1. Tenhle svět bude probíhat úplně jinak, než v tom našim. Chápeme se?
2. Baekhyun se holt oženil jako mladý a pořád náctiletý kluk
3. Užijte si další kapitolu, která bude obsahovat.... Uhm...Mučení. Kapitola...Bez lásky.... A citů
Jakmile po dvouhodinové době uslyším zakřípání dveří, nevím jak se cítit. Mám se radovat a nebo zase brečet?
,, Tak co lásko? Už víš co příště nedělat?"
,, A-ano"
Povzdychl si.
,, Dobře, teď se půjdeš osprchovat a pak spát"
Pohladí mou tvář, která byla jen od zaschlých slz.
,, A co v-večeře?"
Zeptám se tiše a nechám se odpoutat. Po chvíli jeho tvář bude zdobit zamračený výraz, který mé oči probodává na skrz.
,, Říkal jsi něco?"
Radši zavrtím hlavou se slzama na krajíčku uklidniju svůj dech.
Zaknučím, když mi začne vyndavovat ony věci ze zadnice.
Visím mu v náruči a on mě nese do koupelny, která je ve stejném patře, kde má Chanyeol ložnici.
,, Osprchuj se a pak - Baeku!"
Když mě pustil, podlomila se mi kolena, ale Chany mě jen tak těsně mohl chytil. Chtělo se mi brečet. Tak moc, ale na tohle jsem už zvyklý.
,, N-nic mi není" Vydechnu a jakmile si jsem na stopro jistý, že se na těch končetinách udržím.. Jeho ruce odstrčím.
,, Nechceš s tím pomo-"
,, Řekl jsem, že mi nic není"
,, Hm... Tak si tu buď. Až budeš hotový, tak můžeš jít spát"
S těmito slovy taky odešel k sobě a mě tam nechal konečně v klidu.
Na houbu si namáčknu šampon a začnu se umývat. Pěnu ze sebe smyju vodou a v pyžamu odejdu do pokoje, kde vyčerpaně ulehnu do peřin a obejmu obrovského plyšáka-
- který mi v minulosti věnoval Chanyeol
~ Ráno ~
CHANYEOL
Dojdu do pokoje s ručníkem na hlavě, kterým si zároveň suším mokré vlasy. Kolem pasu další ručník a i s nima se vydám k jeho posteli.
Stojím tam a prázdně se dívám na tu jeho nevinnou tvář. A na toho medvěda. Když si jen vzpomenu na ty časy, naskytne se mi na pokožce husina.
Se vůbec divím, že ho ještě má. Po tolika měsíců ho pořád drží u sebe. Kdykoliv ho vidím spát, je s ním tajta věc.
S dalším povzdychnutím ho chytnu za čelist a -
BAEKHYUN
Po ucuknutí k sobě stisknu víčka a plyšáka pustím. Chytnu se jeho ramen a snažím se ho od sebe odtáhnout.
,, Ch-chany..... Pře-st-taň"
Dostanu ze sebe mezi nehezkým polibkem a nakonec ho od sebe odkopnu.
,, Ale, ale~ "
Utře si rty a mou čelist zase uchopí v silném tisku. Lehce Zaknučím.
,, Někdo se nám tu chce bránit, ale ani neví, jak je to bezcenné.."
,, Přestaň"
,, Jak mě k tomu donutíš, Hm? Slzami?"
,, N-ne.."
Zasměje se a hlavu mi natočí na stranu, aby měl dokonalý výhled na můj holý krk. Těžce polknu a jeho ruku pevně držím.
,, Co uděláš teď? Budeš prosit?"
Mlčím.
,, Budeš tu brečet jako vždycky?"
To mi už pošeptá do ucha a já ucítim jeho jazyk na svém již daném krku.
Ale jsem zticha.
,, Budeš zase bezbranný a poddáš se?!"
To už vzlyknu, ale slzy se neopovažuju pouštět z povrchu.
Udělá si jazykem cestu z ucha až ke klíční kosti a zpátky.
Otočí si mě zase zpátky pohledem k sobě a svými safíry probodá ty mé.
,, Děvko"
A s tím mě umlčí v ještě hladovějším polibku.
