"Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry."

6

S trhnutím jsem se probudila a ztěžka oddechovala. Tížil mě nepříjemný, dusivý pocit, který jsem nedokázala popsat. Něco se dělo, něco bylo špatně. Pálily mě oči a v těle jsem se cítila, jako bych tam měla něco shnilého. Vztekle jsem bouchla do země na uklidnění, což pomohlo jen zčásti.

Až teď jsem si uvědomila, že po celou dobu mě pozoruje Kakashi. Seděl u ohně přesně tak, jako předtím, než jsem ho opustila a šla do říše snů. V ruce držel knížku. Vstala jsem a přehodila si plášť přes sebe. Kakashi sevřel pevněji knihu, nic však neřekl. Přistoupila jsem, sedla si vedle něho a zadívala se do ohně.

„Špatné sny?" zeptal se.

„Ne, jen špatný pocit."

Zavřela jsem oči. Tentokrát jsem však nehodlala spát. Soustředila jsem se, ale nic. Zamračila jsem se a zkusila to znovu, ale k ničemu to nevedlo.

„Podej mi ruku!" rozkázala jsem Kakashimu. Ten překvapeně zamrkal.

„Co, cože."

Já však neměla nervy na otálení a tak jsem mu chytla ruku a otočila ji dlaní nahoru. Asi dost surově, ale to mi opravdu bylo šumák. Kakashi se mi pokusil vykroutit, ale já jsem ho držela pevně. Zavřela jsem oči a znovu zaostřila své vnitřní smysly.

„Vstávej, Naruto, ty sedmispáči, máš hlídku."

„Au, au Sakuro-chan to mě nutně musíš mlátit, vždyť vstávám, vstávám no jo. Jé né."

„(Chrst)"

„Sakuro-chan ta voda byla za co, vždyť jsem už vzhůru?"

„Jen tak pro jistotu, nechci abys zaspal svoji hlídku jako minule a také proto, že jsi mi celou noc chrápal do ucha. Mimochodem, Saiova poslední hlídka se ruší, musíme šetřit čas, který jsme tak zbytečně promarnili tvým lenošením a neochotou někam vůbec jít."

„Ale, Sakura-chan, proč zrovna Saiova hlídka, proč ne ta moje?"

„Naruto!"

„Tati, tati... Tatíííí!"

Rychle a šokovaně jsem pustila Kakashiho ruku a odtáhla se. Ten poslední hlas byl jiný, nebyl aktuální, ale Kakashiho vzpomínka. Polkla jsem, v puse jsem stále cítila podivnou hořkost, úzkost, strach, samotu a zbytečnost. Svíralo mě to a bodalo do srdce. Složila jsem hlavu do dlaní a pokusila si pročistit hlavu.

„Co, co se stalo? Proč jsi chtěla moji ruku? To je nějaké jutsu? To samé jsi také udělala Hokage, je to tak? Proč, co tím získáváš a proč teď? Jako bys ..." nechápal Kakashi, ale měl pravdu.

To co jsem z jeho minulosti nedopatřením uzřela bylo nyní nepodstatné. Důležité bylo to, co jsem se dozvěděla o Narutově skupině.

Zavrtěla jsem hlavou, protřela si oči a prudce jsem se postavila.

„Jdeme," řekla jsem a začala sklízet.

„Co, cože?" začal Kakashi „Vždyť je noc a potřebujeme si odpočinout, nabrat síly na další den. Takto se nikam nedostaneme," oponoval mi.

„Já myslela, že nindža by měl takový nápor vydržet."

„To ano, ale co ty? Věřím ti, že nejsi tak bezbranná, i když tvá chakra říká něco jiného, ale tohle není o vychytralosti, o věcech, které dokážeš zneužít, ale o fyzické zdatnosti," snažil se mě logicky přemluvit, neměl však nejmenší šanci. „Kam se vůbec tak ženeš? Kam vlastně míříme? Za celou dobu jsi mi ve skutečnosti nic neřekla. Nevím tvé jméno, nevím kam jdeme, to jsi mi neřekla i přes to, že s tebou půjdu tři dny. Něco tě žene dál, ale já nemám ani ponětí, co to je a kam tě to žene.