Kvítek [SasuSaku CZ]

Kapitola 5.

Ráno jsem se probudila obmotaná jeho pažemi. Spalo se mi příjemně to se musí nechat.
Využila jsem situace, dokud ještě spal, vykroutila jsem se z jeho spárů a šla přichystat něco k snědku.
Byla sobota, zhruba tak něco po desáté. Jídlo sem vzala nahoru a opatrně probudila Sasukeho. Ten se z lehu posadil a chytl se za hlavu. Zřejmě jí měl potom co vypil, jak střep.

„Promiň, nějak jsem tě nechtěl otravovat...Měl jsem slabou chvilku. Už půjdu"
„Tak si alespoň vypij kafe." Vrazila jsem mu hrnek do ruky.
„A neotravuješ." Dodala jsem a radši koukala jinam. Zase jsme ve zvláštní situaci, kolikrát to ještě zažiju?

Slabě se pousmál a poděkoval. Když už se měl opravdu na odchodu, zachytila jsem ho u dveří za jeho kabát.
„Víš, no...." Odmlčela jsem se. „Kdybys cokoliv potřeboval, ozvi se" Špitla jsem k němu celá červená.
On jen přikývl, dal mi moje vlasy za ucho a rozloučil se. Z těch jeho gest jednou zešílím. Vždycky mi dá přímí zásah do srdce.


Sasuke zůstal ve městě tentokrát déle, dokonce i do školy na přednášky chodil. Zase se s námi scházel, chodil na naše koncerty ale šťastně příliš nevypadal. Někdy se znenadání vypařil a pak se jako stín za námi zjevil. Důležité bylo, že tu byl s námi.
Sem tam mi poslal nějakou tu smsku, s tím, jak se mám. Byla sem vděčná, žese mi ozve. Vyzradit mu svoje city jsem ale stále neplánovala. Navíc byl pořádve stejné situaci, co se týče bratra, takže by na nějaké láskyplné vyznáníneměl určitě náladu. To jsem si tedy hloupě myslela, dokud k nám do podnikunepřišel s jistou dívkou.

„Tohle je Kohana." Představil nám blonďatou dlouhovlásku. Byla krásná. Skoro jakmodelka z časopisu. Všichni jsme se s ní seznámily. Vypadala fajn,ale já jsem si prostě nemohla pomoct. Co má tahle holka společného ze Sasukem?Naruto tvrdil, že je to jeho známá z dětství, takže s ní má jinývztah, než si myslím, ale ta holka na něj koukala odlišným pohledem.
Sasuke vážně vypadal, že k ní má jistou důvěru a začal jí vodit mezi násčastěji. Byla mu vždy po boku, takže jsem neměla ani tolik příležitostís ním mluvit. Nevím kde se vzala, ale ničilo mě dívat se na ně, jak sebaví. Sasuke se začal dokonce v její společnosti usmívat. Začala jsem tovzdávat...ale jak se rychle odmilovat? Nechodit s mými přáteli ven? To asinevysvětlím, kord když jsme se začaly scházet v matčiným podniku.
Jednou jsem se s Kohanou potkala o samotě na dámských záchodech.

„Sakuro." Oslovila mě, když jsem byla na odchodu.
„Vím, jak po Sasukem koukáš, být tebou v nic nedoufám. Nemá to smysl."
Kde byla ta dokonalá hodná Kohana, která se nám představovala? Teď mi dalapěknou ťafku.
„Nevím, o čem to mluvíš. Být tebou nerozebírám život ostatních, ale spíš tensvůj." Odpověděla jsem ji.
„Sasuke je můj, mám na něj jistej vliv. A to se nezmění."Varovala mě.
„A tím, když mi to říkáš se ujišťuješ, že tomu tak skutečně je?" Nevím, kde seve mně vzala ta jízlivost, ale nechtěla jsem si to nechat líbit. Jenom siodfrkla, hodila po mě vražedný pohled a odkráčela zpět ke stolu.

Co to má sakra být? Přestávám už všemu rozumět. Proč musí být tak všechnosložitý? Chtěla jsem někam utéct, daleko od všeho. Do podniku už jsem se tenden nevrátila. Musela sem si vyčistit hlavu a tak jsem nastoupila do městkéhoautobusu, který jezdí přes hodinu po městě. Většinu času se mnou naštěstí nikdonejel a řidič vypadal, že se mnou soucítí, takže ani neříkal nic, když jsem skorovšechny zastávky projela už potřetí.
„Konečně jsem tě našla! Věděla jsem, že tu budeš." Vytáhla mě z busu mojenejlepší kamarádka.
„Saky, co se děje? Proč si se tak vypařila?"Kladla mi otázky.
„Hinato, ty se ptáš co se děje? Já už to nezvládám! Nemůžeme se s nimiprostě přestat bavit?" křikla jsem zoufale.
Objala mě a dlouho chvíli ještě konějšila.
„Plašíš zbytečně. Kohana je přítelkyně Sasukeho bratra." Vysvětlila mi.
„Jasně, proto ho neustále pozoruje a ke všemu mi ještě vyhrožuje." Podotklajsem.
„Cože ti? Vyhrožuje?" Nechápala.
Vše jsem jí řekla. Chvíli mě zadumaně pozorovala, jako by mi snad nevěřila.
„Tak to nechápu, za tím ještě něco bude." Byla si stoprocentně jistá. Já užchtěla jen dnes klid a Sasukeho vypustit z hlavy. Cestou v autobuse semi to totiž nějak nedařilo. 

Když se situace trochu ustálila, Sasuke znovu odjel. Tentokrát jeho návštěva byla krátká. Po jeho příjezdu zpětnám oznámil, že jeho bratr podlehl rakovině. Nikdo nic netušil kromě mě aKohany, která ho v tu chvíli držela za ruku.
Muselo to být fakt těžké, přijít o celou rodinu. Nikdo nevěděl, co říct. Sasukenám vysvětlil jeho chování do posledního a ještě se omlouval. Chtěla jsem mubýt tak moc na blízku. Prostě jsem k němu přišla a objala  ho.
„Jsi silný Sasuke, zvládneš to," Stihla jsem mu mezitím ještě zašeptat stejnouvětu jako tenkrát, když jsem se o Itachiho nemoci dozvěděla. Ještě hodnouchvíli, jsem nasávala jeho vůni, kterou jsem necítila snad věčnost.
„Jsi hodná kvítku." Pousmál se jemně. Dlouho mi tak neřekl. Rozplývala jsem se.

Ten den jsem ho potkala ještě jednou a to večer, když jsem zavírala podnik.Nohy ho zřejmě neposlouchali. Došlo mi, že pil. Říká se, že alkohol je dobrý nazahánění žalu, ale když jsem viděla Sasukeho, připadalo mi, že ho spíš ničil.Byl na tom ještě hůř než minule.
„A heeeele kvítek!" Oslovil mě. Bože, ničilo mě mu koukat do té jeho tváře, podočima měl kruhy a na tváři zaschlé slzy.
„P-pusť mě dovnitř." Narazil se mnou o vchodové dveře. Naháněl mi strach. Mělajsem pochopení, proč pije, ale tohle bylo nepříjemné.
„Sasuke, už jsem zavřela. Navíc alkoholu máš v sobě dost." Zamračila jsemse.
„Alespoň kafe a kamarádku." Opřel si hlavu o moje čelo. Zešílím. Hlavněz toho, že mě nazval kamarádkou. Ale co bych pro něj vlastně měla jinéhoznamenat? Vzdychla jsem.
„Dobře, jen na chvíli." Chytla jsem ho paži a odvedla ke židli. Po svých by šelasi těžko.
Usadila jsem se naproti němu a na stůl položila šálek s kávou.

Z chvíle sevyklubala celkem dlouhá doba, hlavně mlčel a mě to hrozně uspávalo. Byli dvěráno.
Pak jsem slyšela jen tlumené vzlyky a hlavu položenou na stole. Ruku jsem mupoložila do vlasů a pár minut jsem ho v nich výskala.
„Čas rány zahojí." Zšeptala jsem.
„Ale sám už zůstanu pořád." Zamumlal
„Sasuke, vždyť ty přece nejseš sám! Máš nás..." Odmlčela jsem se. "A hlavně Kohanu."
„Kohanu..."Zopakoval po mě a odfrknul si. Nechápavě jsem se na něj zadívala.
„Je to složité..." Rozpovídal se.

Občas jsem mu nerozuměla, jak mu alkohol při složitěších slovech zamotával jazyk, ale o Kohaně jsem slyšela vše dostatečně. Víte totiž, jak tocelé je? Ona byla skutečně přítelkyně Itachiho. Problém byl však v tom, že vždycky milovala Sasukeho, i když bylas Itachim a ten to věděl. Nejhorší na tom bylo, že Itachi Kohanu zase miloval tolik, že pár měsíců předjeho smrtí poprosil Sasukeho ať se o ní postará. Bylo to hrozný, když mi toříkal. Možná bych byla radši, kdybych tohle nikdy nevěděla. Jelikož teď tostoprocentně vzdávám.
„Jsem jí vděčnej, nic víc. Moje city k ní jsou slabé." Dokončil to.Popravdě, trochu se mi ulevilo. Možná mám ještě nějakou šanci. Ale bude vůbecněkdy na ni příležitost? Propovídala jsem s ním celou noc, než vystřízlivěl.Když kolem půl šesté ráno začalo svítat rozhodl se odejít.
„Je mi to líto, vždycky mě najdeš v takové situaci. Příště už to budeveselejší, slibuju." Pousmál se .
„Dobrou noc Sakuro nebo vlastně spíš ráno." Věnoval mi letmou pusu na tvář aodešel.

Jen tak mě tam nechal stát a já se dívala na jeho vzdalující se záda. Už spím? Zdálose mi to?
Cítila jsem se krásně a zároveň hrozně.


Vzpamatovával se z toho dlouho. Otázkou je, jestli se člověk ze smrtimilovaného někdy vzpamatuje. Spíš ta bolest jen otupí a pak jí nahrazují hezkévzpomínky na něj. Ale je to strašně těžký.

Pomalu se stával zase otevřenější, usmíval se. Kohana už mezi nás chodila čímdál tím míň a Narutovi to nedalo.
„Co je s Kohanou?" _Zeptal se ho.
„Poslal sem jí pryč. Jednostranná láska nemá smysl." Vysvětlil, že ten cit bylpouze od ní a že by s ní dál být nedokázal, protože jí zároveň nechtělublížit. Zdálo se, že jsme to všichni pochopili a bylo skoro vše jako zastarých časů. Skoro.