tebe taky, zlatíčko. Nějak jsi nám vyrostla" políbil mě do vlasů a odtáhl se ode mě.

Fred vešel jako první. James je strašně statečný, nechtěl se nechat umačkat jako první. Paní Weasleyová nás postupně všechny objala a pak přišli na řadu rodiče. ,,Ahoj tati" usmála jsem se na tátu Remuse a objala jsem ho. Vypadal hrozně. Zhubl, měl velké kruhy pod očima a vypadal unaveně. Chtělo se mi brečet. ,,Becco. Vyrostla jsi" pohladil mě po vlasech. ,,To říkal i táta Sirius" odtáhla jsem se od něj. ,,Jsi mu hodně podobná" pousmál se. ,,Páni Becco. Ty jsi se nám vytáhla" ozval se strejda Ron. ,,Už jsi třetí kdo mi to řekl" otočila jsem se na něj. ,,Děti jděte si zanést věci nahoru a přijďte. Musíme si popovídat" pobídla nás paní Weasleyová. James se na mě podíval tím hnusným pohledem, Fred se klepal a Lily po nás koukala. James se rozešel jako první, za ním Fred a já jako poslední. Nepromluvili jsme spolu ani slovo. Jen co se za námi zabouchly dveře pokoje, Fred se sesypal jako domeček z karet. Okamžitě jsem ho objala. ,,Mám hrozný strach. Nedokážu to" šeptnul. ,,Samozřejmě že to dokážeš" objala jsem ho ještě pevněji. ,,Jsi silný. Určitě to dáš. Já i Rebecca stojíme při tobě" přidal se ke mně James. To jakým tónem řekl mé jméno bylo příšerné. Jako by ho vyplivnul. Taky mi bylo do breku.

Byl večer, skoro všichni spali a mě hlodalo svědomí. Mám strach o tátu Rema i o Freda. Co jsou tohle za Vánoce? James seděl v křesle a četl si Famfrpál v průběhu věků. Kromě nás dvou tu byla už jen teta Hermiona, teta Ginny a strejda Harry. Sedla jsem si na opěradlo křesla, kde seděl James, ten ke mně vzhlédl. ,,Co je?" zeptal se. ,,Musíme se usmířit. Takhle to dál nejde" pronesla jsem. ,,Hm" pokrčil rameny. ,,Jamesi, Fred potřebuje naši podporu. Potřebuje, aby jsme stáli při něm a my se hádáme. Je to náš kamarád, vysekal nás z množství průšvihů, dlužíme mu to. Řekni mi co tě žere"
,,Neřekla jsi mi, že jdeš na ples s Biderem. Věděli to všichni kromě mě. Nejen to, ty jsi s ním i začala chodit, což jsem se dozvěděl taky mezi posledními. Jsme nejlepší kamarádi a ty se ani neobtěžuješ mi to říct"
,,Chtěla jsem ti to říct, ale nevěděla jsem jak. Mrzí mě, že se zlobíš, ale čas už nevrátím. Ty jsi mi taky neřekl, že chodíš s Emily"
,,A taky jsem si to pěkně sežral. Takže příště si to řekneme" James mi podal ruku a já ji přijala.