Řezné rány ,jedné dámy.
Jedna rána od nože
Doufáš ,že ti pomůže.
Občas je dobré se cítit na dně.
Říkala mi psycholožka.
Jenže o tom ,že se jí snažím naznačit jak se cítím celou dobu ani nepromluvila.
Já se totiž cítím na dně už několik let.
Hodně lidí se ptá:
„co zas děláš ?však máš dokonalý život"
„máš hodně kamarádů tak co řešíš?"
Jenže to , že se celou dobu topím v minolosti jim asi nedochází.
A upřímně?
Mně to taky dlouho nedocházelo.
Nedocházelo mi , že se lidé mění a opouští vás.
A i když to mnohokrát vypadá jako by se nic nedělo,realita je ,že se něco děje.
Je to jakoby jste měli nějaký na začátku malý virus uprostřed vás.
Pomalu vás užírá a vás to hodně bolí, ale
Nikdo to nevidí.
A bojíte se kdybyste o tom někomu řekli neuvěří vám.
Jenže každý virus se jednou rozšíří do celého těla a nakonec vás zabije.
Tak jen čekáte a čekáte ,stárnete a stárnete
A pak konečně pochopíte ,že na ten virus musíte najít lék.
Hledáte a najednou najdete začínáte být šťastní a říkáte si, život není tak těžký jak jsem si myslel/a.
Jenže pak ve vás někdo něco zlomí, nebo rovnou zlomí vás.
Zlomí vám vaši dlouho budovanou cestičku a ještě k tomu mám zabodne sekyru do zad.
A jsi zase na dně ,že? Máš potřebu to zase udělat ,že?
„Však stejně na mně nikomu nezáleží"říkáš si a po rukách stéká první kapka krve.
Zavřeš oči a vciťuješ se do té bolesti.
Když se o pět minut později znovu pořádně nadechneš podíváš se na ty šrámy a jen si řekneš : co jsem to zase udělal/a.?
Cítil jsi se tahle někdy?
Já se tak cítím pořád.
Bolest..
