Clarke&Clavier - Pro(v)dáno/Cz - 1D story

Michelle - Od kdy si hrajete

První koho ráno v práci potkám je Harry. Při pohledu na něj se neubráním zrudnutí, myšlenka na to, co jsme spolu v noci prováděli, mě uvádí do rozpaků, i když to byl jen sen. Jsem fakt ráda, že si lidé neumí číst myšlenky.

„Ahoj,“ pozdraví mě s úsměvem, zřejmě se mými rozpaky dobře baví.

„Nazdar, Harry, proč jsi tak slavnostně oblečen?“ zeptám se.

„Jdu vyhrát nějakému manžílkovi spoustu peněz, protože ho ženuška podváděla, a tak požádal o rozvod.“

„No, to jsi přesně ten pravý,“ zamumlám si pro sebe, přestože mě určitě slyší, rozhodne se na to nereagovat.

„To mi ani nepopřeješ štěstí?“ doráží.

„Nejsem si jistá, že ho potřebuješ. Hodíš na porotkyně ten svůj sexy úsměv a máš to v kapse.“

Zkoumavě se na mě podívá: „Myslíš, že mám sexy úsměv?“  Moje tvář má opět barvu zralých třešní, vybaví se mi jak se na mě po „tom“ usmál, rozhodně byl sexy. 

„Víš, jak jsem to myslela,“ zablekotám.

„No, tak to asi máme oba sexy úsměv, mimochodem, když se k tomu takhle červenáš, si vyloženě k sežrání. Než mi stihneš vynadat, dodávám, že to není pokus o nějakou slaboduchou lichotku.“

„A co to teda je?“ přimhouřím bojovně oči.

„To je prostě fakt. Rád bych si ještě užíval tvé společnosti, ale musím přijít včas, první dojem dělá hodně, a protože já dělám většinou špatný, tak už musím jít.“

Zírám na jeho záda, jak mizí ve výtahu, ještě se stihne otočit a s širokým úsměvem mi zamávat. „Dneska jdeš nějak dlouho, už jsem se bála, že jsi nemocná,“ ozve se za mými zády Emily. Podívám se na hodinky, je půl 11, obvykle chodím na 9.

„No jo, špatně jsem spala,“ pokrčím rameny.

„Špatný sny?“ zeptá se.

„Ani ne,“ vyhrknu rychle a opět prudce zčervenám.

„I ty jedna šibalko,“ zašklebí se Emily.

„A co tvoje večeře s Liamem? Už žádné líbání?“ rozhodnu se změnit téma. Emily zvážní a sklopí oči.

„No nekecej, co si pořád dokazuje?“ zvýším hlas, až se začnou někteří otáčet.

„Psst. Nemusíš tak vyvádět, tentokrát jsem to byla já, v rámci hry.“

„Odkdy si hrajete?“

„To se těžko vysvětluje.“

„Takže nějaká zvláštní forma hry na doktory: „Pane doktore, zlobila jsem“ nebo něco jiného?“ 

Emily vyprskne smíchy: „Ti šiblo? Jasně že ne.“  Pak mi vylíčí celý průběh.

„Ehm, a proč si ho teda líbala?“

„A jak jsem asi měla odvést jeho pozornost, abych ho ze sebe setřásla?“

„Nevím, co třeba uznat, že vyhrál,“ navrhnu.

„Nerada prohrávám, to přeci víš. Navíc, o nic přeci nešlo. Tváříš se, jako bych se s ním vyspala.“

„To by bylo asi horší, přeci jenom k jeho snoubence to nebylo fér.“

„To ne, ale nic víc v tom nebylo, alespoň ne z mé strany.“

„A jak to bral on?“

„Sám mi přeci řekl, že ke mně nic necítí. Jinak doufám, že ten dnešek platí, už mi přišel email od Vivienne, prý jak jsme s tím daleko.“

Asi se v tom už nechce pitvat, navíc bych jí měla nechat, zase tak moc se nestalo, já se taky líbala s cizím mužem. „Platí, už mám pár nápadů, tak to můžeme večer probrat.“