Jsi divná
Já vím
Jsi-
Jsem nehoda, já vím..
Občas vám rodiče dají důvod proč je nesnášet.
Jenže léta plynou , a uzamkne se to v tom bodu kdy na vás už neplatí„chovej se ke mně slušně, to já tě vychovala a porodila!!"
Přestává taky platit ten pocit že: „budu je mít furt ráda jsou to mí rodiče."
Postupem času to prostě vyprchává..
Stáváte se dospělými , začínáte plnit své rozhodnutí a své sny.
Moji rodiče , pro mě nikdy rodiče nebyli.
Naštěstí..
Jakoby všechny šťastné vzpomínky zmizely..
Nebo počkat ,existovaly vůbec?
Když jsem přišla s nějakým snem vždy ho akorát zbořili ,zašlapali hluboko do země..
A takto to jde od malička.
Nikdy se se mnou neučili, všechno jsem si vybudovala sama....
Všechno.
Od doby co mám sourozence..
Prostě jsem byla automaticky lepší a tudíž jsem "nepotřebovala "tolik dozoru jako ona.
Ale já ho potřebovala,
Ostatní děti si v mém věku přály hračky a já si přála aby si mě rodiče všímali.
No vážně
Napsala jsem to Ježíškovi do dopisu v 9 letech..
Já jsem cizinec v našem domě.
Nebo vy jste cizinci v mém životě?
Možná...
Teď necítím nic, žádná bolest
Na tohle jsem si už prostě zvykla..
