Tears for fallen

4.

Druhý den se mi vstávalo o něco hůř. Byl jsem dost na nervy a tak trochu mě i bolela hlava. Šel jsem do koupelny s tím, že si z lékárničky vezmu nějaký ten prášek proti bolesti. Jakmile jsem překročil práh, tak mě skoro odvezla záchranka s infarktem. Přede mnou stala ta dívka z parkoviště. Nejspíš jsem musel vypadat jako idiot, když jsem na ní civěl s otevřenou pusou.

"Takže ty jsi ten Carter?" zeptala se mě příjemným hlasem, který byste mohli poslouchat klidně celý den.

"N-No Carter jsem, ale nevím jestli jsem ten Carter kterého máš na mysli. Jak ses tu vůbec dostala?" zmateně jsem si tu dívku prohlížel. Stále se na mě mírně usmívala.

"Jsi to ty! Dovol abych se ti představila, jsem Alessa. Byla jsem včera na školním parkovišti s Jackem a Williamem," zasměje se krátce a její koutky úst se roztáhnou do širokého úsměvu.

"Těší mě, Alesso. Stále si mi nevysvětlila jak ses sem dostala," mírně jsem už začínal panikařit.

"Normálně, přišla jsem oknem," prohodila jsem tak, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě.

"Víš, že existují dveře?" s úšklebkem jsem přešel ke skříňce vedle umyvadla a vytáhl z ní krabičku s prášky.

"Vím, ale nechtěla jsem aby tvůj strýc věděl o tom, že jsem tady. Je to velmi důležité a taky tajné," její úsměv pomalu uvadl a místo něj nastoupila vážnost.

"Tajné? No tak to si rád poslechnu," polkl jsem prášek a otočil jsem se k ní čelem. Tentokrát už měla zase křídla. Znova jsem na ní civěl s otevřenou pusou. Chtěl jsem něco říct, ale nemohl jsem. I když jsem se snažil, tak jsem z hrdla nevydal ani hlásku.

"Chápu, že je to pro tebe nové, ale mohl bys na mě přestat takhle zírat? Je to vážně nepříjemné," mírně nakrčila svůj malý nosík a já poslušně zavřel pusu. Zavrtěl jsem hned po té hlavou a raději jsem se díval na záchod.

"Lepší?" zamumlal jsem a cítil jsem se dost trapně. Kdo by se taky necítil, že?

"Ano, lepší. Tak teď zpět k věci, jsem tu abych tě varovala a taky informovala. O tom, že jsem anděl už asi víš," ušklíbla se a ukázala na své křídla, načež jsem na to jen přikývl, "takže teď je potřeba tě do toho víc zasvětit. Pokud jsi totiž ten o kom nám Harris vyprávěl, tak musíš vědět všechno!".

"Počkat, co?" zmateně jsem otrhnul zrak od záchodové mísy rovnou do jejích očí. Tohle bylo až moc divné i na mě a to je co říct.

"O tom později. Takže odkud asi začnu? Hm, už vím! Existuje několik druhů andělů. Třeba anděl strážný  nebo jako já, anděl smrti. Ti co jsou úplně nejníže postavení jsou padlí andělé, jako Jack a William. Mezi tím jsou ještě nějaké druhy, které teď nejsou podstatné a abych nezapomněla, velí nám archandělé, ale musíš si na ně dávat pozor. Nesnáší, když o nás ví nějaký obyčejný smrtelník," zamyšleně si ťukala ukazováčkem do brady. Zvedl jsem jedno obočí a byl jsem ještě víc zmatený než před tím.

"Když to nesnáší, tak proč mi to říkáš?" zeptal jsem se na otázku za milion a ona přestala ťukat prstem.

"Protože ty to musíš vědět! Závisí na tobě hodně, Cartere Rodríguezi, takže se tě musíme připravit," zazubila se na mě a já měl opravdu zvláštní pocit, že to bude hodně nebezpečné.

"Kdo my?" tentokrát jsem zvedl i své druhé obočí a její úsměv se ještě více rozšířil.

"To uvidíš, dnes po škole ti to vše vysvětlíme. Tak se zatím měj," s tímhle schovala křídla a prakticky utekla ven oknem. Zíral jsem na to okno přibližně asi deset minut.

"Co jsem komu udělal? Je tohle snad karma za mé činy?" zašeptal jsem do prázdné místnosti a z přemýšlení mě vyrušilo zabouchání na dveře.

"Cartere! Co tam tak dlouho děláš? Musíš spěchat do školy!" ozval se hlas mého strýce a tak jsem pohnul.

_________________-------_______________

Tak jo, po dlouhé době jsem tu zas s další kapitolou. Tentokrát jsem se rozhodla dopsat tento příběh, jelikož mám rozepsány další. Užijte si to a brzy zase u další kapitoly <3
Broken_Maya