Přišel den kdy by si pro mě měl přijít Sehun. Byl jsem nervózní a hrozně bez chutě někomu sloužit.
Spíš to bylo z prázdnoty.
Pálí mě v očích z toho všeho breku a bolí hlava.
Momentálně se nacházím ve sklepě na studené zemi s tričkem na sobě a boxerky.
Přitisknu si kolena víc k sobě jakmile uslyším kroky. Celý se do sebe schovám a v očích se mi zas nahromadí slzy, které stěží držím v sobě.
,, Postav se." Řekne otraveným hlasem ve dveřích. Udělám tak, ale stojím se sklopenou hlavou.
,, Pojď se najíst než přijde. Abys mi už zmizel z očí." Protočí panenkami a jde k odchodu.
Po tváři se mi začne kutálet jedna neposedná slza, kterou hned utřu.
Co nejtišeji posmrknu a následuji ho. Jakmile jsme přišli do kuchyně, první co mi vlezlo na oči bylo pečivo s hrnkem čaje. Na sucho jsem polkl a hodil po Chanyeolovi vyjevený výraz.
Odsunul si židli od stolu a přisedl naproti. ,, Co tak koukáš? Tu snídani jsem ti neudělal já ale... No to je jedno, sněz to, do pár chvil by tu měl být." Usrkl si ze svého hrnku caffe a vytáhl mobil. Pak už věrnost nevěnoval.
Povzdechl jsem si a zklamaně do rukou vzal malý koláč s tvarohem.
Co jsem měl čekat. Že mi jídlo připravil Park Chanyeol? Ten by nebyl schopný udělat nic pro mou radost. Pomalu pro mě ani radost a úsměv neexistuje.
Poslepu jsem se pokusil nahmatat čaj, ale rukou jsem sjel vedle a hrnek spadl na zem. Ucukl jsem sebou. Po tom co jsem se probudil ze svých myšlenek mi došlo co se děje.
,, Baeku!"
Vyděšeně jsem hlavu zvedl k němu, k tomu když se prudce zvedl a mířil ke mě jsem spolkl kousek koláče v puse a celý se napl.
,, N-nechtěl jsem." Zamumlal jsem tiše.
,, Tobě nestačí že mám už tak dost na píču náladu? Musíš přidělat ještě další problém i u snídaně?" Zvyšoval hlas. Byl děsivý. ,, Já t-to uklidím."
Sklopil jsem hlavu ještě víc a opatrně slezl ze židle. Přiklekl jsem si k tomu nepořádku a začal sbírat střepy po hrnku.
Vyhodil jsem je do koše a než jsem stihl udělat víc, domem se ozval zvonek.
Naskočila mi hned husí kůže a já zůstal bezhybně stát koukajíc se slzami v očích na Chana.
,, Uklidíš to-
Zvedl se a přišel rychlým krokem ke mě. Chytl mě pevne za vlasy a nasměřoval si můj pohled do jeho temných očí.
,, - nebo se na mě tak budeš dívat?!"
Měl jsem chuť se rozbrečet nad tou bezmocí vůči němu. Vzlykl jsem a začal kývat. ,, U-ukli-dím to. P-prosím pusť mě."
Ještě jednou si mě prohlédl a nakonec pustil.
,, Děvko uřvaná." Prskl přede mnou než odešel otevřít.
Hlasitě jsem polkl knedlík v krku a hadrem začal utírat z podlahy čaj.
Sehun
,, Co to mračení bráško." Zasmál jsem se a vešel dovnitř.
,, Kde je Baekhyunie."
,, V kuchyni." Všiml jsem si že protočil očima, ale nic jsem na to neřekl. Následoval jsem ho do místnosti kde byla ke mě stála malá osoba zády. Nechal v sušit hadr a když se otočil, mírně vykulil svá očka a poklonil se.
,, Je k sežrání ."
Rekl jsem si spíš pro sebe, když jsem si ho celý prohlédl. Očima jsem Zaměřil jinam a olízl si rty.
Jenže po zvednutí hlavy jsem viděl jak mi ho hodil přímo k nohám.
,, Zmiz mi už z očí." Zavrčel nepříjemným tónem a kopl mu přímo do žeber.
Malinký se jen skrčil a místo si přidržel rukou.
,, Uklidni se Chanyeole, vezmu si ho ale do zítřka ho budeš mít zase zpátky. Přestaň se k němu chovat tak hnusně." Dřepl jsem si k němu a pohladil ho po tváři.
,, Podívej jak je sladký."
,, Sladký? On?" Zasmál se falešně. ,, Tos neřekl."
Nějak jsem mu na to neodpověděl a vzal si to třesoucí tělíčko do náručí. Celý se vzlyky klepal.
,, Vidíš? Zase brečí. Ono to prostě nemůže nikdy držet hubu."
Baekhyun se rozbrečel ještě víc. Celý se ke mě natiskl.
Bylo mi ho tak líto.
,, Radši půjdeme."
Až teď jsem uviděl jak se k němu opravdu chová. Já nejsem o dost lepší ale tohle bych mu zas neudělal.
Rozešel jsem se ven hned po tom co za námi praskl dveřmi.
Baekhyun měl na sobě jen tričko až po kolenou a venku nebylo zas tak teplo. Položil jsem ho na místo spolusedícího a sundal si ze sebe kabát který jsem mu podal.
Chvíli se na mě nejistě koukal ale nakonec si ho s poděkování vzal.
Usmál jsem se a sedl na své místo, přičemž jsem se připoutal, on taky a už jsme mohli vyjet.
Občas jsem při cestě na Baeka koukl, ale většinou koukal z okna. Už ani nebrečel.
,, Už ses uklidnil?" Zeptal jsem se abych narušil to ticho.
Kývl hlavou a otočil se na mě. ,, U-už ano."
,, Chová se takhle k tobě často?"
Na to mi zase Kývl. ,, Dělá i horší věci a-a skoro každý den m-mě mlátí." Mluví tak opatrně jako kdyby se bál, že ho za každé slovo seřvu.
Povzdychnu si a chytnu ho za ruku.
On vykulil oči a Cukl sebou tak moc, že jsem se lekl taky.
,, Co blazníš?"
Začal vrtět hlavou a dlaň si schoval do té druhé.
,, Klid jo? Není tady, neboj se mě." Jo odpověď jsem dostal opět kývnutí hlavy. Povzdychnu si a tu ruku mu pevně sevřu v té své. ,, Neměl jsem to sice v plánu, ale postarám se o tebe co nejlépe to půjde. Jen se mě neboj dobře?"
Zastavil jsem před mou vilou. Odpoutal se a než stačil odpovědět tak jsem mu Políbil čelo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
