After [kpop]

(☁️8)

,,Budeš se mnou konečně mluvit nebo tu budeš dál stát jako socha?" knihu, která mi před chvílí spadla na zem sebral a uložil jí zpět do police, odkud jsem si jí vzala. Stále jsem ho pozorovala, nevěděla jsem, co mám říct. Měla jsem totiž v hlavě docela dost otázek, které mě zajímaly. ,,Dočkám se odpovědi ještě dneska?" tázavě nadzvedl obočí a pravou rukou se opřel o zeď. ,,Prostě jsem nemohla usnout a tak jsem se nějak dostala sem" vyhrkla jsem ze sebe.

,,To ale není důvod abys mi lezla do MÉHO pokoje" nad slovém "mého" dal větší důraz v hlase. Z neznámého důvodu mě to donutilo se zasmát. Tím jsem si ale vysloužila jeho nechápavý pohled, nedivím se mu.

,,V tomto pokoji muselo být mraky lidí, nechápu proč ti tady vadí moje přítomnost" opravdu jsem to nechápala. ,,Ne, do tohodle pokoje nikdo nechodí, je to totiž zakázané a platí to pro všechny" začal vrtět hlavou v náznak nesouhlasu. ,,Tak proč si to tu nezamykáš?"

,,Protože to není potřeba a jako princezna bys měla vědět, že je velmi neslušné sahat na cizí věci"

,,Ugh! Proč ti to tolik vadí? Však jsem se jen koukla na knihu!"

,,No právě. Nikdo ti to nedovolil" zamračil se. Docela mě naštval. Musela jsem jít z toho pokoje pryč, jinak bych se neudržela a vrazila bych mu obrovskou facku.

Došla jsem zpět do pokoje, kde spala Andy. Sedla jsem si na půlku postele, která byla volná a složila obličej do dlaní. Proč jsem jen nemohla dostat nějakou spolubydlící, která je na tom aspoň z poloviny stejně jako já? A proč jsem šla na tuhle pitomou párty.

Nakonec jsem si lehla a přikryla se druhou dekou, která též byla na posteli. Ani nevím, jak se mi vlastně podařilo usnout.

Pomalu otevřu své šedé oči. Rozkoukám se kolem a po chvíli zjistím, kde se vlastně nacházím. Pohledem sjedu ke spící Andy. Více jí přikryju, obuju si boty a zmizím z pokoje. Jakmile ale otevřu dveře, chytím málem infarkt. Changbin se tomu zasmál.

,,To jsem tak děsivý?" pohlédl na mě a nepřestával se smát. ,,Nechápu, co je na tom tak vtipného" odvětila jsem. ,,Uklízíš?" optala jsem se na blbou otázku. Když má na sobě rukavice a v ruce drží ze čtvrtiny plný pytel odpadků, tak je asi logický, že uklízí. Bože Allo.

,,Ne, chytám tu žraloky. Kdybych je totiž nechytil, tak by tě taky jeden z nich mohl sežrat" řekl a dál pokračoval v házení odpadků do pytle.

Nevím, co mě to napadlo, ale měla jsem hrozný nutkání se na to zeptat. ,,Nechceš s tím pomoct?"