3. část

14 2 2
                                    

   Jo, já vím co jsem řekla. Ale už jsem to tu měla rozepsané, tak jsem se pokusila to dokončit. Uvidím, jestli bude nějaký ohlas, byť od jediného člověka, možná tuto creepypastu dokončím.


Opatrně jsem papírek uchopil mezi prsty a rozložil ho. Byl starý, špinavý, ale něco na něm bylo napsáno. Bylo to staré písmo, psáno ještě inkoustovým perem. Čtíc slova vpitá do kusu papíru, pomalu jsem po něm přejížděl prsty. Přesně jsem cítil každou rýhu vyrytou do měkkého papíru ostrým hrotem pera. "Třinácté kolo. Máš dvě možnosti: hrát, nebo zemřít. Co si vybereš? Řekni..." Tato slova mi z jistého důvodu nahnala strach. Zvedl jsem pohled od papírku a rychle přejel místnost pohledem. Přejel mi mráz po zádech a žaludek mi sevřela úzkost, když jsem si vzpomněl na legendu tohoto místa, jenž mi vyprávěla babička, když ještě byla mezi námi. Měl jsem strach, jelikož se to celé až moc shodovalo s legendou, byť jsem na takové věci nevěřil.

 Budu upřímný, byl jsem vyděšený, a přesto zvědavý. Otevřel jsem ústa, ale ze suchých rtů nic nevyšlo. Neměl jsem čas se zaobírat neexistujícími legendami. Musel jsem se vrátit domů. Asi jsem byl pouze unavený. 

,,Přece nebudu věřit takovým kravinám." Pomyslel jsem si. Zamířil jsem opět ke dveřím. Vytahoval jsem klíče z kapsy, jenomže mi při mé šikovnosti vypadly a ve snaze je zachytit jsem je navíc zakopl pod komodu, kterou jsem ještě nesthil vyklidit a odnést do dodávky. ,,Krucinál!" Zaklel jsem. Začal jsem být poměrně nervózní, jelikož už jsem byl unavený po celodenní práci a měl jsem hlad. Znáte to, když jste hladoví, jdete přes mrtvoly. 

 Sehnul jsem se a pokusil se klíče vyhledat po hmatu prsty. Bohužel jediné, co jsem našel byla pěkná vrstva prachu. Rozhodl jsem se tedy pod komodu posvítit malou baterkou, již jem si s sebou přivezl. Zapl jsem ji a natočil tak, aby její světelný paprsek směřoval do temnoty toho několik centimetrů vysokého, prachem zaplněného prostoru. 

 Jenomže dřív, než jsem se stihl přiklonit a podívat se, co moje stříbrná baterka odhalila za poklady, a jestli uvidím i mé ztracené klíče, zpod komody něco nelidsky zachraptělo. Náhle z mé ruky zmizela baterka, a o chvíli později s nepřijemným křupnutím i její světlo.

Třináctá hra smrtiKde žijí příběhy. Začni objevovat