Zapomenuté přenášedlo

Začátek všeho

Pohled Angeliny:
   Zastavila jsem se ve čtení. Ztuhle jsem koukala do jednoho bodu a říkala si, že to nemůže být pravda. Ne, to prostě ne!
   Pomalu jsem se otočila k Georgeovi, který se na mě šklebil od ucha k uchu.
   Nadechla jsem se, a chtěla začít prostestovat. S tím hlupákem ve dvojici nebudu. Třeba se mi podaří přemluvit Mc'Gonagallovou, aby mě přehodila k někomu jinému.
   "A ne, nejde to změnit." Jako by mi George četl myšlenky. No, a jsem v háji! Koukala jsem se na rudovláska a přemýšlela, jak se úkolu zbavit...

Pohled George:

Uplinula alespoň půl minuta, než Angelina konečně promluvila.
   "ehm... A kdy se s úkolem začíná?"
   "Dneska!" Odpověděl jsem stručně.
   "Aha..." Její koutky pomalu klesaly dolů, a já jen opatrně čekal na její reakci.
   "Jestli na to máme týden, nezačne třeba až někdy později?"
   Todleto jí neprojde, pomyslel jsem si a znovu odpověděl:
   "Nene, musíme začít už dneska." Samozřejmě že jsme mohli začít kdykoliv, ale přece se nenechám připravit o čas s Angelinou.
   "No, takže... Co máš v plánu?" podívala se na mě tázavým pohledem a čekala co odvětím. Nejspíše doufala, že řeknu, že se prostě sejdeme ve společenské místnosti a nějak začneme, ale já měl jiné plány...

Pohled Angeliny:

Prosím tě, Merline, ať neřekne nějakou hloupost, protože trávit čas s tím Weasleyovským bláznem je pro mě mučení...
   "Měli by jsme vyrazit už teď, nejlíp k lesu, tam bude hodně tvorů, nemyslíš?" Koukal na mě a při tom si prohrábl vlasy.
   "Nemyslím, ale co mám dělat..."
   Pomalu jsem se zvedla z lavičky a kývla na George, jestli tedy vyrazíme, ať už to mám za sebou.

Pohled George:

   Super! Myslel jsem, že bude prostestovat, ale tohle vyšlo. Nemůže mě tak strašně nenávidět, když nakonec povolila. Navíc jsem nejoblíbenější kluk mezi holkami, a jediným pohledem je dokážu přímo zhypnotizovat. Jenom Angelina je taková výjimka...
   Pomalu jsme vyrazili na cestu. Šli jsme vedle sebe, Angelina si ode mě samozřejmě držela dostatečný odstup, (jak jinak že?) ale jinak bylo všechno v pořádku. Sem tam kolem nás proletěli motýli, z dálky k nám doléhaly nadšené výkřiky koupajících se studentů a v dáli se před námi rozprostíral zapovězený les.
   "A jakého tvora vlastně budeme sledovat?" promluvila po chvíli Angelina. "Nějaký ten plán by jsme si připravit měli." a poprvé za celý den se na mě lehce pousmála. Konečně!!!
   "Nooo, možná by šel nějaký ten kůrovec, nebo kluběnka." plácnul jsem. Ve skutečnosti jsem netušil, co budeme dělat a jakého tvora si vybereme. Soustředil jsem se jenom na Angelinu, které v lehce foukajícím větru vlály vlasy. Úplně mě pohltila pohledem do jejích černo hnědých očí. Díky tomu jsem si nevšiml, že na mě znovu promluvila a čekala na odpověď.
   "Ehm..." vrátil jsem se zpět do reality "cože jsi říkala?" Nevině jsem se usmál.
   "Ptala jsem se jestli půjdeme přes louku, bude to kratší. Mimochodem, zase jsi na mě civěl a pomalu zapomínal dýchat! Můžeš laskavě přestat?!?" "Promiň..." Protočil jsem oči a mlčky jsme šli dál...

Pohled Angeliny:

Po pár minutách chůze po poli jsme došli na malý vyvýšený plácek, ze kterého byl krásný výhled na Bradavice. Prohlížela jsem si spousty věží tyčících se do výše, malá okénka a siluety studentů běhajících po školních pozemcích. Sledovala jsem naší školu a mraky plující po obloze.
   Za mnou se ozvaly kroky a Georgeův hlas. "Co to u Merlinovy brady je?"
   Ohlédla jsem se a všimla si, jak rudovlásek ukazuje na nějakou fialovou věc polozapadlou v trávě, ležící kousek od nás. Až po chvíli mi došlo, že se jedná o starou potrhanou holinku, která už toho zřejmě dost zažila.

                   ...