Pomalu jsem zazvonil na zvonek a čekal až přijde.
Šel jsem s mandarinkama na hlave otevřít.
,, A-ahoj." Musel jsem se pro sebe usmát, když jsem ho uviděl.
,, Čau" Natáhl jsem ruku na náznak, že může dál
Sice jsem neměl v plánu k němu jít, ale ok......,, Dík, jenom jsem přišel abych ti vrátil oblečení." Řekl jsem mu nervózně.
,,Hmm díky"
Začaly se mi do očí drát slzy. Proč?! Snažil jsem se je rozmrkat, ale jedná mi neposlušně stekla po tváři.
,,Proč brečíš?" zeptal jsem se ustaraně.
,, Ne, jen že......." Proč mi to vždycky nenechá doříct?
,,že? Chápu, máš krámy."
OH ~ to jsem přehnal.
,, Nechápu, proč si na mě takhle zlý." Slzy se mi kutály jak o závod. Oblečení jsem mu přitiskl k hrudi a chtěl odejít, ale v tom mě chytil za ruku a přistáhl si mě k sobě.
Jak jsem sebou cukl, tak mi spadla mandarinka z vlasů. Nasadil jsem svůj vážný pohled a obejmul ho. Jak mi tohle chybělo.
,, Pusť mě~" Teď nechápu já sebe.
,,Nepustím"
Vzdal jsem to a do pěstí vzal jeho tričko, které jsem začal v sevření drtit. Následně jsem zabořil hlavu do jeho hrudi.
,,Proč jsi tak plachý?"
,, Jak to myslíš? J-já nejsem plachý."
,,Tak proč koktáš?"
Nic jsem na to neřekl.
Proč se mi to tak líbí. Ten kluk je sakra divný, ale krásný~......nevím co k němu cítím. Povzdychl jsem si.
,, Chany?" Houkl jsem na něj.
,, Ano Baekkie?"
Baekkie? Odkdy mi takhle říká?
,, Mohl bych vědět, proč jsi na mě byl naštvaný? "
,,Prostě mi bylo líto, že jsi na mě křičel a nechtěl tu být" sklopil jsem pohled k zemi.
,, Promiň mi to. Bylo pro mě totiž divný být v t-tvojí
l-ložnici." Nad tímhle jsem se musel začervenat.
,,Aha"trochu jsem se zasmál nad tím, jak furt koktá.
,, Už budu půjdu, tak mě budeš muset pustit." Nadzvedl jsem hlavu a koukl na něj.
,,Co když nechci"
,, Chany, pusť mě! Nechci přijít pozdě do školy." Snažil jsem se z něj vykroutit, ale nepomohlo. Ještě si mě spíš k sobě víc přitáhl.
,,je sobota" Zasmál jsem se.
To si děláš srandu?! Ono je opravdu sobota. Podle mě si to vymýšlí abych tam vůbec nešel a zůstal tu s ním.
,,Nad čím přemýšlíš" odtáhl jsem se a ruce měl položený na jeho ramenou.
,, Ono je opravdu sobota?"
,,ty mi snad nevěříš?!"
,, No.........." Vůbec jsem nevěděl co říct abych ho zase neurazil.
,, Ah, tak jdi domů" pustil jsem ho a ukázal na dveře.
,, Ne, promiň...... Dobře věřím ti."
,,Najednou, jdi do obýváku. Přinesu džus." Řekl jsem mu a vydal se do kuchyně.
_____________________
Ahoj mandarinky. Takže taková nic moc kapitola. Zítra vydám opět další....doufám že tam bude už nějaký ten děj. Za chyby se omlouvám ^•^
Zatím bb ~ 🍊🍊🍊🍊🍊
