Kvítek [SasuSaku CZ]

Kapitola 3.

A tak ubíhaly dny jako o závod. Můj život se stal znovu stereotypním, až na naše koncertování s Takashim. Sasukeho jsem neviděla možná přes měsíc a půl. Od Hinaty jsem se dozvěděla, že nemá moc času a taky byl i na delší dobu za svojí rodinou. Už jsem si začínala myslet, že se mi vše jen zdálo.
Ačkoli jsem ho téměř neznala, často jsem si ho idealizovala k obrazu svému, a to dost možná mělo velký podíl na tom, že jsem se do něj zamilovala.

Spadané barevné listí vystřídala venku bílá peřinka a pomalu se blížily Vánoce. Vánoční prázdniny jsou skvělé pro různé příležitosti a Naruta napadlo, že pojedeme na chatu, kterou mají jeho rodiče v horách. Pozval i Takashiho se svojí přítelkyní Naomi, za což jsem byla velice ráda, ale zároveň se mi tu mamku nechtělo nechávat samotnou. Nakonec nás oba přemluvila, ať si to hezky užijeme a odpočineme si.
Jsem šťastná, že po takové době uvidím konečně Sasukeho s myšlenkou, že se s ním ještě více sblížím. Ale bohužel všechno má své špatné stránky.
„Pojede Karin." Sdělil nám Naruto. Karin je Narutova sestřenice, chodila s námi do třídy. Což ještě v pořádku, ale byla tak děsně uřvaná a furt se jí něco nelíbilo. Nejhorší na tom je,  že je zamilovaná do Sasukeho a nebála se to dát na jevo.
Na chatu jsme dorazily něco kolem jedenácté dopoledne. Naruto, Sasuke a bohužel i Karin byli na místě o něco dříve.
„Nazdáááár!" Vykřikl blonďák a začal utiskovat svou přítelkyni. Pozdrav jsme opětovali a začali vybalovat věci z auta. Snowboardy odtáhnul Takashi a na mě v autě zůstali jen zavazadla a moje drahocenná kytara. Musela jsem rozbít kasičku a pořídit novou. Doma sem jí nechat nemohla, a až se budeme ohřívat u krbu, může se hodit.
„Ahoj kvítku." Uslyšela jsem Sasukeho hlas za mými zády. Právě jsem se lovila ve věcech na zadním sedadle a při jeho oslovení sem se pěkně majzla o horní část auta. Chytla jsem se za hlavu a jemně sykla.
„Jsi v pohodě? Záchranář Sasuke je připraven poskytnout první pomoc." Zavtipkoval.
Otočila jsem se k němu a málem jsem oněměla úžasem.
"Hezčí než kdy jindy." Pomyslela jsem si. Je to normální?

Na hlavě se mu vyjímala tmavě modrá čepice, která ladila s lyžařskou modročervenou bundou. Tahle barevná kombinace mu neskutečně slušela.
„Ahoj! Jsem ok." Ujistila jsem ho a zmateně mávala rukama před sebou.
Sasuke mi pomohl dotáhnout zbytek věci do chaty a mohli jsme si rozhodit pokoje. Vzhledem k tomu, že tu byli čtyři malinké, museli jsme se nějak přizpůsobit. Sasuke se domluvil s Narutem. Já s Hin, na které jsem viděla, jak jí to mrzí, že nebude se svým přítelem, ale nechtěla mě nechat s Karin. Takashi byl samozřejmě Naomi a Karin si vydupala pokoj pro sebe. Rozdělení jsme zvládli a mohlo se jít na svah.

Dny probíhali celkem dobře. Bavili jsme se, smáli a užívali života, až na pár okolností bylo všechno super. Zbývaly nám poslední tři dny. Večer se přiblížil neskutečně rychle, možná právě proto, že se stmívá už v pět hodin. Odebrali jsme se tedy zpět do chaty, ohřát se ke krbu. Čaj v tuhle chvíli přišel vhod všem, včetně nasupené Karin, která se dneska z lyží skutálela nespočetněkrát. Dokonce jí z toho přešlo i plazení po Sasukem, který to naštěstí ocenil, jelikož se netvářil zrovna moc nadšeně. Celý den nemluvil. Naruto ho chtěl trochu popíchnout a do čaje mu přidal rumu víc, než je snad zdrávo. Vypil ho najednou a když si uvědomil, co to bylo, málem vyprskl. Narutovi vpálil určité množství nadávek a s novým čajem, tentokrát už bez alkoholu se odebral do pokoje. Nikdo nevěděl, co se s ním děje, ale rozhodli se to nechat být a radši ho už nedráždit. Jen mě to vrtalo hlavou.
Alkohol se tu najednou dostal do čela zájmu a Takashi s Naomi už byli celkem v náladě. Naruto s Hinatou se pro jistotu někam vypařili.
A tak to pokračovalo po zbytek večera, než jsem zůstala s chrápající Karin u krbu sama. Skvělý.
Čas jít taky spát.

Otevřela jsem dveře od společného pokoje s Hinatou a zalehla jsem pod peřinu. Oblečení jsem si nechala a do sprchy se mi nechtělo. Pořád jsem se cítila promrzlá. Zavrtala jsem se a otočila se směrem k Hinatě. K mému překvapení jsem místo Hinatiny tváře narazila na obličej spícího černovláska. Chtělo se mi řvát. Měla jsem od něj hlavu tak necelých patnáct centimetrů.
„Sasuke, co tu děláš?!" Mírně jsem vykřikla. Jeho oči se pootevřeli a chvíli mu trvalo než se rozkoukal.
„Ále...."protáhl se "Naruto s Hinatou chtěli soukromí, tak jsem jim ho dopřál." Zašeptal a přitáhnul si mě k sobě pod peřinu. Nechápavě jsem mrkala.
„A já bych taky chtěl trochu klidu, tak tu zůstaň." Řekl ospale. Nevěděla jsem, jestli na něj ještě nepůsobí ten mega panák, co mu nalil Naruto do toho čaje. Takhle se obvykle nechoval.
„Sasuke-kun, jsi v pořádku? Celý hoříš!" Sáhla jsem mu na čelo. Byl jak v jednom ohni. Až teď mi došlo, proč se choval zvláštně. Měl teplotu, možná snad i horečku. I přes tmu v místnosti jsem zaznamenala jeho červené tváře. Oblečení měl promočené skrz na skrz a zároveň bylo vidět, jak velká zima mu je. V tom triku ho ale nechat nemůžu. Sasuke, co mi to provádíš?

Donesla jsem mu paralen a donutila ho zapít teplým čajem, který jsem pro něj přichystala. Moc při vědomí nebyl. Možná je to dobře, protože jak se ho snažím vysvléct z promočeného trika by asi vidět nechtěl. Zabalila jsem ho do několika dek, co jsem našla a sama si lehla si vedle něj. Najednou jsem se ale ocitla znova v jeho spárech, natisknutá na jeho nahé vypracované hrudi. V duchu jsem radostí zajíkala. Pravdou je, že sem se cítila zvláštně.
„T-tentokrát děkuju já, kvítku." Zamumlal a zabořil svou hlavu do mých růžových vlasů. Pak už jsem slyšela jeho pravidelné oddechy a vypadalo to, že prášek zabral. Sama jsem se cítila unavená, takže jsem po chvíli usnula taky.


Vzbudily mě až sluneční paprsky, které se prodíraly přes zatažené závěsy. Místo vedle mě bylo už prázdné a ze dveří koupelny se vyrojila Hinata. Aha, takže výměna, pomyslela jsem si.
„Hinato, co sis sakra myslela? Že si nevšimnu že spím vedle Sasukeho?!"Zaječela jsem na ní. Asi jí došlo, že nejsem tak blbá a zrudla.
„Gomen Sakuro, bylo mi jasné, že bys nesouhlasila, kdybych ti to řekla." Obejmula mě
Haha, jasně že bych nesouhlasila. Moje srdce, ještě před pár hodinami málem prodělalo explozi.
„Mě se neomlouvej, Sasuke měl v noci horečku a ještě jste ho donutily se přesunout." Zavrčela jsem.
Hinata prý nevěděla, že je nemocný a Narutovi se taky nesvěřil. Navíc s tím neměl problém. Rozhodla jsem se jí teda odpustit a pomoct připravit snídani.

„Brý jitro, dneska bráška asi nikam nepůjde co?" Poškádlila jsem Takashiho, když sem viděla, jak se tváří zeleně a jídla se ani nedotkl.
„Haha, za to ty máš elánu." Uchechtl se. Naomi na tom byla líp, ale moc povídat si nechtěla. Uvědomila jsem si, že ani o ní tolik nevím. Ale bylo vidět, že mého bratra má moc ráda.
Naruto s Hinatou po sobě nenápadně pokukovali a ze schodů do kuchyňky seběhla Karin, která se hned ptala, kde je její Sasuke.
„Sasukemu bylo v noci špatně. Ráno už vypadal líp, ale na lyže nebo snowboard to dneska moc nevidím." Vysvětlil jí Naruto. Venku stejně šíleně chumelilo a nevěděli jsme, kdy se to uráčí uklidnit.
Rozhodli jsme se tedy hrát společenské hry. Karin chvíli protestovala a chtěla se starat o nemocného Sasukeho. Chudák, stejně by mu moc nepomohla, možná by mu bylo ještě víc špatně.
Nakonec ji ale Naruto uklidnil, že to není třeba a navíc stejně spí. Pustili jsme se tedy do hraní hry a občas jsme i něco zakousli. Teda až na bráchu, ten furt vypadal bledě.
Takto probíhalo až do večera a když už každý pocítil únavu, rozhodli jsme se to rozpustit.

„Sak mám prosbu." Zašeptala mi Hinata s jiskřičkami v očích. Bylo na ní vidět, co mi chce sdělit.
„Ok, budu spát tady na gauči." Předběhla jsem jí.
„Opravdu? Nevadí ti to?" Podívala se na mě podezíravě. Vysvětlila jsem jí, že kdyby mi to vadilo, tak to nenabízím a ať už se mě neptá. Co s ní mám dělat? 
„Jsi ta nejlepší kamarádka!" Objala mě a do ucha mi stihla ještě pošeptat, že můžu jít k Sasukemu tuhle noc já. Na to jsem jí samozřejmě hned odpověděla, že ani náhodou.
Vzala jsem si tedy z našeho pokoje pyžamo s peřinou a přesunula se zpět na gauč. Chybělo mi hraní na kytaru. Za celou dobu příležitost nebyla a teď večer by taky asi nebylo úplně vhodný tu brnkat. Popadla jsem do ruky radši blok s texty a snažila se vymyslet alespoň novou písničku.
Moje múza byla dneska celkem mizerná, ale pár řádků jsem přece jen napsala.

Nechoď blíž má krásná pochybnosti
noc je tak krátká neusínej
ale zůstaň
zůstaň v nehybnosti
nebo nás oheň spálí na popel

Nechoď blíž nevstupuj na tenký ledy
co tě to láká slyšíš
prosím tě
prosím tě naposledy
nevidíš co tvý slova dovedou

Možná za sedmero horami
objevíš cestu která mi
hlavu rozmotá
možná za sedmero řekami
probudíš hvězdu nad námi
která na to čeká
tak jako já

Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale vytuhla jsem u toho. Doslova. Probudilo mě až kolem druhé v noci hučení rychlovarné konvice a osoba šmátrající v lednici. Hned mi došlo, o koho jde.
„Už je líp?" Zamumlala jsem.
Vypadal překvapeně, asi mě tu nečekal.
„Promiň, nevěděl jsem, že tu dnes ponocuješ. Hinata se tě tentokrát nebála zeptat?" Přesunul se ke mně na gauč.
„Už je dobře, dlouho mě takhle nic neskolilo. Nemocný nebývám." 
„Tak to je fajn." Nervózně jsem se usmála. Cítila jsem se trapně, v hlavě se mi vybavil včerejší večer, hlavně to, jak si mě k sobě tiskl pod peřinou. Asi si toho i všimnul.
„Díky za ten včerejšek, nechtěl jsem jít ke Karin, však chápeš."Objasnil mi. Pravda, napadlo mně, že mohl jít klidně k ní, ale to by asi neměl klid a bůh ví, co by si domýšlela.
„Není zač, jen jsem zažila pořádnej šok, když sem tě tam našla." Zasmála jsem se.
Ještě chvíli jsme si povídali. Byla jsem štěstím bez sebe, když jsem se pár věci o něm dozvěděla. Například, co studuje nebo jeho hudební vkus. Taky se zajímal o mě, což mi překvapilo.

„Co to máš?" naklonil se nade mnou a chtěl ukořistit můj blok. Sakra jen to ne, je plný nedokončených songů a zrovna nechci v tuhle dobu podnikat rozbor nad mými texty a podobně.
„T-to nic není!" Rychle jsem se postavila a vytrhla jsem mu sešit z rukou. Nějakým nedopatřením jsem do Sasukeho omylem drkla a cítila jsem, jak padám do měkkého gauče a jeho beru s sebou. Jeho rty narazily na moje čelo a po těle naskočila husí kůže. Cítila jsem černé šimrající vlasy na obličeji a taky horký dech.
„Jsi v pohodě kvítku?" Zadíval se mi do očí.
Už to asi nevydržím. Jsem na tenkým ledu. Takhle to dál nejde. Sakra, proč mě tak přitahuje? Proč jsem se zamilovala jen do něj?
Kývla jsem, že ano a odstrčila ho od sebe. Tentokrát horečku neměl on, ale já. Problém byl v tom, že moje byla citová.
„Promiň, nechtěl jsem ti lézt do soukromí, radši půjdu." Popřál mi dobrou noc nebo spíše její zbytek a šel zpátky nahoru. Já jsem se zabalila do peřiny a rozbrečela se.
Ani nevím proč, ale už jsem asi nemohla dál. Byla jsem do něj totálně hotová a tyhle doteky, co jsme si darovali za poslední dobu mě úplně ozbrojily. Co budu jen dělat? Mám mu říct, že jsem se do něj zamilovala a děsit se odmítnutí? Nebo mám tiše naříkat v jeho blízkosti a nasávat jeho omamnou vůni? Asi jsem se zbláznila.

Nastal den, kdy se mělo odjíždět. Díky bohu. Další večer už bych asi nedala. Navíc už se těším na mamku. Hinata jela autem nazpět zase s námi, což mi trochu překvapilo. Vylíčila mi, že se cítí trochu provinile a taky jí mrzí, že mi nevěnovala moc pozornosti. Navíc prý nevypadám dobře a určitě si budu chtít popovídat.

Což jsem chtěla, a tak jsme celou cestu domů s Hinatou na zadním sedadle prošeptaly. 
"Všechno bude dobrý Saky!" Usmála se. 
"To jsem zvědavá." Pomyslela jsem si.