Kostelní hodiny ukazovaly sedm hodin.
Nad chodníkem se vznášel mlžný opar a městečko obklopovalo hluboké ticho. Vysoké stromy lemující cestu byly pokryty pestrými podzimními barvami, mlha tlumila sluneční paprsky pomalu se proplétající mezi domy. Ulice byla tichá a pustá, všichni byli ještě v postelích. Klid okolo narušovaly jen pomalé kroky a šustění listí ve větru. Po silnici kráčela osamocená silueta dívky v černém kabátu. Tmavohnědé vlasy jí ve vlnách volně splývaly po zádech a od úst jí šla pára. Uplé černé džíny zvýrazňovaly její štíhlou postavu, tmavožlutý svetr ladil k okopaným teniskám. Tváře a rty měla rudé od chladu, což dávalo vyniknout jejím zářivým medovým očím. Nebylo to ale počasím, že tohle ráno byly ty oči skelné, jakoby nepřítomné. Z bližšího pohledu se zdály stejně zarudlé, jako její tváře. Po obličeji jí stékaly kapičky slané vody a dech se jí třásl. Tak moc úsilí jí stálo nerozvzlykat se nahlas.
Chtěla od toho utéct. Schovat se někam, kde to na ní nedosáhne. Ale procházet městem bylo jako probírat se starým albem. Všude ho viděla. Její fantazie jí zevnitř zabíjela.
Tam na té lavičce si k ní před půl rokem přisedl. Bylo jaro, jabloně okolo kvetly a při větším závanu chladného větru se na zem snášely drobné kvítky. Seděla tam a četla si knížku, na sobě světlé džíny a zelený svetr. On tam přišel, v černých džínech s dírami na kolenou a mikinou Guns n' Roses. V uších měl sluchátka a neustále si prohraboval ty uhlové vlasy. Ona pak musela odejít, ale živě si pamatovala ten zvláštní pocit, když se jejich těla na moment dotkla, když se zvedala.
V obchodě naproti poprvé uslyšela jeho hlas, když nedosáhla na své oblíbené víno v horní polici a on jí ho podával. Tenkrát se také poprvé setkala s jeho pohledem. Ty zelené uhrančivé oči, ve kterých se ztratila. Možná tehdy její srdce pomalu přestávalo patřit jí, a začalo si hledat cestu k němu. V hospodě vedle se konečně dozvěděla jeho jméno, když byla s přáteli na jednom a on si k nim přisedl. Zack. Pořád jí chytal za pohled. Vadilo jí to, ale zároveň se tak ráda utápěla v té nekonečné zelené.
U kašny se spolu poprvé bavili o samotě. Při zvuku jeho hlasu se jí podlamovala kolena. Začala mu po kouscích propadat a nebylo cesty zpět.
Na téhle lavičce ji poprvé políbil. Tehdy byla jeho. Celá. Nenávratně. Pod tamhletou jabloní spolu o prázdninách lehávali na dece, s sebou spousty ovoce, brambůrků, čokolády a pití. Jak krásné bylo ležet v jeho obětí, pozorovat oblohu a jen tak si povídat o všem, co je zrovna napadlo. V těch chvílích si připadala v bezpečí, že jí má někdo rád. Opravdu rád. A ten pocit, když ji tehdy v kostele, na pohřbu její babičky řekl, že ji miluje. Bylo to pro ni těžké období, vlastně pořád je. Ale on tu pro ni vždy byl, vždy poznal, když jí nebylo dobře, vždy se o ni tak krásně staral...
Tamhle v tom klubu se spolu tolikrát opili, a tolikrát si to užili. Tam se mu také ze začátku jejich vztahu poprvé ukázala v něčem trochu odvážnějším. Ve svém pravém světle, dalo by se říci. Že poslouchá i něco jiného než pop, umí pít a není jen slušná šprtka.
V tom parčíku za klubem ho fotila. A on fotil jí. Pak šli k ní domů, rodiče nebyli doma. A fotili se. Nejprve s oblečením. Potom bez něj. Nejprve stydlivě. Potom vyzývavě. Vzpomínala, jak potom odložili foťák a lehli si do postele. Jak prohýbala záda pod jeho polibky. Jak spolu tehdy poprvé spali a jak se jí to líbilo. Jak to uměl. Jak mu zarývala nehty do zad a tahala ho za vlasy. Jak oba vzdychali jméno toho druhého. Jak krásně znělo to její z jeho úst. Jak spolu dosáhli vrcholu. A jak je ráno načapali rodiče jen ve spodním prádle. Jak se tomu oba smáli.
V tamhletom domě byli na večeři u jeho rodičů, kterým ji konečně představil. Jak pak na střeše popíjeli víno a koukali se na hvězdy.
Jak se dny začaly zkracovat a oni tak byli za tmy déle spolu.
A bylo to teprve včera, co ho viděla tady na rohu s tou holkou. S tou černovláskou s hnědozelenýma očima, štíhlýma nohama a kabátem bůh ví jaké prestižní značky. Jak se spolu objímali a pak jí dal pusu. Do očí jí vhrkly slzy a musela si zakrýt pusu, aby nezačala brečet nahlas. Jako by ho znovu viděla se na ní otočit. Tu hrůzu v jeho i jejích očích. Jak tu holku nechal stát a vykročil k ní. Vybavovala si jak kroutila hlavou a couvala, slzy jí v proudech stékaly po tvářích. Jak se už nevydržela koukat do jeho ztrápeného obličeje a utekla pryč. Jak běžel za ní a křičel její jméno. Jak se mu ztratila mezi baráky a utekla domů, kde se zamkla v pokoji. Jak jí pak celý den vibroval mobil od jeho zpráv a nepřijatých hovorů. Jak ho slyšela klepat na její dveře a prosit, aby si to nechala vysvětlit. Možná to i udělal, jenže ona si zacpala uši a poslala ho s brekem pryč. Poslechl. Ale mobil jí zvonil dál a ona neměla odvahu se na něj podívat. Automaticky si ho však ono ráno vzala s sebou, a tak jí každou minutu vibroval v kapse.
Sedla si na obrubník na tom rohu, kde je viděla a poprvé se odvážila podívat se na displej.
247 zmeškaných hovorů od Zack❤️
639 nových zpráv od Zack❤️
Oči jí začaly štípat. Otevřela zprávy a začala je od začátku číst.
Zack❤️: Není to tak jak to vypadá. Vím, že mě za tuhle větu budeš nenávidět ještě víc, ale prosím, nech si to vysvětlit.
Zmeškaný hovor od Zack❤️
Zack❤️: Prosím, zvedni mi to...
2 zmeškané hovory od Zack❤️
Zack❤️: Ashley, strašně moc se omlouvám za to co se stalo. Byl jsem idiot. Prosím, nech mě ti to vysvětlit.
Zack❤️: Nechci ti to psát do zpráv, ztrácí to váhu. Prosím, promluv se mnou.
Zack❤️: Pusť mě dovnitř, prosím Ash, byla to chyba...
Zack❤️: Miluju tě Medvídku, prosím odpusť mi to... Nic jinýho nechci, jen abys mi to odpustila. Ne kvůli mně, kvůli sobě. Aby ses už na mě nemusela vázat a šla dál. Jsem kretén. Promiň.
15 zmeškaných hovorů od Zack❤️
Zack❤️: Dobrou noc, Ash. Miluju tě
Všechny další zprávy byly v duchu těch prvních, prokládané nekonečným množstvím zmeškaných hovorů. Jedna zpráva skoro na konci ji však upoutala.
Zack❤️: Je to moje sestřenice, Ash.
Pod tím byl odkaz na instagramový profil. Dívka ho rozklikla a jako první na ni vyskočila profilová fotka dívky s černými vlasy a hnědozelenýma očima. A to jméno. Clara Jaffords. Měli stejné příjmení. Prohlížela si její fotky. Ignorovala ty, na kterých se dívka chlubila svou postavou a zaměřila se na fotky její rodiny. Když na několika z nich spatřila Zacka, ať už přímo nebo označeného, uvěřila. O to horší pak byl ten pocit, když najela na jednu fotku Zacka s Clarou s popiskem Vše nejlepší k narozeninám bratránku❤️.
Slzy se jí spustily proudem a ona je nebyla schopna zastavit. Tentokrát neplakala kvůli sobě. Plakala kvůli němu. Proč jen byla taková kráva a nenechala si to vysvětlit? Byla tak hloupá. Zamkla mobil a zastrčila si ho do kapsy. Zvedla se ze země a rozběhla se ulicí. Ani nevnímala, kdy zatočila, její nohy ji nesly samy. Když se zastavila u jí dobře známých velkých dřevěných dveří, byla zadýchaná a z očí jí kapaly slzy. Hned sáhla po zvonku a bez přemýšlení zazvonila jimi domluvený rytmus, aby věděli, že za dveřmi stojí ten druhý.
Netrvalo to dlouho a dveře se otevřely. Její pohled spadl nejprve na flašku vodky v jeho ruce. Když se podívala výš, srdce se jí zastavilo. Z obou jeho předloktí stékaly červené potůčky krve. Se strachem v očích mu pohlédla do obličeje. Ta věc v jejím hrudníku zas na chvíli přestala fungovat když spatřila ty velké tmavé kruhy pod zarudlýma očima. Když se jejich pohledy setkaly, jeho pevné ruce ji objaly a přitáhly k sobě. Objímali se v těch otevřených dveřích tak pevně, že skoro nemohli dýchat. On proto, že se chtěl přesvědčit že není jen přelud, ona aby v jeho rameni utišila vzlyky. Bylo to, jako by se drželi naposled.
Po chvíli ji na chvíli pustil, jen aby za nimi zavřel dveře.
„Ashley..." začal.
„Promiň mi to," vzlykla mu do ramene.
„Cože?" zeptal se chlapec zmateně.
„Promiň, Zacku, byla jsem strašně hloupá. Prosím, odpusť mi to. Jsem hrozně pitomá. Mrzí mě to, nechtěla jsem, aby sis kvůli mě ublížil, prosím, odpusť," podívala se na něj zoufalým pohledem uslzených očí. A on se na ni usmál. Ten úsměv byl tak krásný, byl to ten nejhezčí, co jí kdy dal. Pak se k ní naklonil. Jednou rukou jí sevřel kolem pasu a druhou si jí za krk přitáhl k sobě a spojil jejich rty v tom nejjemnějším polibku. Nebránila se. Zavřeli oči a nechali se unášet tou chvílí.
Bylo odpuštěno.
