The Devil's font » h.s.

2. part

Věnování - @ElikaNekudov - děkuju za krásné komentáře u předešlých částí :D

Skrz otevřené dveře dolehl do místnosti paprsek světla, který ale dívce moc nepomohl zjistit, kdo ji přišel navštívit. Skrčila obočí a přimhouřila oči, zakrívajíc si je dlaní ruky tak, aby ji ostré světlo vcházející dovnitř neoslepilo.

 Podlaha v kajutě zaskřípala, když neznámá osoba udělala několik kroků vpřed a silným prásknutím za sebou dveře opět zavřela. Přitáhla blíže k tělu obě nohy a studenýma rukama, které měla stejně jako zbytek těla promrzlý od studené podlahy, si promasírovávala zraněný a ne moc pěkně zbarvený kotník levé nohy. V místnosti nastalo šero, které ale přebilo pro dívku dost nečekaně, světlo petrolejové lampy, kterou chlapec – jak mohla usoudit podle obrysu postavy – rožnul.

 Před ní se najednou ve světle lampy zjevil ten muž, který si dovolil ji unést s sebou, pro ni z dost nepochopitelného důvodu.

 ‘‘Jak se jmenuješ?‘‘ posadil své vysoké tělo na dřevěnou židli, která stála kousek dál od na zemi sedící dívky. ‘‘Lily.‘‘ téměř neslyšně kuňkla a začala se opět třepat ze zimy, jenž v místnosti panovala. ‘‘Lily.‘‘ zopakoval pro sebe ještě tišeji než ona a snažil se přijít na něco, k čemu by tuhle dívku mohl přiřadit, aby si ji pamatoval, aniž by mu v hlavě vyskočily vzpomínky na minulost. Na dost krutou minulost.

 ‘‘Kam mě to vezete?‘‘ její skřípnutý hlas ho donutil vrátit se zpět do reality a přestat přemýšlet nad tím co bylo. Zamračil se, když si v hlavě přehrál tu větu a nasupeně se na Lily podíval. Ta jen mlčky sledovala jeho naplé svaly v obličeji a v duchu litovala toho, že se ptala.

 ‘‘Jak víš, že nás tu je víc?‘‘ syknul na ni nepříčetně a jeho hněv se začal zvyšovat stupínek o stupínku. Nikdy ji v této kajutě najít nemohl a podle toho jak si pokecal se Zaynem věděl, že jemu je ta dívka úplně ukradená. ‘‘Ono vás tu je víc?‘‘ vypískla, když se jí na ztuhlém krku objevila ruka toho muže, který z ní momentálně jen tahá informace a bere jí sebevědomí, jenž i bez něj nikdy neměla veliké. Začal litovat své otázky a pustil její krk, když si uvědomil, jak byla její otázka myšlena.

 ‘Ona ti vyká vole‘

 Měl sto chutí si nafackovat, jelikož sám Lily prozradil něco, co se neměla dozvědět. Moc dobře si uvědomoval, že pár chlapů z party jsou máčky a byli by schopní jí pomoct utéct jen za pár pěkných slovíček a hezkého úsměvu, kterým by je obdařila a jeho by pak udala policii. Všechny ženy jsou takové manipulativní mrchy a to že se teď klepe strachy a je zraněná neznamená, že je jiná.

 Poznala, že se nejspíš zeptala na něco choulostivého a nechtěla to rozebírat, když sama si odpověď vydedukovala z jeho chování. ‘Je přece jasné. Že by tu loď neodřídil sám.‘ Svědomí je u obou nějaké chytré, ale asi ne moc přesvědčivé, když je neustále dostává do problémů. Mlčela a snažila se přijít na něco jiného, co potřebuje vědět.  V hlavě měla už od začátku několik otázek, na které odpověď hledala, ale najednou, když se na ni podíval, úplně ztratila řeč. Všechno jí z hlavy vypadlo a cítila se tak bezmocně.

 Zvedl se ze židle, kdy po uvážení, že je tu s ní už moc dlouho, chtěl opustit kajutu a nechat ji tu, jenže byl zastaven otázkou, o které už přestal doufat, že se ho zeptá. Tak strašně moc toužil vidět jak se bude tvářit, když se dozví odpověď. ‘‘Jak se jmenujete?‘‘

 Zastavil se v chůzi a na patách se otočil čelem k ní, s přiblblým úšklebkem na tváři. Jak moc se na tuto chvíli těšil od doby coji hodil na palubu, popsat ani neuměl.

 ‘‘Harry.‘‘

‘‘St-‘‘ přerušil ji s úsměvem. ‘‘-ano puso, Styles.‘‘ v tu chvíli se jí dech zadrhl někde napůl cesty ven, když si dala dvě a dvě dohromady. Nemohla uvěřit tomu, že zrovna ji, obyčejnou dívku, která rozhodně není ničím zajímavá unesl člověk, kterým je svojí identitou světu neznámý a ona má teď možnost ho odhalit. Ale jen tak nějak málo a pro sebe. Není tu nikdo, komu by to mohla říct. Její pocity byly v tu ranu smíšené a nemohla odhadnout, které převažují. Je opravdu překvapená, ale i vzrušená z toho, že ona je tou jednou jedinou, která má momentálně k tomuto člověku blízko, nikdo jiný, ale na druhou stranu ji něco takového děsilo. V televizi už dost dlouhou dobu běžely titulky a ve zprávách se věčně hlásilo, že pokud by někdo zaregistroval mladého muže pod jménem Harry Styles, ať ho ihned popíše zdejší policii. Jediné co ji zaráželo a nikde nikdo neuvedl, byly ty věci, kvůli kterým Harryho pronásledují, co udělal tak strašného že po něm jde skoro celá jižní Anglie a Wales?

Než se stačila cokoliv zeptat, její únosce zmizel, ale alespoň jí zanechal světlo, které ji umožnilo se po kajutě trošku porozhlédnout. Ale ne na dlouho, protože silné prásknutí dveří udělalo průvan, který plamen svíčky v lampě uhasil. Zůstala ve tmě a opět promrzlá. Neměla tady nikoho ani nic. Jediný o kom věděla, byl její únosce Harry. Harry Styles. Okouzlující mladý člověk, který ji na jednu stranu přitahoval svým vzhledem, šarmem a dokonalostí, ale jeho nedostatky ji naštěstí držely zpátky při zemi, aby nebrouzdala hlavou v oblacích.

*

‘‘Vždycky jsem věděl, že seš kus vola debile, ale že bys udělal i něco takovýho, to je pro mě teda novinka. Je aspoň kus?‘‘ u kulatého stolu seděli čtyři chlapci, každý v jiné věkové kategorii, ale pořád to od sebe nebyl takový rozdíl. Brunet s pronikavě modrýma očima skenoval nedůvěřivě, ale zároveň pobaveně celou božsky vypadající tvář mladého kudrnáče, jež byl po celý čas ‘večeře‘ napnutý, ale na tváři si stále udržoval klidný výraz. Provokativní modroočko se po celou dobu drze ušklíbal, ale i tak se tvářil celkem nechápavě, protože ho čin jeho parťáka překvapil. Harry se přes své zeleně zbarvené oči rozhlížel po všech detailech osvícené kajuty a nezaujatě ignoroval konverzaci ostatních, dokud do něj muž s havraními vlasy, sedící vlevo od něj, nestrčil loket a kárajícím pohledem ho nutil k zapojení do debaty. Jenže Harry se chytil jiného konce rozjeté konverzace.

‘‘Běž si vyhonit kokote a mě dej kurva pokoj.‘‘ bezmyšlenkovitě uchopil vidličku ležící osamoceně vedle plného talíře jídla a rychlým pohybem ruky ji mrštil proti provokujícímu brunetovi, jenž vyvoraně hleděl na jeho činy. Vidlička prosvištěla vzduchem kolem snědého společníka, který tyto Harryho poměrně časté výpadky chování v klidu přehlížel, doletěla až k modrookému brunetovi naproti, jenž měl teď na tváři kromě drzého úšklebku i několik hlubokých řezných ran, od letícího příboru.

‘‘Co to kurva- Harolde.‘‘ vyjekl naštvaně, ale spíš překvapeně a zúžil své oči na dvě malé modré čárky, kterými Harryho propaloval. ‘‘Ano Louisi?‘‘ provokativně se na něj podíval a věnoval chudákovi jeden pohrdavý a povýšenecký pohled, kterým nedával najevo žádné své emoce. Nikdo v této místnosti nevěděl ani nepostřehl, od kdy se Harry chová takhle odměřeně. Vždy držel s klukama z party za jedno a nikdy by nedopustil aby se jim něco stalo. Bral je jako rodinu, kterou měl potřebu chránit, ikdyž byl on tím nejmladším. Ale teď jim sám ubližuje a nejen fyzicky ale i psychicky, což je bolí mnohem víc.

Louis se v tichosti připojil k ostatním u stolu a tiše se chopil svého příboru, hledíc si už jen a jen jídla v talíři, teď už bez úšklebku, jímž by mohl věčně rozladěného kudrnáče ještě víc rozdráždit. Naopak Harry se postavil od stolu a zády k ostatním se vydal pryč, aby si mohl opatřit novou vidličku.

*

A/N: Ahojky lidičky, tak vám posílám novou část, kterou jsem psala na dvakrát, protože se mi smazala. Přivádím vám zde i nové dvě postavy, ale jen jedna se vám odhalila, tudíž – Louis :D (brunet, modroočko, provokatér .. :D) Sad jsem vás tím potěšila, ale taky napnula a vy se teď těšíte na odhalení identity toho 4-ho kluka co seděl u stolu a nebyl moc zmiňován. Zkuste hádat, kdo to asi bude .. ?? :33 To neuhádnete :D Vaše skvělé komentíky budu očekávat s otevřenou náručí, takže se mi nebojte napsat :D Zatím se s vámi loučím, papapapa :D

xxRonny :3