A když je ten svátek, tak ještě jeden :) :D
„Už budeš?!“ křikla Wendy a sledovala, jak se její kamarádka pohybuje od postele ke skříni a zase zpátky, jen v černém spodním prádle a bílým ručníkem na hlavě.
„Já nevím, co si mám vzít na sebe,“ vyšilovala Michelle a dívala se na všechny své kousky oblečení rozházené na své straně pokoje.
„Co třeba šaty?“ otázala se Wendy a stoupla si ke skříni, odkud vyndala stříbrné flitrové šaty na ramínka.
„Já nevím,“ zamračila se brunetka.
„Obleč si je nebo tu budeme ještě další tři hodiny,“ zavrčela blondýna.
„Jestli si naštvaná, že propásneš svýho prince, tak mi věř, že ten pravej ti neuteče,“ nasadila stejně otrávený tón hlasu.
„Uteče. Já to vím.“
Nasoukala na sebe ty šaty, co vybrala Wendy. Končily jí kousek nad polovinou stehen. Fénem si vysušila vlasy a sčesala je do neupraveného drdolu. Oči si zvýraznila černými linkami a řasenkou. Do uší si píchla bílé náušnice. Našla černé lodičky na opravdu vysokém podpatku a černé psaníčko, do kterého hodila mobil a vyšla s Wendy z pokoje.
„Vsaď se, že Nathan už je venku,“ zasmála se blondýnka a stáhla si černé šaty, které jen tak zakrývaly její zadeček.
„Vsázet se nebudu, protože vím, že už tam je,“ pokývala Michelle hlavou.
Sešly k hlavnímu vchodu budovy, kde se nacházely dívčí studentské pokoje, před kterými stál mladík v tmavošedé košili, černých džínech a bílých botaskách. Okolo krku se leskl stříbrný řetízek. Hnědé vlasy měl sčesané nahoru.
„Dámy, vám to sluší,“ usmál se na příchozí dívky.
„To si nech tady pro Shell. Kde máš auto?“ ozvala se okamžitě Wendy.
„Chvátá, aby jí neutekl kluk jejího života,“ vysvětlila Michelle s protočením hnědých očí.
Nathan věnoval své přítelkyni polibek a pak zavedl dívky na parkoviště, kde na ně čekalo jeho červené lamborghini. Na zadní sedačce seděl hnědovlasý kudrnatý mladík v tričku a džínech.
„Čau Jayi,“ pozdravily ho obě dívky, když nasedly.
Nathan sedl za volant a rozjel se do klubu, kde se dnes konal ten výroční večírek, kam měli namířeno.
„Můj budoucí kluk bude mít zrzavý vlasy, zelený oči a roztomilej úsměv,“ rozplývala se cestou Wendy.
„A tady Jay by ti nestačil?“ zasmál se Nathan a podíval se na ni přes zpětné zrcátko.
„Jay?“ otázala se zaraženě a sjela ho znechuceným pohledem.
„Ty bys mě klidně nechal na pospas týhle blondce?“ vykulil Jay modré oči.
„Nebylo by to zesa tak špatný. Oba jste občas totálně šáhlí,“ přidala se do hovoru Michelle.
Zastavili před klubem, kde už to žilo. Nathan vystoupil a otevřel Michelle dveře jako pravý gentleman a ona vystoupila. Zatímco Jay i Wendy si museli otevřít sami. Vstoupili do obrovského sálu, kde bylo plno mladých lidí.
„Já se s vámi loučím a jdu táhle za tou skupinkou,“ křikla na ně Wendy, aby ji přes hlasitou hudbu slyšeli a během vteřiny už po ní nebylo ani vidu ani slechu.
„A my se půjdeme napít,“ zavelel Jay. Vzal Michelle okolo ramen a vedl ji k baru. Prodrali se k pultu a objednali si sklenky whisky s colou.
Stál bokem opřený o bar a vyhlížel svoji dnešní oběť. Se zabíjením dávno skončil, ale místo toho si našel jiný koníček. Večer co večer chodil do klubů v okolí jeho aktuálního bydliště a lovil holky. Užil si a zase posunul své pole působnosti. Někdo mu do zad šťouchl loktem.
„Sorry,“ ozval se okamžitě kudrnatý kluk s vysmátýma modrýma očima. „Tři whisky s colou,“ slyšel ho volat na barmana.
Nechal to plavat. Nebyl tu proto, aby každému, kdo do něj omylem strčil, říkal, že se nic nestalo. Byl tu kvůli důležitějším věcem. Kvůli holkám, které si chtějí užít a je jim jedno s kým.
„Můžete si to nechat na pozdějc?!“ ozval se zpoza něj ten kudrnáč.
„Tak se na nás nedívej a je to,“ zasmál se dívčí hlas, který se mu zdál známý, ale na to, aby se otočil a zjistil, komu patří, byl moc líný. Místo známého hlasu ho zaujala partička dívek na druhém konci sálu. Měl výhodu, že byl tak velký a měl dobrý rozhled po lidech zde.
Vydal se k dívkám s jasným cílem s jednou, nebo dvěma, odejít. Přistoupil k nim. Partička obsahovala šest dívek, z nichž byla jedna brunetka a ostatní blondýny. Bylo mu jedno, která má jaké vlasy, hlavně když nebudou protestovat.
„Ahoj,“ usmála se na příchozího mladíka brunetka a mrkla na něj modrýma očima.
„Čus,“ opětoval úsměv.
Vlnili se na parketu, tělo na tělo. Konečně si odpočinula od učení a taky se po dlouhé době bavila. Bylo to super. Měla v sobě už několik skleniček a tváře jí hořely červeným ruměncem. Konečně přestala myslet na jednu osobu, která jí stále pobíhala v hlavě a nemohla najít cestu ven. Ale místo toho myslela na osobu, která tu byla s ní a milovala ji, i když ona necítila úplně lásku, ale něco silnějšího než přátelství to bylo.
„Nemáš žízeň?“ otázal se jí Nathan.
Přikývla na souhlas.
Vzal ji okolo pasu a snažil se s ní protlačit k baru, kde seděl Jay a hučel do nějaké holky.
Neuvěřitelně Michelle miloval. Poznal v ní holku, se kterou by chtěl rozmazlovat jejich vnoučata.
„Hej lidi,“ křikla na ně Wendy a za ruku vedla vysokého kluka, kterému se ve spodním rtu v levém koutku leskl stříbrný kroužek, stejně jako v pravém chřípí.
Otočil se na ni jen Nathan. Michelle se s protočením očí dál prodírala davem.
„Budete na koleji?“ zajímala se Wendy.
„Nevím. Asi spíš ne,“ odvětil jí Nathan, aby ho slyšela a pokračoval v cestě k pultu, za kterým se skrývalo plno lahví, které potřebovaly ulít.
„Co potřebovala?“ otázala se Michelle, která už seděla na poslední volné stoličce.
„Jestli budeme na pokoji. Ale budeme mít volnej byt, tak jsem řekl, že ne,“ usmál se a políbil ji na čelo. „Vypadá to, že už našla nějakýho kluka. Nemá zrzavý vlasy, do vočí jsem se mu nedíval a úsměv jsem neviděl, protože se mračil. Jen by mě zajímalo, jestli bude tak praštěnej, aby s ní zůstal.“
„Nebuď tak hnusnej. Ona nemůže za to, že je blondýna. Ukecaná blondýna,“ zasmála se Michelle.
Měla Wendy ráda, ale občas jí opravdu lezla na mozek. Čas od času se stalo, že jí z ní začalo šplouchat na maják a byla zralá na prášky. Ta holka měla problém s tím, uvědomit si, kdy by měla být zticha a kdy by zase měla mluvit. Nejhorší to bylo, když chodili spát. To Wendy mlela dvě hodiny v kuse. Možná i déle, ale to už Michelle většinou spala.
ČTEŠ
Please, don't kill me!
FanficUž šest let po Americe řádí neznámý sériový vrah. Policie pátrá po někom, koho nikdo nikdy neviděl. A když už se tak stalo, už jim stejně nemohl nic říct, protože byl mrtvý. Osmnáctiletá Michelle Collins, žije se svou matkou v Los Angeles. Má vcelku...