Kvítek [SasuSaku CZ]

Kapitola 6.

A byl tu květen, můj nejoblíbenější měsíc. Všechno kvete a probouzí se z té mrazivé zimy. Už jsem se tohohle období nemohla dočkat. Musím říct, že se mi celkem dařilo. Konečně. Dodělala jsem úspěšně maturitu a hlavně víte co? S Takashim jsme nahráli naše první cédéčko! Mám takovou radost. Udělali jsme tedy jen padesát kusů. Nějaký písně jsme dokonce zveřejnily i na youtube a získali nové fanoušky. Byl to krásný pocit.

Asi vás hlavně zajímá, jestli můj vztah se Sasukem je pořádna bodu mrazu. Co vám budu povídat. Moje city k němu nevyprchali, tak jakjsem si představovala. Spíš zase sílily. Bavily jsme už víc uvolněně. Dokonce nám pomohl i s naším CD, vymyslel vizuální stránku.
Hádejte co honapadlo? Třešňový kvítek.

Vypadalo to, že dostal zase smysl proč žít. Společně s Takashim dokončilvysokou a rýsovala se mu práce. Asi jsem se zapomněla zmínit co studoval.Grafický design. Jak říkám, bylo to téměř idylické, sbližovali jsme se a mězase svítala naděje.

„Víš Sakuro, vždycky mě zajímaly ty tvoje texty." Zarazil mě až sem vyprsklapití.
„Co přesně máš na mysli?"
„Třeba co tě inspiruje?" Nemohla jsem přece říct – Inspiruješ mě ty Sasuke.Ještě jsem nemohla.
„Víš poslední dobou nemám při tvorbě inspiraci, a tak mě napadlo, kde jí berešty když píšeš?" Přišlo mu to prý podobný. Absolutně jsem nevěděla co říct.
„Tak různě, situace, lidi a tak." Nervózně jsem opakovala.
„Hmmm, rada nad zlato" Zasmál se.
„Proč už vlastně taky nehraješ na kytaru?" Odbočila jsem od tématu. Kdysi mi jípřece půjčil, ale hrát na ní jsem ho neviděla.
„Noo-„ Poškrábal se na hlavě."Brácha mi jí koupil na konci základky, když jsemještě neměl žádný koníčky. Byl jsem ale úplně levej. Pak zůstala vystavená nazdi a asi čekala na tebe." Odpověděl mi.
No je pravda, že byla skoro netknutá.
„Ale neříkej mi, že nic nezahraješ." Zkoušela jsem to a strkala mu do ruky onenhudební nástroj.
„Nechtěj ohluchnout, nezahraju ani dva akordy." Vymlouval se a dál už jsem ho teda netrápila aradši jsem mu zabrnkala melodii nové písničky. Mermomocí chtěl znát text, alena to jsem mu odpověděla, že musí ještě počkat, že hledám inspiraci.

„Musím jít" Sdělil mi a měl se na odchodu.
„Zítra nepřijdu, mám moc práce." Oznámil mi a rozloučil se.
Zítra mám narozeniny. Pomyslela jsem si. Chtěla jsem být s ním.

Druhý den odpoledne mi Hinata přichystala překvapení v podoběnarozeninového dortu. Nějak jsem to slavit nechtěla, ale udělala mi radost. Podlouhé době jsme se zase sešli všichni. Až na Sasukeho.
„Všechno nejlepší k devatenáctým narozeninám!" Popřáli mi. Žádné dary jsem aninepotřebovala, byla jsem ráda, že mám je. Přesto mi Naruto s Hinatoudarovali vytvořený poukaz na jakýkoliv výlet s nimi a i Takashi s mamkou vymyslelkrásný dárek. Přehrál tátovo nedokončené dema na cédéčka. Zbytek odpoledne jsmesi hezky zavzpomínali a poslouchali jeho hlas. Jsem tak ráda, že je mám.

Sakuro, bzučel ti mobil. Podávala mi ho mamka. Asi jsem ho zapomněla na baru,když jsem připravovala kafe k dortu.
„Přijď v půl 6 na nádraží. Sasuke." Zase přes celý město? Proč nepřišelsem? Ale jsem ráda, že se vůbec ozval. Chtěla jsem ho tolik vidět. Když se blížil čas schůzky, pelášila jsem zaním. Už čekal, zase na té lavičce jako kdysi. Zbystřil mě a šel mi naproti.

„Ty mi dáváš." Zafuněla jsem vyčerpaně.
„Pohyb je zdravý!" Rozesmál se.

Pak mě chytil za ruku a odvedl kousek od nádraží. Stály jsme uprostřed parkuplného rozkvetlých třešní. Ani jsem tohle místo neznala. Ještě aby jo, nádražíbylo pro mě v neznámých končinách.

„Třešňový kvítek pro oslavence." Řekl a růžovou krásku mi zastrčil za ucho. Comi to provádí? Nohy se mi podlamovali.
„Všechno nejlepší Sakuro." Věnoval mi letmý polibek na tvář. Úplně měodzbrojil.
„D-děkuju moc." Setřela jsem jednu neposlušnou slzu dojetím.
„Jéé, já ti chtěl udělat radost, né tě rozplakat!" Znovu se zasmál.
„Já-já už dál nemůžu." Vzlykla jsem. Nechápal, o čem to mluvím.
„Sasuke-kun, proč mi vlastně říkáš kvítku?" Konečně jsem se zeptala. Zamyslel se.
„No protože si byla tehdy pěknej kvítek, když jsi mě srazila. Taky tvoje vlasy,mají stejnou barvu a-„Nenechala jsem ho to dokončit a chytla ho za loket.Takže on si mě opravdu pamatuje? Musíš mu to říct. Teď nebo nikdy. Ale co kdyždopadnu jako Kohana?
„Sasuke-"
„Asi to bude znít jako klišé, ale.....líbíš se mi" Pošeptala jsem „Ještě nežsi mi půjčil tu kytaru, ses mi líbil, dlouho." Připadala jsem si tak trapně. Jakpuberťačka.
„A-A pak ty tvoje doteky, gesta a všechno....všechnomě to tak přinutilo se snadno do tebe zamilovat. Víc a víc" Vzlykala jsem snadza každým slovem. Odvážila jsem zvednout oči, ale pak jsem je radši hnedsklopila. Chtěla jsem se propadnout. Určitě mě odmítne. Všechno jsem tím pokazila.

„Sakuro jsi-„

Víc jsem radši slyšet nechtěla. Bylo mi to jasné. Zbaběle jsem zdrhla přehlížející tvé volání. Oči se mi zalili slzami, že jsem neviděla ani na krok. Navíc jsem nedoběhla tak daleko, jak jsem chtěla, protože jsem si dost namlela. V duchu sem nadávala. Cítila jsem se tak moc slabá.

„Ty jsi blázen!" Zakřičel na mě udýchaně.
„Slyšela jsi vůbec, co jsem ti říkal?"
Cože? No úpřímě ne. Hlavou sem i totiž rojily všechny možné verze odmítnutí.

Pak jsem cítila zvláštní teplo na mých rtech. Líbal mě. Krátce, ale líbal! Vzal mi ruce do dlaní a díval se mi do očí. Tak krásně se usmíval. Myslím, že se ho nikdy nenabažím.

„Tak ještě jednou, říkal jsem - Sakuro, jsi tak upřímná jako vždy. Hezčí vyznání jsem ještě nedostal." Stáhnul mě k sobě do objetí. Srdce mi tak moc bušilo.
„Promiň, za to trápení, moje doteky,které ti dávaly naději a že jsem tě nechal čekat.... Už déle nebudeš." Tisknul si mě k sobě tak moc pevně. Absolutně jsem nebyla schopná ani jednoho slova.

„A jelikož si mě předběhla a taky utekla, zapomněl jsem ti dát hlavní dárek." 
„Dárek? Nejlepším dárkem jsi pro mě-„ Nenechal mi to doříct a něčím mě cvrnknul přímo do nosu.
Stříbrný řetízek ve tvaru kvítku! Oněměla jsem. Nezmohla jsem se na nic a ty jsi se jen smál. Pak jsem znova ucítila tvoje rty na těch mých. Štěstím jsem se málem rozpustila.

„A teď pojď, musím ti ošetřit ty odřená kolena" Zasmál ses.

Sasuke, tolik tě miluji.