addictive (H.S.) TRANSLATION

kapitola šestá

Už to byla nějaká chvíle, co Ella odešla. Rozhodl jsem se jít za ní do ložnice zjistit, co jí trvá tak dlouho.

Vyběhl jsem schody, udělal takové dva kroky a nakoukl do jejího pokoje. Spatřil jsem Ellu sedící na kraji postele u nočního stolku. Jednou rukou se líně opírala a v druhé držela telefon.

"Počkej, jak to myslíš, že je nemocná?" zeptala se zhurta. 

Nastalo dlouhé ticho, kdy odpovídal člověk na telefonu. 

Po skutečně dlouhé době se zasýpala a třesouce se nadechla. Zhluboka vydechla. Z jejích úst se vydral vzlyk, počátek pláče, který se nakonec proměnil v brek. Z toho zvuku se mi kroutil žaludek.

"Proboha," vydechla a zakryla si ruku svými ústy, aby aspoň trochu ztišila svůj pláč. Nebyl jsem si jistý, co v takovéhle situaci dělat; jestli bych ji měl uklidnit nebo zda bych měl počkat, až mě sama informuje o tom, čím si prochází. Trapně jsem tam stál, po očku koukal do místnosti nejist si svých předešlých akcích.

"Přijedu domů, Austine," povzdechla si.

Austin? Tiše jsem přemýšlel nad tím, kým by mohl být a co tak příšerného řekl, že to Ellu přinutilo se rozplakat.

"Měj se," ukončila telefonát, odtrhla si mobil od ucha a hodila jej na druhý konec postele. Její rty tvořili rovnou linku, třásli se ze zadržování dalšího pláče. Vzdala to a rozbrečela se znovu, což se snažila zadržet hlubokým dýchaním. Nakonec to ale vzdala a hlavu si skryla do dlaní. Poté, co se její dech znovu srovnal a utřela si slzy, které se jí linuly po tvářích, rozešla se ven z pokoje. Asi se chystala mi to říct, promýšlela si v hlavě jak - nakonec ale nemusela, protože mě spatřila ve dveřích její ložnice. Bylo vidět, že je mou přítomností zaskočená.

"Já...," odmlčel jsem se a tu větu už nedokončil. Pokusil jsem se poskládat slova, která byla pro v této situaci vhodná. "Nějakou dobu ses nevracela, tak jsem začal mít starost a šel-,"

"Ani mě nezajímá, co všechno jsi slyšel nebo víš. Jenom mě obejmi," prohlásila zadržujíc slzy, které se chtěly vykulit z jejích očí. Její jantarové oči žadonily o moji přízeň. Dobrovolně jsem roztáhl ruce a nechal ji vejít do mé náruče. 

°°°

Harry mě vtáhl do svého objetí, jeho horké paže zahřívaly mé tělo. Bradu jsem měla položenou na jeho klíční kosti, hlavu zapřenou o rameno. Už jsem dále neodolávala smutku, který mě ovládl a nechal jsem své slzy stékat po tvářích. Zavzlykala jsem do jeho kůži, která se po mé slabosti stala vlhkou. Jemně mě hladil po vlasech.

"V pořádku," uklidňoval mě. Zmírnila jsem svůj brek tak, že jsem dohromady poskládala smysluplné věty.

"Má matka je nemocná," zamumlala jsem, "vrátila se jí rakovina. Je v nemocnici a tentokrát nemůžou udělat nic, aby jí pomohli," viděla jsem opět rozmazaně z toho, že se mi do očí zase nahrnuly slzy, "já vůbec nevím, co bez ní budu dělat, Harry, vážně nevím!" znovu jsem řvala.

"To je mi moc líto, Ello, vážně," podotkl a vtiskl mi polibek do vlasů, "ať se děje, co se děje, budu tady pro tebe, Ello."

Odfrkla jsem si, povolila jsem své sevření, "Díky," usmála jsem se slabě.

Jeho palec jemně přejel po mé tváři, rozmázl mi slzu na mé tváři, "Nemáš za co."

"Hezky voníš, mimochodem," informovala jsem ho nezávazně. 

"Děkuju," zasmál se.

Nastalo trapné ticho, které Harry přerušil otázkou, "Takže pojedeš domů?"

V jeho hlasu bylo znatelné zklamání.

"Jo, musím," přikývla jsem, "musím jet za bratrem, matkou a zbytkem rodiny. Chtějí, abych tam byla."

Se zájmem se koukala na podlahu, přešlápl si.

"Neboj, vrátím se ti. Pořád si mě budeš moct dostatečně užít," zažertovala jsem.

Jeho pozornost se přesunula na mou tvář, ušklíbl se.

"Měla bych se začít balit," povzdechla jsem si a rozhlédla se po pokoji po věcech, co si vezmu sebou. 

"Co kdybych letěl s tebou?" vyhrkl ze sebe Harry.

Pozastavila jsem se a zmateně se zeptala, "Cože?"

"Vím, že je to narychlo, ale co kdybych ti dělal společnost," pronesl radostně, "jen tady chci pro tebe být."

Rozzlobeně jsem zafuněla nad jeho přilnavým chováním, "Tys mi lhal."

Zmateně nadzvedl svá obočí, "Cože jsem udělal?"

"Nechováš se jako naprostej imbecil. Dáváš najevo své pocity."

Sarkasticky se zasmál.

"Vážně si nemyslím, Harry, že je to dobrý nápad."

"A proč ne?" trval na svém.

Povzdechla jsem si, zvažovala jsem problém, který mohl nastat, "Musel by sis zařídit letenku a-,"

"Letenku si zaplatím," odvětil, "a klidně zaplatím i tu tvou."

"Nechci, aby ses tam cítil mezi všema cizíma lidma mimo."

"Kvůli tomu mám tebe," usmál se.

"Ty chceš vážně letět se mnou?" zeptala jsem se s netrpělivostí ve svém hlase. 

"Kdybych nechtěl, tak bych tě nechal jít samotnou."

Zavrtěla jsem hlavou, snažila jsem se zakrýt štěstí, které se chtělo promítnout na mé tváři.

"Jsi ráda, že se k tobě přidám, viď?" ušklíbl se.

"Netlač tak moc na pilu," varovala jsem ho.

Jen se zasmál a vtáhl mě do dalšího objetí.