"Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry."

12

Najednou slunečnice přede mnou oživla. Otočila se na mě svým květem. Shýbla se k zemi a svým listem utrhla několik stébel trávy. Ta se pak změnila na listy papíru. Podala mi je a já je vděčně přijala. Na slunečnici přestala působit síla, která ji obživla, a už zase byla pouhou slunečnicí.

Papíry v mé ruce se zvětšily a já poznala lehký Madarův rukopis. Jala jsem se do čtení. I když textu bylo hodně, nakonec obsahoval jen pár důležitých informací. Byla to odpověď na mé hlášení. Madara tvrdil, že za jednání Saskeho on nezodpovídá, a že Saske-níchan jedná takto na vlastní pěst. Pravděpodobně chce získat větší moc, zničit Konohu i Naruta, a tak pátrá po moci jeho bratra. Díky tomu narazil na mě, dozvěděl se o Nekropoli a rozhodl se toho zneužít. Spočítal si, že když napadne Nekropoli, tak je pravděpodobné, že jí poběžím na pomoc, a také že nebudu sama, že se mnou poběží i lidé z Konohy a koho Tsunade pošle? Buďto rovnou Naruta-níchana, nebo někoho z jeho přátel, tak či tak se k Narutovi lehce dostane a bude ho moci zabít.

Složila jsem papíry a uklidila je do batohu.

„To se mě ani nezeptáš, co to bylo, kdo mi psal a co?" zeptala jsem se provokativně.

„Odpověděla bys mi?" Odpověděl mi Kakashi otázkou.

„Skutečně bys to chtěl vědět?"

Kakashi se zamračil, začal tušit kam tím mířím. Ušklíbla jsem se.

„Cítíš za mě zodpovědnost. Staráš se o mě, jako bych byla jedna z tvých studentů. Rozhodl jsi se, že mě budeš chránit, i když ti ten zrzoun řekl o Itashim," pokračovala jsem dál.

„Byl bych to ale špatný doprovod, kdybych se tě alespoň nepokusil zachránit. Je mi však líto, udělal jsem to jen kvůli tomu, že taková je mise."

„Mise, pche mise. Vždy jsi povyšoval svoji práci nadevše. Až časem sis začal uvědomovat, do jaké propasti padáš a začal chápat, přesto ti minulé zkušenosti, co tě vedli po cestě usilovné práce, nedovolily se vrátit úplně zpět. Bylo už moc pozdě, tví přátelé byli už mrtví. Jakou cenu mají věci si uvědomíme, až je ztratíme," znovu jsem se ušklíbla, „teď už máš nové, ale najít si je bylo pro tebe obtížné a je i teď. Nemám pravdu? Pro své přátele, blízké, pro Konohu bys udělal vše."

Kakashi překvapeně zamrkal. „Jak to víš? No, to je jedno, co se tím snažíš říct. Jaký k tomu, bránit tě, bych měl mít jiný důvod," zeptal se mě.

Usmála jsem se. Poprvé po dlouhé době to nebyl škleb. Byl to upřímný, příjemný usměv. Abych pravdu řekla, myslela jsem, že už jsem dávno zapomněla jak se takto usmívat. Dokonce jsem tím překvapila i Kakashiho.

„Víš, ani netušíš, jak moc se vlastně podobáš Itachimu."

Kakashi sklonil hlavu. „Takže je to pravda, to co říkal ten zrzoun?" řekl to otázkou, ale otázka to nebyla. Čokoláda mu zhořkla na jazyku. Začal to cítit. Podezíravě se zahleděl na čokoládu.

„Jo, ale ne tak docela, on pro mě nebyl poskok," odpověděla jsem.

„Těmi špatnými věcmi jsi myslela to, že jsi pro něho pracovala?"

„No to, že jsem pro něho pracovala, nepovažuji samo o sobě za špatné, ale některé věci...Někteří lidé by mě za to nejraději zabili."

Kakashi se chytl za hlavu. Začal ztěžka oddychovat. Moje speciální čokoláda začala působit. „A, a co děláš teď, nyní po Itachiho smrti? Proč jsi chtěla do Konohy, Co tím vším teď sleduješ?" vydal ze sebe ztěžka.

Postavila jsem se před něj a hodila si na záda batoh.

„Já ten plášť nenosím jen tak pro nic za nic. Já jsem už byla oficiálně přijata do Akasuki jako její právoplatný člen, a tento dopis, co jsem si před chvílí četla, je od Madary doručený Zatzou."