Flares [Jeddy]

6. Kapitola

,,Ty ses do mě zamiloval?" Teddy se na mě zvědavě podíval.
,,Jo." Nervózně jsem odvrátil pohled.
,,A co Jacob?" Zamračil se Teddy.
,,Sakra.... To byl jenom úlet... Pokoušel jsem se na tebe zapomenout, když jsi potom utekl. Ale... Ten polibek jsi mi oplatil.... A ráno mi došlo, že jsi třeba jenom potřeboval čas. Tak jsem ti došel říct, že to byl úlet. Že tě miluju." Poslední větu jsem zašeptal, ikdyž jsem mu to vlastně už nepřímo řekl. Sklopil jsem hlavu a křečovitě zavřel oči. Jsem přeci James Potter. Skoro nic mě nikdy nerozhodilo. A teď mám co dělat, abych nezdrhl.
,,Prosím, štípni mě. Řekni, že tohle není jenom sen." Teddy ke mně udělal krok a já zvedl pohled. ,,Víš, jak dlouho jsem na tohle čekal? Bylo ti šestnáct, když jsem se do tebe zamiloval. Byl jsi malý kluk. Připadal jsem si jako pedofil."
,,Přijde ti šestnáctiletý, věčně nadržený kluk jako dítě?" Tázavě jsem se na něho podíval.
,,Věčně nadržený?" Teddy se začal nevěřícně smát.
,,Jo. Jedna z mnoha věcí, která mi zůstala do teď." Nevinně jsem se usmál a obmotal ruce okolo jeho nahého trupu.
,,Chceš mě sbalit?" zeptal se Teddy zvědavě. Zvedl jsem obočí a přiblížil svůj obličej k jeho.
,,Trošku."

,,Tati? Jsem tu." Nakoukl jsem do obýváku. Na gauči seděla Lily, která jakmile mě uslyšela, otočila se a vyskočila na nohy.
,,Jamesi!" Lily se ke mně rozeběhla a šťastně mě obejmula.
,,Lily.... Ahoj. Nevíš, kde je táta? Chtěl se mnou mluvit." Když jsem se okolo oběda vrátil zpět ke mně do bytu, sova s dopisem od táty, se už dobývala dovnitř.
,,Jsem tady." Otočil jsem se za hlasem a uviděl tátu s přísným výrazem ve tváři. ,,Lily, běž si hrát za Albusem." Táta se na Lily pousmál. Ta bez odmlouvání vyběhla z obýváku.
,,Ahoj." Odměřeně jsem na tátu kývl. Tušil jsem, že tenhle rozhovor moc příjemný nebude.
,,Viděl jsi věštce?" Zeptal se táta hned.
,,Jop," přikývl jsem a posadil se na gauč.
,,Copak si neumíš dávat pozor, Jamesi? Zodpovědný jsi nebyl nikdy, ale tímhle děláš ostudu celé rodině." Táta se mě káravě podíval.
,,Mně je u prdele, že dělám ostudu rodině! Chci normální život! Chci žít jako všichni ostatní, bez toho, abych se musel skrývat, abych si musel dávat pozor na to, co kde udělám a řeknu! Nechci si dávat pozor! Dávám si ho celý život! Copak nemůžu být jako všichni ostatní?" Zoufale jsem se na tátu podíval a vstal.
,,Jsi sobecký! Nebereš ohled na své nejbližší! Nikdo po tobě nechce, aby ses skrýval, jenom prostě dávej pozor, aby tě u toho nikdo neviděl!" Vyjel na mě táta.
,,Ostatní si taky nemusí dávat pozor!" Vykřikl jsem naštvaně.
,,Ty nejsi, jako ostatní! Jsi můj syn!" Tátova tvář byla zkřivená vztekem.
,,To mi je u prdele! Mnohem radši bych nebyl!"
,,Tak vypadni! Jestli nechceš být můj syn, vypadni a už se nevracej!" Táta rozčileně ukázal na dveře. Naštvaně jsem se k nim rozešel. ,,Jestli odejdeš, už se nevracej." Na chvíli jsem se zastavil. Potom jsem otevřel dveře a vyšel na chodbu.
,,Jamesi..." Máma ke mně přiběhla z kuchyně, ze které nás pozoroval i Albus s Lily. ,,Harry je horká hlava, nemyslel to vážně." Se slzami v očích mě chytla za ruku.
,,Myslel. A já taky." Ruku jsem z jejího sevření vytrhl a odešel z domu.