1. část

29 3 0
                                    

   Vítej. 

 Na tomhle místě to vše začalo. Stará chata v lese po našich předcích.
   Psal se den 20.dubna 2020, když mi přišel dopis. ,,Vážený pane X.  S nařízením obce, pod kterou spadá váš majetek, chata číslo 13, ročník 1896, jsme nuceni majetek zbourat. Samozřejmě vám budou finanční náklady vyplaceny. Prosíme tak, o vyklizení vašeho osobního majetku z chaty..." dopis pokračoval dál, ale já to nechal být. Míchaly se ve mě emoce. Z jedné části jsem byl rád, že se té staré chatrče zbavím, aniž bych ji musel prodávat a pak poslouchat ztížnosti na stav chaty. Na druhou stranu, k té chatě se mi váže valná většina vzpomínek z mého dětství, jelikož jsem tam trávil každé prázdniny, když jsem ještě chodil do školy. A také jsem si moc dobře vědom všeho harampádí, které budu muset vyklidit. Dnes je mi 27 let a pracuji jako zaměstnanec v jedné firmě. 


Dne 21.dubna, sobota ráno, jsem nasedl do vypůjčené dodávky a s odhodláním do večera odvézt co nejvíce harampádí vyjel k chatě. Když jsem po několika minutách dorazil, stoupl si na měkký mech pokrytý jehličím, plíce mi zaplnil čerstvý lesní vzduch a přinesl mnoho nostalgických myšlenek. Už jenom samotný pohled na onu chatrč zahalenou do bílého paravanu mlhy se zarostlým štítkem s číslem třináct, ve mne vyvolal mnoho pocitů. Již dlouho jsem tu nebyl, jelikož jsem neměl důvod.
Jenže tehdy jsem ještě netušil, jak se obyčejné vyklízení staré chaty může zvrtnout ve hru o život.

Třináctá hra smrtiKde žijí příběhy. Začni objevovat