Příběh o 20-ti leté Clary Clifford, která si prochází těžkým obdobím. Zatímco si její starší bratr Mike plnil sen, ona se starala o těžce nemocnou maminku, která nakonec boj s nemocí prohrála. Clary se utápí v depresích, ale její bratr jí je teď stá...
„Mikey, já to nezvládám." řeknu s brekem svému bráškovi. „Clary, jsem tady, nejsi sama. Máš mě a kluky. Společně to zvládneme, ano?" odpoví mi. Lepšího brášku jsem si nikdy nemohla přát. I když je slavný a má s kluky hodně práce, vždycky tady pro mě je. Dělá všechno pro to, aby novináři o mém zdravotním stavu nic nezjistili. Dokonce mě všude bere s sebou. Teď jsme v tour busu. Sedím s Mikeym na mé palandě, kluci jsou v části, která je udělaná jako obývák. Spolu s námi je v touru busu jen jeden další člověk a tím je můj psychiatr. Bráška platí doktora, který s námi všude jezdí a píše mi léky. Dělá toho pro mě tolik...
„Mám zavolat Harryho?" zeptá se mě Mike. „Ne, dobrý. Mám nějaké prášky u sebe.... Necháš mě teď chvilku o samotě? Chci zkusit si psát deník." „Dobře, sestřičko. Budu vedle s kluky, ano? Pak za námi přijď." usměje se na mě a odejde. Vytáhnu si blok, který jsem si koupila na minulé zastávce a dám se do psaní.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Poslední slova jsem napsala se slzami v očích. Zaslechla jsem blížící se kroky, tak jsem rychle schovala deník pod polštář (vím, vážně blbá schovka) a slzy setřela. Hned na to přišla blížící se osoba. No to mě pos... „Ahoj, beruško. Jak ti je?" zeptal se mě Ash a posadil se ke mně. Trochu jsem se od něj odtáhla a nenápadně poupravila polštář, aby nebylo vidět, že pod ním něco je. „Dobře." špitla jsem. „Zlatíčko, mě nemusíš lhát. Chci ti pomoct, neublížím ti." „Já...já vím, že ne. Je mi fajn." Na to si jen povzdechl a pohladil mě po ruce. "Pojď, koukáme na film. Přijdeš na jiné myšlenky." řekl, vstal a se mnou ruku v ruce šel do "obýváku".
