Pařížská láska || Miraculous

Sladký začátek

Marinette

Zase ráno. Jak já tohle nesnáším...
Říkám si v hlavě a rozhlížím se po pokoji kde na zdech visí Adrien. ,,Musím si přípravit věci do školy!" Vykřiknu. Večer jsem to zase nestihla, jak jinak. Práce berušky je tak těžká. Pomyslím si a mezitím si připravuji věci do školy. Tak moc se těším na Adriena, slíbil mi, že mi vysvětlí novou látku z matiky. Ne, že bych ji nepochopila, ale chtěla jsem trávit čas s ním.

O půl hodinky později ve škole.

,,Ahoj Alyo!" zařvu na ní tak aby se otočila. ,,Čau Kočko!" vrací mi pozdrav její speciální přezdívkou pro mě. Jdeme do třídy a hodiny ubíhají jak nic.

Pořád myslím na Adriena. Ty jeho oči, vlasy a.. Rty! Tak ráda bych se do nich zakousla a ochutnala tu jejich chuť.
,,Marinette? Jdeme?" vyruší mě u mého snění ten sladký chlapec, z mé třídy, Adrien. ,,A-ano, už jdu!" houkla jsem na něj, ani nevím jak se mi to povedlo... No znáš mě..

Vešli jsme do školní knihovny, aby mi mohl vysvětlit tu matematiku, kterou chápu.
,,Tak jo Marinette, co teda nechápeš?"
Zeptal se mě.,,J-já noo asii... Tohle!" dostala jsem ze sebe a ukázala na příklad v jeho sešitu. ,,Dobře." odpověděl klidně. ,,Tak se do toho pustíme." řekl a začal mi vysvětlovat postupy příkladů a definice. Jediné co jsem ale vnímala byly jeho rty a vracela jsem se k mému předešlému snění.

Když už jsem novou látku "chápala" tak jsme se museli rozdělit a každý šel svou cestou. Ale ještě pár vět jsem ze sebe dostala...
,,Děkuju za vysvětlení Adriene."
,,Nemáš vůbec zač." řekl a usmál se.
Je tak dokonalý! Kéž by byl jen můj...
Neudržela jsem se a dala mu pusu na tvář. Pak mi nezbylo nic jiného než jen utéct domů, protože jsem se málem hanbou probadla...

Přišla jsem domů a první co tak jsem si vyslechla od Tikky co to zase vyvádím. Moc času na to ale neměla jelikož jsem na plánu dne měla záchranu Paříže s kocourem. Jako vždycky...

Po poražení padoucha

,,Těšilo mě my Lady!" řekl kocour a já jen zírala do jeho očí. Věděl že je něco jinak protože tyhle přezdívky jsem mu vždy překazila nějakou svojí poznámkou. Tak se mě zeptal ,,Stalo se něco Broučínko?",,Nic nového" řekla jsem a rozloučila se s ním jen smutným tónem.

Koukala jsem na hvězdy (už jako Marinette), přitom si povídám s Tikky. Najednou se přede mnou objeví kocour s tím, že si potřebuje o něčem promluvit.

Teď si možná říkáte proč kocour? Ale už nějakou dobu si takhle povídáme. Jelikož máme dost problémů které nemáme s kým řešit.

,,Ahoj Mari..." řekne smutně. Začíná mi vyprávět o svých problémech a já začnu pociťovat divný pocit... Něco jako hřejivý pocit, že mi důvěřuje a spoléhá se na mě. On věří mně a já jemu. To je to krásné. Někdy mám pocit, že k němu cítím něco víc... Ale ne! Já přeci miluji Adriena! Nebo ne?...

______________________________________

Děkuji za přečtení první kapitoly!
Vím že v tom ještě nejsem moc dobrá, ale slibuji že příští kapitola bude více zajímavá. Myslím že se máte na co těšit. 😊❤️