Podzimní výzva | Drabbles do sychravého počasí | DOKONČENO |

23. - První osoba 2 - 13. 10. 2019

Zadání: První osoba - zvláštní, čokoláda

*🍫*

Stále jsem to nechápala. Díval se do mých očí s takovým zvláštním nadšením.

Byl to výraz, který jasně říkal, že snědl všechnu čokoládu světa. A když jsem mu to později sdělila, jen s úsměvem tu větu potvrdil - prý se tak doopravdy i cítil.

S takovým výrazem, který jsem vídala jen u lidí ve filmech nebo u párů na ulici. Vždycky jsem se jim smála. Vypadali přeci tak neobyčejně blbě!

A i když jsem se tvářila, že věřím v existenci všech těch pocitů a slov, o kterých jsem mnohdy jen četla, vědomí, že mě má snad doopravdy rád, bylo neuvěřitelně šílené.

Smála jsem se. Ironii. Osudu. A snad i náhodě. Protože se mi líbil už ve chvíli, kdy jsem ho poprvé uviděla v autobusu. A přestože se z nás stali časem kamarádi přes společné přátele, nikdy jsme nepřekročili hranici ani se nesvěřili.

Až do té doby, než jsme se při loučení po prvním rande u branky dlouze objali. A poprvé za těch několik let, to bylo obejmutí, které nebralo konce. Zastavovalo čas. Bylo snad i bez kyslíku. Plné nejistoty, co přinese okamžik. Změní to snad celý život? Roztrhne to přátelství?

Na nic z toho jsem neznala odpověď; ani když se naše rty spojily. Stačilo ho jen líbat.
Můj mozek chtěl křičet - a možná to opravdu dělal - za to, že se to vážně děje i ze strachu, co to vůbec znamená. Zároveň jsem byla tak nejistě šťastná a nervózní.

Ani jeden z nás tomu nemohl uvěřit; dělo se něco, nad čím jsme uvažovali takových let a bylo to asi to nejlepší, co se mi kdy přihodilo (uvědomuji si, jak divně to třeba i zní). Už jako kamarádi jsme si vždy vykecali snad úplně všechno; a tohle nebylo výjimkou. Přiznal se, že jsem se mu líbila už v tom autobuse a prý nejednou uvažoval nad tím, že by se mnou rád chodil.

Nebylo z toho úniku. Každá moje myšlenka patřila zas a znovu jemu. Nebránila jsem se. Dokonce jsem se nebála ani o naše přátelství - to se (prý) vypnout jentak nedá, za což jsem skutečně ráda. Nejspokojenější jsem byla, když držel mou ruku a společně jsme sledovali mého kocoura.

Myslela jsem si, že nic lepšího, než čokoláda neexistuje. Ale spletla jsem se.

*🍫*

Tato část mi přijde neuvěřitelně zvláštní; a možná je to tím, že se zde vyskutují i pocity někoho jiného. ^^
Věnováno: Ken-Orion ♥