Na půli cesty (Doctor Who CZ ff)

Na půli cesty

„Takže," začal Jack a zavřel za sebou modře natřené dveře TARDIS. „Kam poletíme dál?"

„Co takhle pro jednou ubrat trochu toho adrenalinu? Neměl tohle být náhodou oddychový výlet na vědeckou základnu na měsíc Jupitera?" zeptala se Rose a podívala se na Doktora, který něco kutil na řídící konzoli. Zvedl hlavu a zachytil její pohled: „Co se na mě tak díváš? Je to snad moje chyba, že na nás ten profesor zaútočil?"

„To ne, jenom jsi mu tvrdě zkritizoval jeho celoživotní práci a v podstatě ho nazval idiotem," zareagoval pohotově Jack.

„Měl trochu horkou hlavu," zabručel Doktor.

„Jo, protože mu doslova hořela!"

„Tak dobře vy dva!" prohlásil Doktor a utnul všechny další potencionální stížnosti. „Chcete klid? Co říkáte na návštěvu kavárny asi světelný rok od Pluta s čerstvým mlékem z malého měsíce hned za rohem?"

„Vesmírné krávy?" zasmála se nevěřícně Rose. „Chceš mi říct, že to vážně existuje?"

„No, téhle galaxii se říká mléčná, ne?" Přesunul ruku na řídicí páku a podíval se na své dva společníky. „Připraveni?" Když oba bezpečně držící zábradlí přikývli, Doktor za páku zatáhl. Ozvaly se známé skřípavé zvuky a TARDIS se dematerializovala.

„Proč mám takový pocit, že se něco pokazí?" zakřičela Rose, aby ji bylo slyšet i přes okolní hluk.

„Nezakřikni to!" varoval jí Doktor.

V té chvíli se TARDIS přestala třást a světla v místnosti zhasla.

„Co se stalo?" zeptala se do nastalého ticha nejistě Rose.

„Zakřikla jsi to. Jacku?"

„Jsem v pořádku. Přistáli jsme?"

„Vypadá to tak." Doktor zmáčkl pár tlačítek na panelu a světla se znovu rozběhla. „Divné. TARDIS nemá žádná poškození ani to nevypadá, že by nás sem něco přitáhlo."

„Kam přesně znamená to „sem"?" chtěla vědět Rose a spolu s Doktorem se podívala na Jacka, který studoval jednu z obrazovek.

„Do středu," řekl po chvíli.

„Do středu čeho?" zamračil se Doktor a přešel k obrazovce.

„Ničeho," pokrčil rameny kapitán. „Prostě do středu."

„Není tady ani čas," bručel Doktor a nepřestával očima skenovat monitor. „Co to má znamenat „v půli"?"

„Možná jsme ve středu vesmíru," ozvala se Rose.

Doktor si pohrdavě odfrkl. „Nic takového neexistuje."

„Tak co myslíš, že je venku?" položil Jack otázku, která se všem honila hlavou.

„Nemám ponětí. Obrazovka je úplně černá, i když podle údajů funguje." Přešel ke dveřím a bezstarostně se zazubil. „Ale v čem by pak byla ta legrace, že?"

Všichni tři vykročili z TARDIS, rozhlédli se kolem a ztuhli. Ať už bylo to, co Doktor očekával cokoliv – a on si uměl představit pěknou řádku šílených věcí – rozhodně to nebyla zářící reklama „Nejlepší pokrmy ve vesmíru! Speciality miliard a jedné kultury!", která se vznášela ve vzduchu pár kroků před ním. Za ní se nacházela jakási... budova? Nedokázal to přesně určit. Každopádně ale blikala a svítila všemi existujícími i neexistujícími barvami. Všechno kolem bylo barevné, křiklavé, jako by to nejen žádalo o vaší pozornost, ale doslova vám ji vyrvávalo z mozku. Zkrátka, pokud by byly bolesti hlavy mimozemská stvoření, tohle by byla jejich domovská planeta.