Stojí přímo přede mnou. Ten cizinec co zabil mojí mámu. Co mám teď dělat, utéct, křičet, bojovat? Moje mysl pracuje na plné obrátky a stejně nemůžu přijít s dobrým nápadem. Ten chlap stojí naproti mně, nehýbe se. ,,Co si kurva zač? " křičím na něj, přes slzy už skoro nevidím, ale on se ani nepohne. Tohle mě snad zničí. Ať mě radši zabije, ale už ať něco udělá. Najednou se ke mně rozejde, instinktivně začnu couvat, dokud nenarazím na studenou zeď. Muž se ke mně přiblíží tak blízko, až cítím jeho dech. Hrůzou se nemůžu ani pohnout, je tak blízko, mám husinu po celém těle. Kdo to sakra je? Ikdyž je tak blízko, tak mu není vidět do obličeje. Prohlíží si mě, zkoumá mě, jako by si to užíval. Mám ho zkusit kopnout? Třeba tak získám čas a uteču tomu sráčovi. Udělám to. Seberu veškerou sílu a zkusím ho kopnout. Nicméně je muž rychlejší, chytne mi nohu a vší silou mnou praští o zeď. V tu chvíli už nic necítím, padám na zem a vnímám jen tmu, stíny, které se míhají kolem mého těla ležícího na zemi. Vidím svojí mamku, jak ke mně přichází a natahuje ruku, zdá se mi to nebo je to pravda? V ústech cítím železitou chuť krve, cítím ji po celém těle, nemůžu se ani pohnout, ani vydat hlásku. Já tady zemřu, vedle své matky, a tak to má být.
Nicméně po chvíli začínám pomalu přicházet k sobě, klepu se po celém těle, hlavu mám jako střep. Je tady pořád ten muž? Pokouším se vstát, bolí mě celé tělo, jako bych ani nebyla schopná ho ovládat, jako by už nebylo moje. Seberu všechnu sílu co mi zbyla, abych se posadila. Když se rozhlédnu, vidím jen jí, jak leží bezvládně na zemi. Vypadá tak klidně. Najednou se všude začnou mihotat modrá světla. Někdo z okolí zavolal policii. V tu chvíli znovu padám na záda a zavírám oči a dál už mě obklopuje jen temnota.
ČTEŠ
Čtyři stěny
RomanceLara byla obyčejná dívka, která byla ráda středem pozornosti. Měla spoustu přátel, kteří chtěli být jako ona. Užívala si párty, rande až do doby, kdy se celý její život obrátil vzhůru nohama.
