Zadání: První osoba - forma deníku, opakovat věty i slova
*☀*
Seděla jsem vedle něj. Byla zima a my se k sobě tiskli, co nejvíce to šlo. Měla jsem být šťastná. A možná jsem tam někde uvnitř opravdu byla.
Seděla jsem vedle něj s vědomím, že mi zmizel můj kocour. A jaká to asi byla ironie, část pokání, když jsem jeho získávala čím dál víc, ale ztratila čtyřnohého přítele?
Říkal mi, že se vrátí, že se jen - stejně jako já - vydal na výlet. A já mu vážně chtěla hrozně moc věřit. Nechtěla jsem plané naděje a vyhaslé sliby, ale v ten okamžik to bylo to nejlepší, co mi mohl dát. Sebe.
*
Držel mé pravé rameno. Chtěla jsem jen zavřít oči a užívat si to, co jsem si představovala už takovou dobu. Ale nemohla jsem.
Připadala jsem si prázdná. A i když to všechno vypadalo slibně, bála jsem se. Co když jsem ho nedokázala milovat? Co když neznám lásku?
Nebyla jsem si jistá sama sebou.
Když jsme se po dlouhých hodinách loučili, už v tu chvíli mi chyběl. Ale jak jsem mu to mohla říct? Naše přátelství bylo jako podzimní listí; silnější poryv větru nás mohl rozlomit.
A možná jsem si to všechno jen nalhávala. Snad jsem pouhým bláznem. Zamilovaným do něj.
*☀*
Někdy prostě jen sedíte nad wp a doufáte, že všechny ty myšlenky přijdou a ukáží se postupně, aby se daly pomalu prohlédnout a zachytit.
Věnováno: Tobě. ♥
ČTEŠ
Podzimní výzva | Drabbles do sychravého počasí | DOKONČENO |
FanficSpadané listí v barvách Mrzimoru zve k šálku dobrého kakaa. K posezení u svíčky a přemítání o vesmíru. Drabbles do sychravého počasí zachumlá prokřehlá srdce a zahřeje na duši. Zavítáme do světa Harryho Pottera, Pána Prstenů, Mágové (Lev Grossman)...
