After [kpop]

(🌩5)

Changbin se společně s Felixem ztratil mezi tunou lidí, která se tu nacházela. Abych řekla pravdu, tak nejsem zrozna ten typ člověka, který miluje mraky lidí na jednom místě.

Andy mě chytla za ruku a začala mě tahat kamsi dovnitř. Po cestě jsem dostala nějaký kelímek. Přičichla jsem si k tomu a podle zápachu poznala, že to byl alkohol. Okamžitě jsem to tedy položila na menší stolek, který byl vedle mě a pohodlně se posadila na gauč mezi nějakého kluka a Andy.

,,Bando?" řekne Andy a tak si získá pozornost od lidí, kteří jsou nejspíš její kamarádi. ,,Chtěla bych vám někoho představit" koukne se na mě s úsměvem. ,,Tohle je moje spolubydlící a nová kamarádka Alla" koukne se i na ostatní a více se usměje. Musím uznat, že má hrozně pěkný úsměv.

,,Ahoj, já jsem Minho" zaculí se na mě kluk vedle mě. Přikývnu na souhlas a potřesu si s ním rukou. Na první pohled se zdá být sympatický. Rozhodně je mi sympatičtější víc jak Changbin. Když už jsme u Changbina, tak jsem ho dlouho nevidě-

,,Čus všichni" přilítne kdo jiný než ten blb. ,,Ahoj Binnie" řekne dívka s růžovými prameny vlasů a hned jak se Changbin vedle ní posadí, tak se na něj vrhne a oba si začnou vyměňovat své sliny.

,,Nechceš si dát něco k pití?" šeptne směrem ke mně Minho.

Hned zavrtím hlavou ,,Já nepiju" vidím na něm jak mu cukají koutky. Nejspíš se snaží nesmát.

,,No to víš, Andy přitáhla princezničku a princezničky přeci nepijí" můžete 3x hádat, kdo řekl tuto pitomou poznámku. Pokud jste odpověděli Changbin, máte to překvapivě špatně. Řekla to totiž ta dívčina vedle něj. Jen jsem se na ní podívala a nic neříkala. Nemám chuť se s někým hádat. Také v žádném případě nejsem princeznička. Nechápu co je špatné na tom, že nejsem jako oni.

,,Půjdu na čerství vzduch" zvedla jsem se a byla připravená k odchodu, jenže mě zastavil Andiny hlas. ,,Mám jít s tebou?" pousmála se. Já však zavrtěla nesouhlasně hlavou, chtěla jsem být prostě sama. Nooo, sama tu nikde asi nebudu moct být, ale i tak.

Růžovláska se začala "nenápadně smát" nejspíš to bude mnou. Raději jsem to tedy nekomentovala a procpala se davem ven. Furt jí nechápu. Nevím, proč mě stále soudí. Též bych jí mohla soudit kvůli jejímu vzhledu, ale nedělám to. Stále si jsem toho názoru, že každý jsme nějaký.

Došla jsem ke kamenným schodům a na jeden jsem se posadila, ovšem ke straně, abych někomu nepřekážela. Dala jsem si kolena blíž k sobě, opřela si o ně ruce (doufám, že to chápete xd) a začala přemýšlet. Zajímalo by mě, proč jsem sem vůbec lehla. Teď jsem tu vůbec nemusela hnít a mohla jsem v klidu ležet s knížkou v ruce.