Zapomenuté přenášedlo

(Jenom) holínka

Pohled George:
  
   Pomalu jsem se přibližoval k té staré a nejspíš zapomenuté botě. Vypadala obyčejně, zřejmě ji tu někdo zapomněl. Byla celá fialová, zevnitř byla obalená v béžové kožešině, za tu dobu, co zde ležela už pěkně oloupané. Byla na ní nalepená suchá tráva z pole, a jinak na ní nic zajímavého nebylo.
   "Podívám se, co to tady dělá." Řekl jsem a natahoval ruku k botě.
   "Georgi, nesahej na to, co když to je nějak očarovaný! ? Může to být přenášedlo, nebo pod vlivem nějaké černé magie..." Angelina se na mě podívala jako na malé miminko, které nic nechápe. Ale k čemu ten povyk, vždyť je to obyčejná bota!
   "Notak, koukni se na ní! Vidíš na ní snad nějaké známky toho, že tě může zabít, nebo proměnit v žížalu? Zasmál jsem se, ale Angelině to zřejmě moc vtipné nepřišlo. Stále na mě shlížela s rukama v bok a s přísným obličejem.
   "Opovaž se na to jenom šáhnout Georgi Weasley!" Z jejího tónu hlasu bylo poznat, že to asi myslí vážně.
   "Já se na to jenom podívám, tak co furt řešíš!!!" Panebože, to je paniky, jak kdybych chtěl skočit z útesu.
   "Navíc bych poznal kdyby to bylo nějak kouzelný. Je to jenom holínka, kterou zřejmě stratilo nějaké dítě. Co řešit?"
   Odvrátil jsem zrak od Angeliny a naklonil se k tomu, podle ní 'začarovanému' předmětu. Natáhl jsem ruku a už už šahal po huňatém lemu boty, najednou jsem však ucítil Angelininu ruku na mém druhém zápěstí. Pevně mě sevřela a vší silou mě táhla pryč.
   To už ale bylo pozdě, protože jsem se konečky prstů dotýkal špinavého kraje boty. Myslel jsem, že se nic nestane, ale byl jsem na omylu...
  
Pohled Angeliny:

   Ucítila jsem nějaký tlak, a ani jsem si neuvědomila, že se stále držím toho hloupého Weasleyho. Na chvíli jsem si pomyslela, že nás bota odrazí nějakou sílou pryč, čekalo nás ale něco docela jiného.
   Z vnitřku boty se začala linout jakási podivná záře, která i přes silný sluneční svit ozářila mě i George. Ani nevím jak, ale zvedli jsme se do vdzuhu, asi o centimetr.
   Najednou se svět kolem nás roztočil hroznou rychlostí. Slyšela jsem, jak utichá ptačí zpěv a rozdováděné hlasy studentů. Vše, včetně nás se točilo čím dál rychleji a nakonec všechno pohltila černo černá tma.