„Prosím mohl bys odejít?"chvějícím hlasem kluka co se nade mnou sklání.
„Ne nemůžu tě tady nechat jen tak ležet , ještě připoutáš pozornost." Odfrkne si
„Kdyby jsi mě nepraštil ,nic by se nestalo"řekla jsem tiše
„Nemáš být tak dobrá"
„Běž pryč"zavrčím na něj
Když pochopím ,že by neodešel, zbrchám
se ,opatrně si stoupnu na nohy, chvíli stojím protože jsem dostala strašnou bolest do hlavy.
O chvilku později si řeknu , že to musím udělat kopnu ho mezi nohy a se strašnou bolestí po celém těle uteču do nedalekého obchůdku kde se na mě všichni otáčejí zatím co běžím na záchody.
Dívám se do zrcadla a snažím se si vzpomenout...
„ZASE JDEŠ POZDĚĚ"
„Já vím" ušklíbnu se a směřuji pohled k nejlepšímu kamarádovi.
V tom se z někama vynořil kluk který na mě celé léta divně zíral.
Otočím se na vedoucího pak zpátky k tomu klukovi ten už ale řve:
”Kdo je ten debil?" Ptá se
„Kdo co?" Nechápu
„ŘÍKÁM KDO JE TEN KLUK??" poslední slova co jsem slyšela
Pak mi ještě jednu vrazil já jsem spadla a k mému štěstí jsem proletěla oknem, naštěstí v přízemí...
Takže tohle se stalo?
Ptám se zase sama sebe.
Bolest...
