HANDWRITTEN

✒️Welcome To The World✒️

O tři týdny později

Zítra jsou Vánoce a já je budu trávit se Shawnem a jeho rodinou. Lewis je bude slavit se svou rodinou a mamka ta odjela před dvěmi týdny do Francie. No a zatím to moc nevipadá, že by se chtěla vrátit. Právě teď se Shawnem chystám k jeho rodičům. Už mám všechno zabalené, ale Shawn ještě ne.     ,,Shawne pojď si už konečně zabalit!" Zakřičí a on najednou přijde. Jenom v boxerkách.     ,,Shawne prosím, za chvíli musíme jet a ty vypadáš takhle."  Řeknu a zamračím se.
,,Ale mě se nikam nechce. Nemůžeme Vánoce oslavit tady a jet tam až po Štědrým dnu?" Zeptá se a svalí se na postel.     ,,Dobře tak fajn pojedeme až pozítří, ale napiš jim to."    ,,Už to vědí. Já dneska chci jenom odpočívat." Řekne a natáhne ke mě ruku. S úsměvem jí příjmu a on si mě přitáhne k sobě.     ,,Hele dneska tě chci jenom držet a mít tě u sebe."  Řekne a usměje se.
,,Já bych taky nejraději, ale jsem hrozně unavená. Takže když nikam nepojedeme. Půjdu si dát sprchu." Řeknu a odejdu do koupelny. Dneska mi není zrovna nejlíp a hlavně mě bolí břicho. Vlezu si do sprchy a nechám na sebe ztékat horkou vodu. To mi trochu pomůže.

Vylezu ze sprchy a usuším se. Vezmu si na sebe pyžamo. Přejdu k umyvadlu a vyčistím si zuby. Vrátím se zpátky do ložnice a vlezu si do postele vedle Shawna, který kouká do počítače. Vezmu si do ruky knihu a začnu v ní listovat.     ,,Hele už to odlož nebo se z toho zblázníš." Řekne Shawn aniž by odlepil zrak od lobrzovky počítače.    ,,Jo tak ty odlož tenhle nástroj a jde se spát." Řeknu a on se na mě podívá. Naznačím mu, aby ten počítač odložil. On ho odloží i když nechtěně, ale vyhoví mi.  Já zhasnu lampičku a přitulím se k němu.     ,,Dobrou noc Shawne." Řeknu a on se usměje. Zaplete si moje prsty s těmi mými.    ,,Dobrou noc Mesie." Řekne a zavře oči. Já chvilku sleduju jeho tvář. Než se mi zavřou oči úplně.  Netrvalo to moc dlouho a probudila mě ostrá bolest břicha.

Musela jsem se posadit. Zhluboka jsem dýchala, ale nechtěla jsem probudit Shawna. Pomalu jsem vstala a došoupala se do koupelny. Musela jsem  dýchat z hluboka, abych prodýchala tu palčivou, ostrou bolest. Sedla jsem si na záchodovou mísu. Jenom doufám, že to přejde. No to jsem si myslela do té doby než mi praskla plodová voda.
,,Ó můj bože." Řeknu a začnu brečet.    ,,Ne Annie klid vzchop se." Napomenu se a zvednu se z postele. Dojdu do ložnice a po tmě si vezmu oblečení. Musím se obléknout a trochu upravit před tím než to oznámím Shawnovi ten bude připravený do minuty.  Upravila jsme se no dobře jenom jsem si stáhla vlasy.  Vyčistila jsem si zuby a vydala se na věc. Kontrakce mám po sedmi minutách což není ještě tak hrozný.

Potichu vlezu do pokoje a sednu si na postel. Jo docela mě to bolí, ale teď je to zrovna lepší.
,,Shawne?!" Zašeptám, ale s ním to ani nehne.
,,Shawne lásko!"     ,,No co je Mesie. Běž spát." Zamumlá a otočí se zády ke mě.    ,,Shawne je to tady musíme jet." Řeknu a on se rychle otočí.
,,Co si to řekla?" Zeptá se už úplně probuzený.
,,Musíme jet." Řeknu a on rychle vyletí z postele.
Rychlostí blesku si vezme džíny a tričko. Popadne mojí tašku s věcmi do porodnice a vezme mě za ruku a už mě táhne ke dveřím. No jako bych to neříkala. Pomůže mi do bundy a sám si vezme svou bundu.     ,,Dobrý?!" Zeptá se trochu vyděšeně.     ,,Jo neboj." Řeknu a věnuju mu úsměv. Shawn vezme klíče od auta a mojí tašku. Já si vezmu kabelku a jdu za Shawnem. Který rychle seběhne schody.

,,Pojď. Pomůžu ti."     ,,Shawne to je dobrý klid. Já zvládnu sejít schody." Řeknu, ale Shawn mi stejně pomůže. Dojdeme do auta a Shawn nastartuje. Je jedna hodina ráno. Dneska jsou Vánoce. A já jedu do nemocnice. Jenom doufám, že to budu mít co nejdříve za sebou. Kontrakce jsem měla už po pěti minutách.    ,,Dobrý?" Zeptá se mě Shawn a já jenom přikývnu a snažím se rozdýchat další bolest, která přijde. Naštěstí cesta do nemocnice netrvá tak dlouho a Shawn už parkuje na parkovišti.  Vystoupí stejně jako já a vezme i moje věci. Dojdeme na recepci.
,,Dobrý den co se děje?".    ,,Prosím moje přítelkyně rodí." Vyjekne Shawn na tu sestřičku na recepci.     ,,Dobrá tatínku tak se uklidníme. Po kolika minutách má vaše partnerka kontrakce?"
,,Teď už po čtyřech minutách." Řeknu a nadechnu se.

,,Dobře maminko tak vás dáme na pokoj. A počkáme." Řekne doktorka, která zrovna přijde.
,,Dobře dáme ji na trojku." Řekne sestřička. A zavede mě na můj pokoj. Mám velký strach, ale ne zase tak velký jako Shawn.     ,,Klid lásko to bude dobrý." Řeknu a usměju se.     ,,Jak můžeš být v klidu vždyť?"     ,,Nemyslím na to." Řeknu a nadechnu se. Zatím mě to nebolí, ale to všechno ještě přijde.     ,,Já to chápu, ale pochop to že za opravdu malou chvilku nás bude víc." Řekne nervózně a začne chodit sem a tam.     ,,Pamatuješ jak nám pouštěli ten dokument o tom jak se rodí děti a já omdlel?" Zeptá se a já se začnu smát i když mám bolesti.
,,Na to se zapomenout nedá." Řeknu a přestanu se smát.    ,,Co je Mesie?"    ,,Shawne dojdeš pro doktorku prosím?"     ,,Počkej ty si myslíš, že?"   
,,Tak dojdeš pro ní sakra!" Vyjeknu a Shawn hnedka vyběhne na chodbu. Netrvá to ani dvě minuty a vrátí se zpátky i s doktorkou.

,,Tak co maminko. Myslíte si, že už je to tady?" Zeptá se doktorka a já přikývnu. Vezme si rukavice a prohlédne mě.    ,,No vidíte vašemu synovi už se chce ven tak půjdeme na to." Řekne čímž mě trochu vyděsí, ale nakonec poslušně přikývnu. Na pokoj mezitím přijde asi pět sestřiček. Trochu mě to vyděsí, ale můj jediný úkol, který teď mám je dostat našeho syna ven.
,,Tak jo až přijde kontrakce tak pořádně zatlačíte." Nařídí mi a já přikývnu. Shawn zaujme místo vedle mě a chytne mě za ruku. Nadechnu se a pořádně zatlačím. Nechci křičet i když mě to nudí, ale křik by mi ubral ještě víc sil. Tak raději jenom dýchám a tlačím. Jo a drtím chudákovi Shawnovi ruku. Myslela jsem si, že to bude horší, ale nebylo. Bolelo to, ale ne tolik jak mě všichni strašili.

,,Tak jo ještě jednou." Pobídne mě a já naposledy zatlačím. Najednou se ozve silný pláč. Našeho syna. Hned se mi do očí nahrnou slzy štěstí. Jediné co jsem chtěla vidět. Byl on můj syn. Shawn nakoukl, aby viděl toho špunta.     ,,Gratuluji máte nádherného a hlavně zdravého syna." Řekne a zvedne ho, abych ho viděla. Byl ještě celej špinavej od krve a brečel. Já jsem se musela usmát a do toho jsem pořád brečela. Jedná sestřička ho zabalila jenom do dečky a podala mi ho.     ,,Ahoj." Řekla jsme a pohladila ho po drobné tvářičce. Celá se klepu a štěstím brečím. Nemůžu tomu stále uvěřit to je ten nejhezčí a nejlepší pocit. Ještě jsme si ho prohlédli než nám ho vzali. Na změření, zvážení a ještě ho umyjou. Shawn mě pevně objal a já cítila jak mi na spocené čelo spadlo pár jeho slz.

,,Tak ještě se vás zeptám jak se bude jmenovat?"
,,Aiden." Řekne Shawn a já se usměju.     ,,Takže Aiden Mendes." Řekne a mi jenom přikývnem.
Najednou uslyšíme klepání na dveře.    ,,Tak tady máte toho špunta." Řekne sestřička a opatrně mi ho předá.     ,,Měří 54 centimetrů a váží 3900 gramů. Je to opravdu obr."     ,,Necháme vás o samotě." Řekne ta druhá a obě dvě odejdou.
,,Je nádherný celý ty." Řeknu a usměju se. Shawn nic neříká a jenom pozoruje svého syna.    ,,Chceš si ho pochovat?" Zeptá se a já mu ho s úsměvem podám. Aiden pomalu otevře oči a lehce se usměje na svého tátu. Znovu se mi nahrnou slzy do očí.     ,,Nebreč. Nebo budeme s Aidenem taky." Řekne Shawn a oba se tomu zasmějeme.
Aiden má Shawnovi oči. On je mu celej hrozně podobnej. Kdybych s ním nestrávila devět měsíců. Ani bych neřekla, že je můj.     ,,Ty jsi ta nejlepší holka. Vidíš nejdříve kamarádka, potom láska a nakonec matka mého syna. Jsem ti vděčný za všechno. Bez tebe bych si svůj život nedokázal představit. Miluju vás a strašně moc." Řekne a políbí mě.    ,,Já vás taky. Teď jsem teprve šťastná, protože mám svoje kluky."
Tohle jsou ty nejlepší Vánoce, které jsem kdy zažila.

Tak jo je tady další kapitola je to docela špatný, ale já jsem to nějak nedokázala napsat. Tak za to se omlouvám. Doufám, že to trochu prominete, ale neměla jsme na to moc času. Jinak někdy v týdnu vyjde můj nový příběh když budete chtít😊

Bára💞