Pařížská láska || Miraculous

Kde je?

Vzala jsem si na sebe růžový župan, který byl přehozený přes rám postele. Nevím kde se tam vzal, protože tal včera ještě nebyl, ale vzala jsem si ho. Obula jsem se do chlupaťounkých, také růžových, pantoflíčků a vyšla jsem z našeho pokoje. Musela jsem být hodně potichu, protože Adrienek ještě spal.

Svlékla jsem se, do naha, a skočila jsem do velkého bazénu na střeše hotelu. Byl vyhřívaný, takže mi tam nebyla zima a mohla jsem být ve vodě déle než jsem chtěla. Koukala jsem přes skleněné zábradlí na krásnou přírodu okolo.

Najednou ucítím, že mi někdo sahá na mé nahé tělo. Kdo by to asi byl. Jasně, že to byl zase on. Ten dokonalý sexy kocour co mi to včera večer dělal ve vaně a pak po celé koupelně. Najednou mi začal líbat krk. Ty fialové skvrny jsem měla všude na svém těle. Kousal mě a líbal. Bylo to tak vzrušující.

,, Dobré ráno lásko. " zašeptal mi do ucha a pokračoval. Neodpověděl jsem mu, jelikož do mě zase strčil svůj velký, úžasný penis. Miluju ranní sex. Nejdříve jsme to dělali ve vyhřátém bazénu a pak jsme se zase přesunuli na barovou linku hned vedle. Píchal mě tak silně, že jsem omylem shodila pár lahví s alkoholem na zem a rozbila je. Nějakých pár lahví ho ale nezastavilo a pokračoval.

Zastavil ho až jeho otec, když vešel hlavními dveřmi na střechu hotelu. Skočila jsem rychle do bazénu a on si přes sebe vzal deku z jedné židle co tam byla. Chvíli nevěděl o co jde. Ale pak se radši otočil a odešel. Adrien se začal smát a já se k němu po chvíli přidala.

,, Asi by jsme se měli jít nasnídat. " řekla jsem a naposledy se zasmála. ,, To by jsme měli. Dám ti půl hodinky na sprchu a na to, se převléknout." ,, Dobře, pak přijdu do jídelny. " řekla jsem a šla se vysprchovat. Když jsem se vysprchovala tak jsem si oblékla mé normální, klasické oblečení a šla jsem do jídelny.

Nic zajímavého se nedělo, najedli jsme se a pak mě Adrien odvedl do pokoje.

,, To, co se tady stalo, v tomto hotelu, zůstane v tomto hotelu. Ano?" moc dobře jsem ho pochopila, prostě nechce abych to vynášela ven. Nechce aby se to někdo dozvěděl. To, že je kocour. ,, Ano lásko." jednoduše jsem odpověděla.,, Kdy se mohu vrátit domů? " zeptala jsem se.,, Kdy budeš chtít." řekl. ,, Moc jsem si to tady s tebou užila, ale mamka už mě určitě hledá. Sice jsem ji ujistila SMSkou ale to ji nestačí, jak ji znám."

,, Limuzína na tebe bude čekat před hotelem za pět minut." řekl a odešel. Asi byl trochu zklamaný, že nezůstanu déle, ale fakt bych se už měla vrátit domů. Nemám si ani co balit za věci. Myslela jsem totiž, že půjdu jen o procházku parkem...

Limuzína už na mě čekala před hotelem. Přesně jak řekl. Ale kde je? Nikde ho tady nevidím. Byla jsem trochu nervózní. ,, Slečno, musíme jet! " zavolal na mě řidič. Tak jsem nastoupila. Co jiného mi zbývá.   Že by se se mnou ani nerozloučil?... Věta která se mi pořád opakovala v hlavě cestou domů.

Čekala jsem, že bude alespoň u mě doma jako kocour a překvapí mě, nebo mi nechá SMS, nebo zavolá. Ale nic z toho se nestalo. Prostě se vůbec neozval, nešel do školy, ani nepřišel do parku na focení, které prý měl domluvené už od minulého měsíce.

Prostě se na mě, a na všechno ostatní, vykašlal. Ale proč by to dělal? Však jsem jen chtěla vidět svoji rodinu a ujistit jí, že jsem v pořádku. A taky jsem se musela ukázat ve škole, protože ta "nemoc" trvala celých 12 dní.

Když se mi neozíval už, ani jeho otec, druhý týden, tak jsem se na něj vykašlala taky. Měsíce jsme se neviděli, ani si nepsali. Prostě žádný kontakt. Ani jedna smska nebo email. Nakonec z toho byl rok. Rok jsem ho neviděla, ani o něm neslyšela. Prostě nic. Jako by zmizel. Sundala jsem jeho fotky z mé stěny. A vymazala prostě všechny vzpomínky na něj. Schovala jsem si jen 1 fotku. Dala jsem ji pod ten rozbitý, teď už slepený, květináč na balkoně.

Po roce a půl jsem na něj zapomněla.