Christmas is all around ✔ | ᵃᵛᵉⁿᵍᵉʳˢ ᵃᵈᵛᵉⁿᵗ

Tisíc tun lásky •Pepper, Morgan, Peter

Věnováno newky1 ❤

Počasí jako by toho dne bylo zrcadlem jeho nálady. Celý den pršelo, jen občas déšť konečně ustal a děti alespoň na chvíli vyběhly do ulic, kde na ně ale nečekal žádný sníh. Co to bylo za Vánoce bez sněhu, že?

Jenže sníh byl to poslední, co Petera Parkera toho dne zajímalo. Protože co byly Vánoce bez lidí, na kterých mu záleželo nejvíce?

Co to bylo za Vánoce bez... bez Tonyho Starka.

S depresivní náladou bloumal celý den ulicemi jako tělo bez duše a bylo mu jedno, jestli je promočený na kost nebo ne. Pořád dokola chodil kolem hřbitova, kde, jak věděl, byl Anthony Stark pohřbený. Ještě nikdy u jeho hrobu nebyl. A každým okamžikem ztrácel tu špetku odvahy, kterou ještě měl. Nedokázal to, nedokázal jít... za ním. Přinést mu květiny, pokleknout před náhrobek, na němž bylo vyryto jeho jméno, a nechat slzy volně kanout po tvářích, což by samozřejmě kvůli Tonyho smrti nebylo poprvé. Za poslední měsíce si užil truchlení až až. Ale pořád se nemohl smířit s tím, že právě on, Tony Stark, Iron Man, jeho vzor, muž, na němž mu neuvěřitelně záleželo, je doopravdy... doopravdy -

Dobrý bože, ani ve své hlavě to nedokázal vyslovit. Peter si setřel slzy z tváří, což bylo vcelku zbytečné, když zase začalo pršet. Zplihlé vlasy mu padaly do čela, a tak jen svěsil hlavu a vydal se dál.

Kamkoliv šel, kam se jen podíval, viděl jeho tvář, a proto na něj každý den dopadala čím dál tím víc ta krutá, tíživá realita. Že Tony je pryč a už se nikdy nevrátí. Chyběl mu, bože, tolik mu chyběl... uvědomoval si to čím dál zřetelněji. Častokrát jen seděl ve svém pokoji a tupě zíral před sebe. Jako kdyby cokoliv ztratilo smysl. Cítil se prázdně, ale před ostatními se tvářil, že je všechno v pořádku.

Jestliže on byl z Tonyho smrti tak zničený, jak jen se asi cítila Pepper a malá Morgan? Muselo to pro ně být tisíckrát horší.

Pepper.

Peter zvedl hlavu a zarazil se, když zjistil, že jej nohy dovedly až k domu, kde bydlela Tonyho žena s jejich malou dcerkou. Naprázdno polkl a v duchu bojoval sám se sebou, jestli by měl zaklepat, anebo se raději vrátit domů. Už několikrát za Pepper přišel a zdálo se, že i její dcerce se zalíbil. Ale dnes byly přece Vánoce, nebylo to vhodné...

Nebo naopak ano?

Jsi šílenec, Parkere, řekl si v duchu, když se zmrzlý a promočený na kost vydal ke dveřím, aby si to nakonec nerozmyslel. Krátce zaklepal a pak s bušícím srdcem přešlapoval na místě a drkotal zuby.

Za chvíli už uslyšel kroky a odemykání zámku. Blonďatá žena otevřela dveře a když zjistila, kdo za nimi stojí, zalapala po dechu a okamžitě mladíka vtáhla dovnitř. ,,Dobrý Bože, Petere!"

,,Ehm, taky vás zdravím," pousmál se a zadíval se na ni svýma zarudlýma očima opuchlýma od pláče. Když mu Pepper pohlédla do tváře, okamžitě z ní všechno vyčetla a věnovala mu smutný úsměv. Krátce mu stiskla studenou ruku. ,,Omlouvám se, že jsem vám nezavolal dopředu, ale nevěděl jsem, že se zastavím. Bylo to... naprosto spontánní. Napadlo mě, že vám aspoň přijdu popřát hezké svátky."

,,Sundej si to oblečení, jinak z toho ještě nastydneš. Pokud nikam nespěcháš, zůstaň. Morgan bude nadšená, že jsi tady. A - Petere," oslovila ho, zatímco si svlékal promoklou bundu a zouval si boty. Pohlédl na ni a po nose mu sjela dešťová kapička. Pepper se usmála a ucítila, jak ji v očích štípou slzy. ,,Jsem moc ráda, že jsi tady."