Taky se ti to stává?
..že celý život umíráš ale žiješ dál?
Když už jsem si asi 2 měsíce myslela že už bude všechno v pořádku a teď to bude jen lepší a lepší, strašně jsem se mýlila protože všechno je jen horší a horší..
Strašně moc mi ublížil „nejlepší kamarád" a já se musím pořád usmívat a dělat že se nic nestalo..
A čekala jsem ,že mi blízcí přátelé nebo mě blízcí lidé pomůžou nebo mě trochu zvednout nad vodu a konečně mě nechat se nadechnout, jenže mě „blízcí" lidé akorát stahují ještě víc na dno...
Za chvíli zase budu naprosto na dně a bojím se že mě z tama už nikdo nevytáhne.
Achjo mám tolik „přátel" a „dokonalý život"
Umírám jsem zadusená žít ,a přijde mi že sebevražda je jediné osvobození..
Ale mám nový způsob jak se soustředit na něco jiného než na bolest..teda alespoň tu psychickou.....:)))
Teď se bojím
Pomoc!
