Please, don't kill me!

Bože můj!

Vrátila se k jeho rtům. Přetočil si ji pod sebe a obsypával její krk kousavými polibky. Vrněla mu do ucha. Rychlým pohybem jí svlékl tričko a dal na odiv ňadra v černočervené podprsence. Trochu se bál, že její dokonalé, drobné tělo tím svým rozmáčkne.

Výskala se mu ve vlasech a vychutnávala si jeho doteky. Že by to dělat neměla, jí v tu chvíli bylo ukradený. Nedocházelo jí, co jí udělal před několika měsíci. Jediné, co věděla, bylo, že se jí líbí, jak se jí dotýká, líbá. Vnímala jen to a nic jiného. Ruce přemístila z jeho vlasů na jeho opasek, který následně začala rozepínat.

Skousl jí spodní ret. „Jsi si jistá?“ nadzvedl se a podíval se jí do očí. Měla je mírně přivřené. Tváře jí hrály červeným ruměncem. Přikývla a usmála se. Tohle mu hlava nebrala. Nechápal jí. Ale líbilo se mu, jak pod ním vdychá vzrušením.

I když měl kalhoty rozepnuté, začínaly mu být dost těsné. Stáhl jí kalhoty od pyžama i kalhotky. Svlékl si svůj spodek. Vnikl do ní jemně a pomalu, jakoby čekal, že si to ještě rozmyslí. Ona nic. Jen slabě křikla a po chvíli se pohybovala ve stejném rytmu.

Prudce se prohnula v zádech, když jí projela vlna rozkoše. Připadala si jako v sedmém nebi. Ještě nikdy nezažila takový sex. A to, že už měla několik kluků. Když Kevin zavelel, jde se na párty, tak se šlo. Pilo se, kouřilo, a když byla nálada, tak se nějaký ten kluk taky našel. Ale tohle?! Páni! Rychle oddechovala, jako by právě doběhla maraton.

Udělal se chvíli po ní. Teprve teď si uvědomil, že pokud ona nebere prášky, tak bude v průseru. Jaksi si delší dobu nekoupil žádný kondomy. Ani je nepotřeboval. Neměl na holky čas. Nebo náladu. Tohle taky nebylo vůbec v plánu. Kdyby se mu neobjevila v autě, spal by opřený o volant a… Moment! Je to skutečnost nebo jen jeho bujná fantazie? Nezdá se mu to? Překulil se a lehl si vedle ní. Sledoval rudá nebesa. Bál se pohnout. Promluvit. Dýchat.

Pomalu si začínal uvědomovat, co se stalo. Vyspal se s dcerou své oběti. Jedinou útěchou mu bylo, že jeho poslední oběť nebyla třicetiletá žena s dvanáctiletým dítětem. Ještě před několika desítkami minut na něj mířila zbraní a chtěla ho zastřelit. Pomstít se za smrt matky a kamaráda.

„Bože můj!“ vyjekla Michelle po chvíli dusivého ticha. Zakryla si obličej dlaněmi a snažila se zjistit, co jí k tomu, co právě udělala, přimělo. Kdyby se napila něčeho tvrdšího, pochopila by to. Nebyla by to její vina, ale vina alkoholu. Jenže ona nic nepila. Nevzala si žádnou drogu nebo něco jiného. Prostě nic. Nemohla pochopit, že to udělala ze své vlastní vůle. Nejradši by si za to nafackovala. A pořádně.

„Já asi radši půjdu,“ ozval se Andy potichu a posadil se. Sáhl si pro kalhoty a oblékl si je. Našel i tričko a mikinu. Než sáhl na kliku, podíval se na postel. Ležela s rukama přes obličej a kroutila hlavou. Otevřel dveře a vstoupil na hotelovou chodbu. Moc lidí se tu nepohybovalo. Taky bylo něco po desáté hodině večer.

Vydal se chodbou k výtahu. Bylo mu divně. Cítil se nějak zvláštně. Nebyl si jistý, jestli mu vůbec bije srdce. Před chvíli se zběsile snažilo vyskočit z hrudi, ale teď jako by nebylo. Nechtělo se mu odcházet. Věděl, že to je ale ta nejlepší možnost. Nastoupil do výtahu a sjel do přízemí.

Procházel okolo recepčního pultu, zpoza kterého se na něj usmívala blonďatá Carmen. Nepodíval se na ni, i když je to velmi přitažlivá dívka. Sledoval červeno-krémový koberec pod nohama. Došel ke svému autu. Nasedl na místo řidiče a odjel někam pryč. Na nějaké parkoviště, kde by se mohl vyspat.

Oblékla si pyžamo. Seděla ve středu postele a objímala si kolena. Ptala se sama sebe, jestli chtěla, aby odešel nebo zůstal. Zase zůstala sama. Stejně tak jako on. Mohl tu přespat a ráno by si řekli sbohem. Ona by upustila od pomsty. Už nikdy by se neviděli. Měly by spolu několik vzpomínek. Vraždu, setkání v klubu, to, že přišel na pohřeb její mamky a v poslední řadě ten neuvěřitelný sex.

Byla tu jen kvůli mamce, ale udělala si z toho potěšení pro sebe. Bude se smažit v pekle. Ale co bude do té doby dělat? Rozhodně tu nezůstane. Hned ráno odjede někam pryč. Peníze na to má. Mamka jí odkázala neuvěřitelný balík, který si našetřila. Stejně jako tu zbraň, kterou zahodila. Asi podvědomě tušila, že bude mít tu čest se sériovým vrahem. Ony obě.

Nechtěla, aby tohle bylo naposled, co ho viděla. Chtěla mu pomoct. Chtěla, aby zase začal normální žít. Jako člověk bez hříchu. Aby se nemusel bát vyjít na ulici, protože by ho mohla sebrat policie. Vždyť ani neví, kam šel.

Svalila se do polštářů a zadívala se nahoru. Z oka jí sklouzla slza.

Proč brečí?! Nemá k tomu žádný důvod. Za to, že je blbá si může sama. Jen ona nezavolala policii, když ho našla nad tělem své matky. Nezavolala ji ani, když se objevil u jejich stolu a sám jí podal mobil s číslem. Měla možnost něco říct na tom pohřbu, ale taky mlčela. Dneska měla možnost se ho zbavit natrvalo, ale taky se nic nestalo. Místo toho si ho sama dovedla do tohohle pokoje. Postele.

Bylo jasné, že odejde. Kdo by chtěl zůstat v místnosti s někým, kdo mu usiloval o život? Lepší otázka. Kdo by souložil s někým, kdo se ho snažil zabít?

Odjede do Connecticutu a příští rok nastoupí na Yale. Z peněz od mamky si to může dovolit na několik let. Stane se z ní nejlepší právnička na světě. A když ho do té doby nechytí, tak bude mít potom třeba možnost ho obhajovat. Šance na výhru bude jedna ku milionu, ale bude s ním moc trávit víc času.

Hodila na sebe přikrývku a zachumlala se. Zavřela oči a snažila se myslet na lepší budoucnost. Na to, jak bude slavná. Jak bude chránit zákon a špatné lidi posílat za mříže. Jediné na co ale dokázala myslet, byl on. Jeho hluboký, ale něžný hlas. Jeho úsměvy a polibky. Jeho ruce putující po jejím těle.