Prokleté klamy

Démoni nikdy nespí

"Ze začátku se to nezdálo být špatným nápadem..." povzdechla si Phina, zahnula za roh a... naběhla přímo na nůž. Čepel projela tuhou látkou korzetu jako změklým máslem. Phina zalapala po dechu a svezla se na zem.

"Konec kapitoly." oznámila zvesela blondýnka a udělala tečku takovým způsobem, až proděravěla papír. Pak si spokojeně lehla na záda a odhodila sešit vedle sebe do trávy. "Konec Seraphininy nafrněnosti. Konec druhého dílu!" Vítězně vystřelila obě zatnuté pěsti do vzduchu.

"Ty jsi spokojená, já jsem spokojená." usmála se od obrazovky foťáku hnědovlasá dívka stejného věku jako blondýnka, tedy sedmnáctiletá, a otočila objektivem přístroje. "To se musí zvěčnit. Usměj se, Leni."

Blondýnka Leni se zakřenila, až se návštěvníci Madisonského parku museli bát, že si něco nasypala do očí. "Hlavně mě nepoužívej do svýho portfolia, jinak ti to nikam nevezmou."

"Náhodou, já mám tvoje ztrapňovací se fotky dobře schovaný a ukážu je tvejm dětem a řeknu jim: 'Moje parabatai se začala chovat normálně, až když jste si toho začali všímat.'" zahihňala se hnědovláska a vyfotila si sérii fotek, jež plánovala nazvat 'Změny nálady'.

"Teri!" vyjekla Leni a hodila po aparátu trs trávy. Teri stiskla spoušť pár momentů před tím, než dopadl na objektiv.

"Leni!" zaskřípala Teri zuby, až se druhé dívce postavili chloupky na krku. "Já tě..." Prsty jí běhaly po tlačítkách foťáku, až se dostala do galerie. "asi uškrtím svou láskou! Ta je skvělá!" Rychle natočila obrazovku na Leni, ale ta se na foto ani nestihla podívat. V taškách pohozených vedle dívek se rozezvonily telefony. "We're coming after you..." kvílela nahrávka. Teri mírně zrudla a natáhla se pro tašku. "Máma." oznámila a přejela prstem po displeji. "Ahoj, mami. Jo. Ano... fakt?... dobře... rozumím, jdeme tam." Típla hovor. "Zvedej se." Pokynula rukou a rychle si uklidila foťák do obalu.

"Proč?" zamručela Leni a zavřela oči. Teri se shýbla a nekompromisně z pod ní vytáhla její sako.

"Na vedlejší ulici vzdušná kontrola zachytila podezřele vysokou démonskou aktivitu. My jsme nejblíž. Pohni." Teri netrpělivě mávla rukou v jasném gestu- přidej.

Leni nespokojeně zabručela, ale vsunula nohy pod sebe a pomalu se zvedla. Při tom omylem- nebo možná schválně- kopla do třetí dívky, která do teď vedle nich vcelku poklidně pochrupovala.

"Ha!" vykřikla, šmátla vedle sebe pravou rukou a v mžiku kolem sebe mávala dlouhým mečem, který vypadal, jako by ho ukradla v nějakém středověkém muzeu.

"Pohni a zvedej se, Faith. Máme výjezd." zamručela Leni a nacpala si psací potřeby do kapes saka. Sebrala svůj sešit a otočila se na Teri. "Vejde se k tobě?"

Teri si vzala sešit a uklidila ho do tašky k foťáku. "Hlídejte, hodim to domů." Ze zadní kapsy kalhot vytáhla stélu a ve vzducho prázdnu načrtla runu, kterou ostatní dívky odhalily jako portálovou. Teri popadla tašky a proskočila portálem. Ani ne za dvě minuty byla zpět a podávala Leni pás s rapírem a levoruční dýkou. "Vzala jsem ti tohle a pak taky tohle." Z kapsy vytáhla hromádku gumiček. "Nevím jak vy, ale já nebudu mít kratší sestřih alá démon 2O37."

O necelou čtvrthodinu později se všechny tři dívky plížily podél zdi jedné z mnoha fastfoodových restaurací do zadní, tmavé uličky čpějící močí.

"Jakoby tu nebylo dost plně osvětlených uliček. Ne, my musíme jít neosvětlenou. Jediná neosvětlená snad v celym New Yorku a my jí zrovna musíme jít." mumlala Faith a štítivě obešla hroudu mastných papírů.