Podzimní výzva | Drabbles do sychravého počasí | DOKONČENO |

30. - Bonus - Ona a zrůdy - 1. 11. 2019

Plížila se. Nikdo ji nesměl vidět. Jak by to asi vypadalo, kdyby ji kdokoli našel v pokoji té zrůdy? Nechtěla si ničit pověst. Nebyla jako ona. V závěru nikdy nepochopila, proč se Lily neustále tahala s tím Snapeovic klukem.

Proklouzla škvírou a tiše zavřela dveře. Chvíli se rozhlížela po pokoji. Byl tolik odlišný od toho jejího! Alespoň pocitově. Její sestra měla všechny ty divné školní potřeby vždy na poličkách nebo v šuplících, aby byly vždy po ruce. Posadila se na koberec k posteli a natáhla se po nejbižší knize. Rozevřela ji na náhodné stránce a ponořila se do studia kouzel.

Nikdo by nikdy nepochopil, proč se snaží být někým jiným. Výjimečným. Ale ona ano, ona to chápala. Bylo to, jako nahlížet do starých příběhů o vzdálených světech, dracích a snad i dobrodružství. Chtěla umět létat a cítit vítr ve vlasech. Přála si umět vytvářet nové věci a hlavně toužila smět kouzlit.

V čem tkvěla spravedlivost, když nemohli mít všichni stejná práva?

Nenáviděla to. A zároveň tím vším byla přitahována jako včela k pylu. Často z toho bývala zoufalá a Lilyina starost o ni, ji vůbec nepomáhala. Cožpak nemohla pochopit, že mezi nimi dlí neprostupná zeď? Stěna z posměchu, útržku fantasie a něčeho, co sama ani nedokázala uchopit. Cítila se však strašně; a jakpak by ne - vždyť byla odsouzena žít bez kouzel. A když už o jejich existenci věděla, bylo toto vědomí nesnesitelné a nedalo se ničím zahojit. Tak moc si přála, aby změnila Brumbálův názor i názor světa - aby směla čarovat a dělat všechny ty úžasné věci.

Ale nemohla.

Věnováno: vyzutabota ♥