Dangerous game [CZ]

1. Kapitola / Pouliční závody

Když najedu na parkoviště u nezcela legálního závodního okruhu, všechny oči kouknou na mě. Neboli smíš mé auto a následně na mě. Vypnu motor, pomalu otevřu dveře a elegantně vystoupím z auta. Venku panuje už tma, a čím větší tma, tím jsou zajímavější závody. Klíčky od auta si zastrčím do úzkých roztrhaných džínů a na černých jehlovitých podpatcích jdu směrem do areálu okruhu. „Chloe!" křikl na mě známý mužský hlas.

Otočila jsem se a uviděla svého parťáka Connora. Neutíkal za mnou, jako nějaký zajíček, který prosí o moji přítomnost. Spíš si šel jako na procházce a bylo mu jedno, jak dlouho si na něj počkám. Parťák. To není možná to správné slovo. On za mě dělá pouze špinavou práci. Já jsem ta, která poroučí a většinou taky ta zlá a on je ten, co plní mé rozkazy. A já plním opět rozkazy mého nadřízeného, mé jediné rodiny. Tátův bratr Nick Blackman. A čí on plní rozkazy? Už ničí. On je tady šéf a všichni poslouchají jeho. A jelikož já jsem jeho neteř a pravá ruka, poslouchají i mě. Asi si říkáte, co jsem zač?

Já jsem noční můra těch, kteří neuposlechnou šéfův rozkaz, nebo se mu nějakým způsobem postaví. Každý, kdo se přidá na stranu mého strýce, se přidá dobrovolně, ať už kvůli penězům nebo z nudy, ale jedna věc je jasná. Nikdo, nemůže zpátky. Můj strýc řídí legální, ale spíš nelegální obchody v celém New Yorku. Od prodeje plyšových medvědů, po pašování drog a zbraní.

„Connore." Řekla jsem směrem k němu místo pozdravu. „Co takhle pozdě?" zvedla jsem svoje hnědé obočí a ušklíbla se. „Vždyť je po jedenácté hodině." Koukla jsem pro jistotu na stříbrné rolex hodinky.

„Vtipná jako vždy." Okomentoval a křivě se na mě usmál. „Přišla jsi závodit? Opět?" vyzvídal a já se vydala k muži za pultem, abych mu podala zápisné v podobě pěti tisíc dolarů. Connor mě samozřejmě následoval, ale závodit nebude.

„Sem tam je adrenalin dobrý." Mrkla jsem na něj, zatím co, chlápek za pultem vyplňoval mé jméno, které moc dobře už znal. Stejně jako všichni tady.

„Máš adrenalinu málo, při své práci?" zeptal se posměšně a uchechtl se.

„Já jsem se svou prací spokojená a ty?" pošťouchla jsem ho a vydala se zpátky ke svému autu.

„I kdybych nebyl, není mi to moc platné." Poznamenal a opět mě následoval.

„To je pravda." Usoudila jsem. A jak jsem předpovídala, u mého auta se shromáždili všichni, kdo nevěděli, čí je, nebo kdo já jsem. „Sleduj." Řekla jsem se škodolibým úsměvem na rtech. Vytáhla jsem kličky a auto odemkla. Zablikali světla a všichni, kdo stáli okolo, uskočili a začali se koukat kolem sebe. Pro sebe jsem se zasmála. „Jedeš se mnou dovnitř?" zeptala jsem se Connora.

„Jo, jinak bych se tam asi nedostal." Řekl se stejným úsměvem, jako já. To byla pravda. Už teď bylo v areálu plno, nikoho už nepouštějí dovnitř. Teď bylo na čase projet branou na závodní trať a obsadit jedno ze dvou míst. To druhé obsadí někdo, kdo si troufá se mnou jet závod.

Oba jsme šli směrem k mému luxusnímu autu a oba jsme si to užívali. „Luxusní mašina." Okomentoval jeden kluk asi v mém věku, ale byl přehnaně namakanej. Nemám ráda takové kluky.

„Jo, kdyby nebyla, nekoupila bych si jí." Mrkla jsem na něj a otevřela dveře řidiče. Connor otevřel dveře spolujezdce a oba jsme nastoupili a zavřeli dveře. „Drž se, víš, že ráda dělám divadlo." Usmála jsem se. Nastartovala jsem a sešlápla plyn jenom tak naprázdno. Lidi okolo začali rychle ustupovat a já se usmála ještě víc. Okamžitě jsem se rozjela, až se protočili zadní gumy a tím vzniklo pištivé zaskřípání. Na jedné straně, bylo parkoviště bez aut a tak jsem se přímo rozjela.

Sešlápla jsem brzdu a v zápětí vystřídala pedál a sešlápla plyn, tím se utvořili prudké hodiny a já dojela před bránu, kde jsem řekla své jméno. Okamžitě mě pustili, ale dřív, než jsem se rozjela do areálu, mě zaujal jiný zvuk. Podívala jsem se do zpětného zrcátka. Černé Lamborghini právě udělalo to samé, co já se svým stříbrným Bugatti Veyron. „A pravděpodobně přijel můj dnešní soupeř." Pousmála jsem se. „Vypadá to, že dneska vyhraju, s tímhle nemá proti mně šanci." A dál už jsem si toho nevšímala a vjela do areálu temnou chodbou. Najednou jsem se objevila mě už známem osvětleném okruhu. Zaparkovala jsem na jedno z míst a vystoupila. Connor vystoupil hned se mnou. „Tak jdem si ho proklepnout."