Čtyři stěny

Emily

Sem jako na trní. Přecházím po pokoji sem a tam. Za 10 minut má přijít Rider a sdělit mi informace, které se dozvěděl od Emily. Doufám, že její výslech alespoň částečně objasní, kdo vlastně byla moje matka a do čeho se to zapletla.
Hlava mi asi exploduje z informací, které si dokola přehrávám. To přepadení určitě nebyla jen náhoda. Nešlo o žádnou loupež, ale o vraždu mé mámy. Alespoň tímhle si můžu být jistá.
Konečně slyším klepání na dveře. Vchází Rider. Vypadá unaveně, ale i tak dobře. ,,Laro, dobrý den"  řekne a automaticky si sedá ke stolu. Sednu si naproti a ruce si složím nervózně do klína. Rider si vyndá na stůl papírové desky a položí si na ně obě ruce. ,,Jak víte, vyslýchali jsme Emily, jejíž otisky sme našli na penězích v autě pana Kleina. Podle její výpovědi a následných testů jsme zjistili, že je to Vaše sestra." To si snad dělá prdel, rozezní se mi v hlavě, nic kloudnýho však říct nedokážu. ,,Laro, pokud si myslíte, že lžu, nechám Vám tu výsledky testů, které si můžete prostudovat. Sama Emily zná Vaši matku pod jejím pravým jménem, nicméně nám řekla, že jí nechala v dětském domově už jako batole a setkala se s ní teprve nedávno." ,,Myslela sem si, že už mě nic nepřekvapí, ale že přijdete s takovou informací, sem fakt nečekala." Rider se na mě zadívá a pokračuje: ,, Po těchto informacích přestala Emily vypovídat a trvala na tom, že pravdu řekne pouze Vám." ,, Proč by to dělala? Vůbec mě nezná." Tu holku nechápu. Teda holku,  vlastně mojí ségru. ,, Podle všeho o Vás ví víc než dost. Asi jí Vaše matka o Vás často vykládala. Na zítra jsem s Vaší doktorkou domluvil převoz na naši stanici, kde pokud s tím samozřejmě budete souhlasit, proběhne Váš a Emily rozhovor." Znovu se na mě tak zadívá, až skoro zapomenu co se děje. Rychle se oklepu a odpovím: ,, Jasně že souhlasím, chci vědět, co se stalo." ,,V tom případě jsme domluveni, zítra ráno v 9 Vás přepraví k nám na oddělení." Jen to dopoví, tak vstává a chystá se k odchodu. Papírové desky však nechá ležet na stolku. ,,Ridere.."řeknu. Otočí se a zůstane stát. ,,Chci Vám poděkovat, že se tak snažíte. Vážím si Vaší tvrdé práce." Jen co to dopovím, tak se na mě usměje a vrátí se ke mně. Položí mi ruku na tvář a klekne si naproti mně. ,,Je to sice moje práce, ale chci Vám pomoc. Chci abyste věděla pravdu." Potom se stane něco, co ani já sama nečekám. Přiblíží se ke mně a políbí mě. Ne dlouze ani vášnivě,a přece to ve mně vyvolá pocit, který sem nezažila nikdy předtím. Jeho rty chutnají sladce a já se modlím, ať ta chvíle nikdy neskončí. S ním se cítím tak bezpečně. Asi sem v pěkný rejži. Ještě chvíli se naše rty dotýkají, než se Rider oddálí a znovu se na mě zadívá tím tajemným pohledem. ,,Tohle jsem chtěl udělat už dávno." Jeho slova mi vyrazí dech a než stačím něco říct, je pryč.