Kvítek [SasuSaku CZ]

Kapitola 4.

Po příjezdu jsem chodila jak tělo bez duše. Dokonce i brácha si toho všiml a neodpustil si pár chytrých poznámek.
„Tak kdo to je?" Vyzvídal.
"Nevím o čem to mluvíš."
 Slyšela jsem, jak na mě dál něco mluví, ve smyslu, že jsem hrozně tvrdohlavá, či tak, ale pak to zřejmě vzdal.

Vánoční svátky proběhli celkem v klidu, materialisticky jsem byla naplněná, ale vnitřně prázdná.
Na Silvestra se mamka rozhodla mít otevřeno, protože kdy jindy přijde nejvíc lidí?
Plán je tedy jasný. S Takashim vystoupíme a potom budeme mít určitě plné ruce práce. Škoda. Chtěla jsem vyrazit letos někam s Hin. Možná později, práce totiž nepočká.
Naštěstí mi Hinata s Narutem udělali překvápko a stavili se za mnou. Doufala, jsem že by se mohl ukázat ještě ten, koho jsem tolik očekávala, ale nic tomu bohužel nenasvědčovalo.
Uteklo to nějak rychle a Takashi už rozléval šampaňské.
Celý podnik se odebral ven, koukat na tu nádheru, co se chystá venku, jen já pořád posedávala na židli s myšlenkami jinde.
„Sakuro pojď, už to začne!" Křikla po mě Hinata a všichni začali odpočítávat. Nějak jsem se zmátořila, postavila na nohy a přidala se k nim. Černá obloha se zbarvila do různých barev a byla to opravdu pěkná podívaná.
„Šťastný Nový rok!" Objal mě Takashi s mamkou. Odkývala jsem jim totéž, v mysli si však myslela něco jiného.
"Bez Sasukeho šťastný moc nebude." Posmutněla jsem. Co asi dělá? Přijde mi tak tajemný. V ten moment mi Naruto podstrčil do ruky jakýsi papírek.

„Co to je?" Zmateně jsem zamrkala
„Sakuro, Hinata se nemůže koukat jak jsi nešťastná, proto jsem ti sehnal toto..."
Poukázal předmět v mojí dlani.
„Sasuke je u rodiny. Jediné co vím je, že má teď nějaké problémy a proto nemohl přijet."
Vysvětlil mi a já pochopila, že to co držím v ruce je číslo na Sasukeho.
„U-hm Naruto, děkuju, ale nemyslím, že to využiju." 'Odpověděla jsem a on se na mě zvláštně zatvářil.
„Ale Sakuro! Potřebuješ alkohol na odvahu..." Rozhodl a zamával na Takashiho u baru. Ten během vteřiny přinesl pět panáků. Samozřejmě pro sebe i pro Naomi.
Jestli si Naruto myslel, že překonám svůj strach Sasukemu napsat nebo zavolat, tím, že si dám tohle, tak je na omylu. Nemůžu mu přece jen tak poslat smsku. Určitě by přemýšlel, kde jsem vzala jeho číslo a navíc bych působila jako nějaká stíhačka.
„Víš, v Sasukeho citech je těžký se vyznat, ale myslím, že by byl rád"
O tom pochybuju. Narutovi sem tedy ještě jednou zopakovala, že mě ani nehne. Nakonec mě dál nepřemlouval a po zbytek večera nebo spíš noci jsme se bavili už o něčem jiném.
Okolo půl druhé ráno jsem zázračný nápoj s názvem alkohol nechtěla ani vidět. Moje smysly se mi zdály tak nějak více otupěné a nohy mi zgumovatěly, že jsem nemohla ani vstát. Seděla jsem tedy mlčky ve společnosti mých taktéž přiopilých přátel, které jsem viděla dvojitě. Bravo Sakuro, zřejmě si se napila více, než je zdrávo.
Špatně jsem se necítila, bylo mi jen všechno jedno. Možná proto jsem půjčila Narutovi do ruky svůj mobil, aniž bych si právě uvědomila, co jsem tím způsobila. Respektive spíš Naruto.
„Okamžitě mi řekni, co jsi mu napsal!"Zakřičela jsem na něj a v tu ránu se zdálo, že jsem i vystřízlivěla.
„Uk-li-dni se" pronesl opilecky."
„Napsal jsem mu pouze „ Štastný nový rok, Sasuke." Skvělý, ještě že nenapsal nic hloupýho.
Naštěstí se pod to ani nepodepsal  jménem, takže Sasuke nebude vědět, kdo mu píše. To jediný mě uklidňovalo. Naruto mi vrátil mobil, při čemž mi sdělil, že to myslel dobře.
Samozřejmě, jak jinak. Když se vám někdo líbí, je normální se o něj snažit. Já se teda po našem posledním incidentu pokoušela spíš zapomenout, než s ním komunikovat, ale co už.
Bojím se hrozně odmítnutí, proto chodím jen radši tiše okolo. Navíc ho zase tolik neznám. Nevím ani kde bydlí a kam jezdí za rodiči. Co když je pořád s tou svojí přítelkyní kterou měl kdysi? I když to by se snad Naruto zmínil. Po půl hodině přišla odpověď.
„Díky kvítku, tobě taky a moc to nepřežeň."
Přečetla jsem to snad několikrát. Dokonce i to, co napsal Naruto. Jak sakra ví, že je tohle moje číslo?! A proč mi říká pořád kvítku? Raději jsem mu už z toho šoku neodpovídala.