Probudil jsem se do oslepujícího světla. Párkrát jsem zamrkal. Měl jsem na sobě jejich oblíbenou košili se zašitými rukávy. Ležel jsem v útulné místnosti plné polštářů. Tato scenérie mi byla velice známá. Pak přišel můj kamarád.
,,Kde..je?" zeptal jsem se, tak, jako každé ráno. Zavrtěl jsem se a zaškubal sebou.
,,Neboj se, je v pořádku." odpověděl mi. Křivě jsem se usmál.
,,Mohu za...ní?" položil jsem další otázku. Tu kamarád nečekal. Můj úsměv uvadl, nechtěl jsem ho překvapit. Po chvilce se však zvedl a vytáhl jehlu s průzračnou tekutinou. Užasle jsem kamaráda pozoroval, jak se ke mně blíží a usmívá se na mne. Usmívá se mne, s těma modrýma nebeskýma očima a zlatými vlasy.
,,Jistěže" pohlédl na mne a zapíchl mi jehlu do krku. Zasmál jsem se. Pak jsem se vrátil do svého světa snů a můr. Do té nekonečné temnoty a zoufalství při hledání mé sestřičky.
ČTEŠ
Třináctá hra smrti
ParanormalCreepypasta. Pokud se nějaká fakta shodují s reálnými, jde pouze o shodu náhod. Veškerý příběh je pouze vymyšlený. Nic z toho se nezakládá na reálných událostech.
