Dcera Smrti (Avengers)

Nebe, peklo a něco mezi tím

S pozdvihnutým koutkem úst do nepatrného úsměvu jsem seděla v zadní lavici a pobrukovala si známou melodii. Učitel mlel o něčem co by mělo představovat sílu magnetického pole, ale s jeho falešným diplomem, který ho měl prohlašovat za magistra se nevědomky dopustil několika začátečnických chyb hned na úvodním proslovu. Sice to mí spolužáci nebyli schopni zaznamenat s výškou jejich IQ, ale s mou vášní pro fyziku a matematiku to bylo zcela zřejmé.

V ruce jsem držela tužku a čmárala si mandaly do horních okrajů pracovního listu, který jsme na začátku hodiny dostali, abychom ho doma vyplnili. List pojednával o nějakém sci-fi textu, v němž jsme měli podtrhat a zdůvodnit, proč by to nebylo možné v reálném světě. Nic zajímavého, až na to, že podle mě, kdyby se trochu upřesnily výpočty, postupy a podmínky...mohlo by to fungovat. Jistě je to trochu dětinské přemýšlet o sestrojení stroje, který by umožňoval cestovat mezi realitami a devíti světy a možná dokonce i mezi čtvrtým rozměrem...ale proč ne?

Z přemýšlení mě vytrhlo zvonění oznamující konec páté hodiny. Jako všichni ostatní jsem si hodila tašku přes rameno, sesbírala si své věci a vydala se do učebny 56. kde jsem měla mít němčinu s pár dalšími spolužáky.

Němčina je jeden z mála dobrých a smysluplných předmětů, který se tady na škole vyučuje. Člověk by si myslel, že když se rozhodne pro odbornou střední školu se zaměřením na techniku a design bude zde hlavními a nejdůležitějšími předměty fyzika, matematika a grafika. Obory, které by měl vyučovat někdo, kdo tomu rozumí a dokope nás k udělání maturity.

Bohužel je to skoro naopak. Fyzikář je melancholický magor, který neumí ani vzoreček na vypočítání hustoty, matikářka vypadá jako čarodějnice, která požírá děti a umí napočítat leda tak do deseti a ženská co učí grafiku je výtvarnice a děvka srdcem, tělem i duší...

Vlastně jediní normální členové učitelského sboru jsou dějepisář, němčinářka a školník.
Díky Bohu, že mám němčinu i dějepis dvakrát týdně plus semináře. A zbytek včetně fyziky,matiky a grafiky se dá přežít. Hlavně, když prospíváte jako já s dvojkami což značilo, že jsem dost chytrá na to utáhnout si průměr abych nepropadala, ale zároveň dostatečně líná na to abych se učila doma a dělala ze sebe šprta.

,,Gutten tag." vešla se zvoněním učitelka do třídy a jako obvykle nás pozdravila a poručila ať se posadíme.
,,Jak jistě tušíte, za čtrnáct dní, to jest 17.12., se pořádá zájezd do Berlína. Dohodli jsme se s vedlejší zakladní školou, že každý dostanete do dvojice nějakého malého žáka páté třídy, abyste se trochu osamostatnili a přijali nějakou zodpovědnost. Blíží se Vánoce a tím pádem i proslulé vánoční trhy, takže si prosím zařiďte pasy a smiřte se se skutečností, že ti malí páťáčci se budou muset z Německa vrátit v celku. A všichni," oznámila profesorka Eubrachová. S povzdechem jsme všichni přikývli.

Potáhnu svou dvanáctiletou sestru po tržišti a budu se snažit ji nikde neztratit. Ono se to nezdá, ale když máte sourozence se stejným příjmením jako Vy, což většinou bývá, učitelé si nekompromisně usmyslí, že prostě musíme být spolu aby 'upevnili sourozenecké vztahy'.

Jakoby nebyl problém se vzájemně neuškrtit nebo si nevyrvat vlasy, když popadne MŮJ laptop a začne hrát pitomý hry s kámošema nebo si neukradne MŮJ svetr a pak si to v něm kráčí do školy jako největší boss. Jak já nenávidím, když si ode mě lidé 'půjčují' věci!

Neříkám, že svou sestru Karolline nemám ráda, ale kdybych měla v ruce kámen hodila bych jí ho do ksichtu. Vzpomínám si na časy, kdy jsme si jako sestřičky opravdu hrály, ale to už je celkem dávno...šest let už to bude.

,,Prosíme aby se účastníci zájezdu do Berlína, který proběhne 17.12. dostavili následující přestávku do učebny 101, kde dostanou potřebné informace. Děkuji." ozval se zástupce ředitele v rozhlase. Fakt dobrý načasování.

Tohle bude ještě dlouhý den. Obzvlášť, když mám ještě dvě hodiny grafiky. S povzdechem jsem praštila hlavou a dřevěnou lavici a modlila se, ať přežiju zbytek dne.