After [kpop]

(🌩7)

,,Všude jsem tě hledala, Allo!" zařvala mi do ucha trochu více opilá Andy. Musela jsem jí přichytit, jinak by spadla a mohla by si něco udělat. Nechápu, jak může tolika pít. ,,Doufám, že se bavíš, protože já se bavím moc" začala se hrozně hlasitě smát. Pravděpodobně je více než opilá.

,,Allo, myslím, že bu-" ani to nedořekla, její tělo se naklonilo dopředu a obsah jejího žaludku se vysypal ven. Chytla jsem jí vlasy a sepla je do culíku pomocí gumičky, kterou jsem měla na ruce.

Teď jsem byla hrozně ráda, že se tu objevil Bangchan. Nikoho jiného z lidí, kteří se nacházejí v kuchyni neznám. ,,Co potřebuješ Allo?" ušklíbl se. Možná jsem na něj trochu déle koukala- no co. ,,Nevím co s ní mám dělat. Je úplně na mol a já cestu zpátky na kolej neznám" povzdechla jsem si a stále přidržovala opilou Andy, která se stále něčemu chichotala.

,,Půjčil bych ti auto, nechceš?" nad tím jsem však zavrtěla hlavou. Stejně nemám řidičák a jak jsem řekla neznám cestu. ,,Tak jděte nahoru do nějakého volného pokoje" když viděl můj výraz, tak se rozesmál. ,,Nic se ti tam nestane, neboj" jeho slova mě moc neuklidnila. ,,Kam mám tedy jít?" zeptala jsem se a doufala, že tam budu co nejdříve. ,,Pojď za mnou, doprovodím vás" vzal Andy do náruče a odnesl jí nahoru.

Otevřel dveře, které byly naproti schodům a mně se naskytl pohled na menší pokoj, který byl hezky sladěn do vínové barvy. Bangchan položil Andy na jednu stranu postele a poté se podíval na mě. ,,Kdyby něco tak jsem vedle" pousmál se a vypařil se z pokoje.

Ve dveřích byl klíč, proto jsem ani na malý moment neváhala zda-li mám zamknout. Poté jsem si lehla na druhou půlku postele a snažila se usnout. Bohužel marně.

Znova jsem tedy vstala a ještě předtím než jsem opustila pokoj zkontrolovala spící Andy. Pomalu jsem za sebou zavřela dveře a začala se procházet po chodbě.

Všechny dveře byly zavřeny, ale jedny byly pootevřené. Přistoupila jsem k těm dveřím a tišše je otevřela. Naskytl se mi tak pohled na menší místnost s manželskou postelí a menší knihovnou. Knížkám se v mém případě nedá odolat, proto jsem si vzala jednu se známím obalem do ruky. Totiž tato knížka s názvem Tajemné víno patřila mezi mé nejoblíbenější.

Hned jsem nalistovala stránku 5 a začala si kousek číst. ,,Neruším tě náhodou?" uslyšela jsem za sebou hrubý hlas, který mi byl povědomý. ,,Huh?" otočila jsem se na dotyčného s nechápavým pohledem na tváři. ,,Nechci ti nic říkat princezno, ale tenhle pokoj patří mně" a v tento moment mi kniha spadla. Jak může mít člověk jako on tolika knížek v pokoji.. Copak on čte?

NAAAAH, NEJSEM S TÍM SPOKOJENÁ, ALE PŘEPISOVAT SE MI TO NECHCE :D