Ležím na zemi ,Nic nevidím a ani nic neslyším.
Když se moje smysly začnou dávat konečně do pořádku. Uvidím ,že tu stojí opravdu hodně lidí. Ve svém krku ucítím dávivý pocit nakloním se na bok a odkašlu krev.
Co se stalo?
Proč ležím na náměstí plném lidí.
Když se mi začal pomalu dávat do pořádku i mozek , uvědomila jsem si ,že ano je tu hodně lidí ale nikdo si mě nevšímá.
Asi si říkají : ať to dítě radši zemře
Začnu si ošahávat tělo a zjišťuji ,že na rukou mám spoustu modřin..to samé na břichu a nohou.
Co se sakra stalo?
Ptala jsem se sama sebe dostatečnou chvíli,
Když se nade mnou konečně někdo zastavil.
Hned jak jsem rozpoznala obličej, vzpomněla jsem si co se stalo a odtáhla jsem se od toho člověka ,o několik metrů dál....
Zase bolest.
