Láska Pod Maskou [DOKONČENO]

9. Kapitola

,,Né! Prosím dost!" křičela jsem, ale on stále pokračoval. ,,Prosím..."

,,I want you to be happier, I want you to be happier," vyzváněl můj telefon ohlašující hovor a já v tu chvíli byla tak šťastná, že mě to vzbudilo. Kdo volá?

,,Emo, už vstáváš? Za chvíli by si měla vyrazit," zasmála se Terka. Vyrazit? Za chvíli? Kolik je? 20:22. K sakru!

,,Jo vstávám. Právě si mě vzbudila," řekla jsem unaveným hlasem.

,,Tak si pospěš a užij si to," uchechtla se.

,,My dvě si ještě promluvíme. Ale díky," odfrkla jsem si a vstala z postele.

,,Jojo jasně. Měj se, ahoj," řekla stále pozitivním hlasem. Jak může být někdo stále takhle pozitivní? Jak?

,,Čau," povzdechla jsem si a šla se připravit.

Nejprve jsem šla do koupelny a to co jsem viděla v zrcadle mě celkem dost vyděsilo. Měla jsem úplně zarudlé oči a vlasy mi trčely do všech světových stran. Vlasy rozčešu, ale co s těma očima? Musela jsem hodně brečet, když je mám tak červené.

...

Metro jsem naštěstí stihla, sice jen s minutovým předstihem, ale taky dobrý. Šátek už jsem měla připravený okolo krku a sluneční brýle na očích. No co, možná vypadám jako blbec, když mám sluneční brýle v tomhle počasí, ale nikdo nemusí vidět moje zarudlé oči a Gejmr už vůbec ne.

Stojím už zase před naším parkem. Spíš "naším" parkem. Vkročila jsem do parku s mírným úsměvem pod šátkem. Došla jsem pomalu krok po kroku k lípě o kterou jsem se opřela a pozorovala ho. Viděla jsem i Doge, který když mě spatřil, tak začal radostně štěkat.

,,Halo? Skytlix?" zeptal se opatrně.

,,Ahoj Gejmříku," pozdravila jsem ho a přistoupila k němu.

,,Ahoj Sky," řekl úlevně.

Postavil se a pomalým krokem došel až ke mně. Podíval se na mě a zamračil se. Doge mezitím seděl naproti nám a pozoroval nás.

,,Proč ty brýle? Chci vidět tvé oči."

Už se natahoval, že je sundá, ale já byla rychlejší a obejmula ho. Objetí samozřejmě oplatil.

,,Tak a teď mi řekni proč máš ty brýle," odtáhl se z objetí a podíval se na mě.

,,No, jen tak. Nový styl," nervózně jsem se usmála i když to neměl šanci vidět. Gejmr jen povytáhl obočí a brýle mi sundal. Já hned zavřela oči.

,,Podej mi ty brýle," zašeptala jsem.

,,Ne," odmítl.

,,Prosím."

,,Dobře, ale až otevřeš oči."

,,Dobře," povzdechla jsem si a oči otevřela. Na co to tajit?

,,Proč je máš tak červený? Ty si brečela? Ublížil ti někdo?! Kdo?! " ptal se na jednu otázku za druhou a u posledních dvou se zamračil.

,,Ne neublížil. Tedy ne v reálném životě," zavrtěla jsem hlavou v nesouhlas.

,,Jak to myslíš?" zeptal se a podal mi brýle.

,,Na, ale nedávej si je na oči." Přikývla jsem a brýle schovala do batohu.

,,Asi tomu nebudeš věřit, ale celý dnešní den, jsem prospala," uchechtla jsem se.