,Pamatuju si, že jsem svůj dal do šuplíku, ale nechat ho ležet tady na zemi?'
Zavrtím hlavou a prsten si strčím do zadních kapes svých kalhot. Položím si hlavu do dlaní.. Pomalu se přesunu do pokoje v přízemí.Nebyl vůbec malý. Naopak. Bylo už ustláno a narovnáno podle mých přání.
Baekhyun si dává pozor.
Do ruky vezmu bičík, který tam jako pokaždé visel a párkrát s ním švihnu o stolek s dalšími věcmi.
Například vibrátor, provazy, řetězy a roubík. O kousek dál kočičí a králičí ocásek.
Vše jen na svého nevinného.
Jediné skříni, které se nemohl nikdy dotknout byla temně rudá v rohu několik metrů od postele.
Je na zámek i přes to že vím, že by se Baek stejně neohodlal.
S olíznutím rtu za sebou dveře zavřu. Vytratím se rychlostí blesku do kuchyně, kde si udělám kafe a usednu ke stolu. Nápoj promíchám a čekám na tu kurwu. Škola už mu skončila a on pořád nikde.
S povzdychem kouknu na hodinky a ještě chvíli si počkám.
Zanedlouho do domu vtrhne on s dost vystrašeným výrazem.
,, J-já se omlouvám."
Probodnu ho pohledem.
Přijdu k němu a Pohladím po tváři.
,, Nehledáš něco?"
,, U-uhm?"
,, Jsi hluchý nebo si se mnou hraješ?"
BAEKHYUN
Ustoupím, čímž jeho ruku ze své tváře shodím. Zavrtím hlavou a skousnu ret.
,, Ztratil jsem prsten.."
Chany se zasměje a přede mě ukáže..
,, Je to tenhle?"
Zavrčím mi do obličeje a chytne můj límec. Přitiskne si mě k sobě víc až slyším jeho dech.
,, A-ano, kde jsi ho-
,, V mojí ložnici."
Vykulím oči.
Snažím se v klidu dýchat, ale spíš se chci znova rozbrečet.
,, Ch-chany, já ti t-to vysvětlím."
,, Nechci žádné vysvětlení. Do mé ložnice nemáš co lézt!"
Vyděsím se a se sklopení hlavou začnu couvat.
,, J-já v-viděl-
,, Drž hubu!"
Ten prstýnek po mě hodí, za což sebou cuknu, ale skloním se pro něho k zemi. Kleknu si a prsten bych si hned vzal, ale to by mi nemusel šlápnout na ruku.
Zaknučím a ruku s rostřepáním stáhnu zpátky.
Vážně se mi chce brečet.
,, Postav se a vypadni do pokoje."
Sklopím hlavu ještě víc.
,, Ty víš do jakého."
Zvednu k němu pohled. Se skleněnýma očima se na něho podívám. Slituj se, Slituj se.
,, N-ne, prosím. J-já už to N-neudělám.. Prosím!"
Dobelhám k němu už s pláčem.
,, J-já už budu hodný."
,, Hned!"
Žádné slitování.
Roztřeseně se nadechnu. Postavím se a do onoho pokoje uteču. Tašku hodím do rohu a zalezu pod postel..
Jakmile uslyším kroky, tak si rukou překryju ústa, aby ze mě nic nevyšlo a stisknu očka k sobě.. Čímž mi z očí vypadne pár slz.
,, Baekhyune?"
,, To snad nemyslíš vážně."
Začne chodit po místnosti a nakonec se zastaví blízko mě.
Zavzlykám, ale hned na to se zase umlčím.
,, Vylez, vím kde jsi."
Pro sebe si Zavrtím hlavou..
,, Slyšíš?!"
Zas nic. Po chvíli ticha budu stáhnout z pod postele do stoje. Chanyeol mě hned táhne k velké posteli. Křiknu a začnu se vrtět.
,, Nech mě! Pusť mě!"
Vyrvu se z jeho sevření a utíkám k poličce, kde je nejvíc věcí. Hodím po něm vibrátor a všechno co mi přijde pod ruku.
,, Jdi do háje! Nenávidím tě!"
,, Co si to dovoluješ?! Víš kdo já jsem?! Uvědomuješ si na koho to tu řveš?!"
,, Jo!"
Vyjeknu a zas propuknu v pláč.
,, S po-pojebaným kreténem!"
,, Cos to řekl?"
Ztuhnu nad jeho tónem a uhnu pohledem. Začnu kňučet ještě víc, když se rychlými kroky dostane až sem.
,, Řekni to ještě jednou."
Mlčím.
,, Hned!"
,, Slyšel jsi m-moc dobře."
,, Oho, Baekhyun se rozjel, ale přitom se tak moc bojí.."
,, Tak dělej. Do toho.. Zbij mě"
Strčí mě do hrudi. Zatnu ruce v pěst.
,, Copak, bojí-
Udeřím mu facku. Jeho hlava se otočila na stranu a s rudým flekem od mé ruky se pomalu zas otočí na mě.
,, To jsem nečekal."
,, Sklapni!"
,, Prosím?"
Když jsem zticha, tak mě přitiskne bez problémů na zeď hned za mnou.
,, Komu tady jako říkáš 'Sklapni'?!"
,, N-nech mě být, prosím."
Zas pláču.. Vy se mi divíte? Mám před sebou monstrum..
Vezme mě za ramena a hodí na postel. Vyšplhám až k pelesti postele, kde si přitáhnu kolena k sobě. Obejmu je a očkama sleduju, jak se ke mě přibližuje jako šelma, která léta nejedla.
,, Prosím! Já už to neudělám! Neubližuj m-mi."
,, To mě nezajímá.."
Podsune mě hrubě pod sebe a přidrží má zápěstí nad hlavou. Snažím se kopat nohama, ale kvůli tomu, že je mezi nima to ničemu nepomůže.
Slzy mi tekly jako o závod. Jedna za druhou.
,, Vyšukám z tebe duši. To mi věř."
Krásné ráno.
Zdravím všechny, které tu pořád jsou. Už dlouho jsem nic nenapsala, tak jedna kapitola pro vás. Blíží se konec školního roku a já nemám poslední dobou nic na práci.
Doufám, že se vám kapitola líbila.. I když.. Moc ( Vůbec) lásky tam není hihi. Budu sem tentokrát chodit častěji, ale nic neslibuji.
Užijte si zbytek dne🦅
