Maze runner 2: Zkoušky láskou [Pozastaveno Lol, Možná Někdy Pokračování Bude]

2

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Thomas
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Probudím se s křikem a hned cítím, jak se mne dotýkají něčí ruce. Hned jak si uvědomím, že je to Newt jak mne šeptem, kterému sice nerozumím, uklidňuje, tak jsem se mu schoulil do náruče snaže uklidnit svůj dech. Koutkem oka zahlédnu, jak se budí i zbytek mých přátel. Nechtěl jsem je vzbudit a proto se teď cítím špatně. Byla to jen jedna další noční můra vzpomínek, ona to vlastně ani noční můra nebyla, jen je nepříjemné zase opět všechno prožívat najednou.

„Jsi v pořádku Tommy?" zeptá se mne můj milenec a já jen přikývnu a nechám se hladit. Je to více, jak příjemné a miluju, když mám jeho plnou pozornost. Ale teď jsem rád za jeho uklidňující dotek, protože se mi zdálo něco neuvěřitelného. Nechápu, proč se mi vzpomínky postupně vrací, asi se pokazilo něco během procesu při jejich vymazávání a teď se mi postupně vrací ve formě snů. Ale dnes se mi zase zdálo o mé bývalé práci, byla tam Tereza a Janson, ten chlap, co nás tu prováděl a říkal nám, jak je to tu bezpečné, ale teď vím, že jsme zase jen v rukou špatných lidí. Nejsem si tím jist, možná změnil stranu, ale o tom pochybuji, Jason není ten typ, co by měnil strany. Taky konečně chápu, proč se tak ke mne včera choval, ví, kdo jsem, a to mě znepokojuje.

„Jen zlej sen" odpovím lží. Zatím jim, jemu, nechci kazit radost z nové střechy nad hlavou a nechci ničit iluzi o bezpečí, zatím ne. Potřebuji zjistit nějaké podrobnosti, třeba někdo z ostatních bude vědět, že je tu něco velmi špatně. Jen doufám, že se mi pak povede společně s partou včas zmizet. Mám pocit, že čím déle tu jsem tím horší to pro nás v budoucnu bude.

„Jsi si jistej? Ten křik by probudil i mrtvolu" řekne rozespale Minho a nahlas zívne. Jen přikývnu a nasaji vůni Newta, který mne pořád hladí po vlasech a škrabká po zádech. Pak mi dá malou pusu do vlasů a já se jen hloupě usměju.

„Jestli je všechno v pohodě tak si jdu zase lehnout, abych byl na snídani vyspanej do růžova" řekne podrážděné Fry a zase si lehne do postele a otočí se k nám zády, aby se nemusel na nás dívat. Ostatní udělají to stejné a já s Newtem zůstaneme v objetí. Dám mu malou pusu na rty a on se jen na mne usměje tím svým okouzlujícím úsměvem, který dokáže roztopit mé srdce.

„Už jsem v pohodě, můžeme jít zpátky spát" řeknu a podívám se mu do jeho hnědých studánek plné lásky.

„Opravdu?" zeptá se starostlivě a opět mě pohladí. Já ho povalím na postel a přisaju se na jeho rty. On se hned připojí a ucítím, jak se do polibku usmál. Pak se odtáhnu a lehnu si hned vedle něj, tělo na tělo. Obejmu ho okolo pasu a zavřu oči, doufaje, že svoje kamarády dnes nevzbudím dalším výkřikem.

××××××
Večeře
××××××

Rozhlížím se po místností plné lidí, jako my a ozbrojených svalnatých mužů. Včera mne ani nenapadlo myslet na to, proč mají u sebe zbraně, ale najednou všechno dává smysl. Jsme pořád součástí jejich testu a ta starší žena, kterou jsme viděli, tak ta je živá. Pamatuji si, jak jsem ji pomáhal s tou nahrávkou, slouží jen k pomatení nic nevědících mozků, ale naštěstí si pamatuji spoustu věcí a vím, že jsme s Newtem v nebezpečí. Musím zjistit, jak se odsud dostat, co nejdál. Musí tu být nějaká bezpečná cesta ven, ale to, že máme omezený prostor kam můžeme chodit to komplikuje. Je tu spousta dveří, ale zamčených a potřeboval bych tu kartičku, abych se někam dostal, ale pochybuji o tom, že mi ji pan Janson milý jen tak dá a řekne: „Tak Thomasi tady máš kartu a znovu pokaž naší práci, hodně štěstí při útěku." Mám toho plné zuby a čím dál tím mám větší strach o Terezu, o které nic nevím. Jen doufám, že jí nechtějí ublížit. Musím to zjistit. Až se tady zase pohne ta špína jménem Jason tak mu takovou vrazim a řekne mi všechno, dobrovolně a sám od sebe a ještě si bude požadovat další ránu do hlavy židlí, na které sedím. Opět se zadívám na ochranku a projedu je pohledem od hlavy až k patě. Oni ty kartičky mají, ale pochybuji o tom, že se mi je podaří nějak ukrást.

„Thomasi, dneska jsi nějak divnej, ani nejíš a nemluvě o té no-„ nestihne doříct, když se prudce zvednu ze židle, málem shodím svoji snídani. Janson se jen na mne za tím pitomým sklem zašklebil. Cítím udivené pohledy všech v místnosti. Rozmlátím tomu kokotovi hubu.

„Pusťte mě! Chci vidět Terezu!" rozkřiknu se přes celou místnost a podívám se na kartu za opaskem dvou mužů. „Je to kamarádka! Chci vědět, co se s ní stalo!" vykřiknu znova snaže se prorvat za Jasonem, který se zase na mne usmívá, jak měsíček na hnoji. Nenápadně, když ochranka ztratí kontrolu nade mnou, vezmu jednomu kartu za opaskem a pak se jen nechám odstrčit. Nenápadně se pousměju. Pak uslyším, jak na mne kluci křičí a pak ucítím, jak mne jejich ruce tahají zpátky a snaží se mne udržet, co nejdál od ozbrojených mužů.

„Thomasi, myslím, že si budeme muset popovídat v soukromí" řekne pobaveně Janson s jeho typickým úsměvem, mám chuť mu vrazit takovou pěstí, že už se nikdy ten bastard neusměje.

„Kde je Tereza?" zeptám se znovu a tentokrát klidněji a ucítím, jak mne začne Newtova ruka hladit po mé ruce. Ten ví, jak mne uklidnit, když jsem naštvaný.

„Řekl jsem ti včera, že provádíme testy" řekne naštvaně. Už mu taky lezu na nervy, ale ani se nedivým, když jsem byl jeho velká konkurence. „Teď jestli mne omluvíš, musím jít něco řešit, něco důležitějšího než tebe" řekne a vycítím z jeho hlasu nenávist, kterou vůči mne pěstuje.

„To se uvidí Jansone" řeknu s úsměvem a plivnu mu na botu. On jen naštvaně zavrčí a zamračí se ne na mě, ale radši nic neřekne, jelikož musí zavolat paní důležité. Je mi to jasné, zase je to jen poskok, který nic neumí, až na prudění a roznášení špatné energie.

„Co to mělo znamenat Thomasi?!" vykřikne Newt a nevěřícně se na mne podívá. „A od, kdy víš, jak se jmenuje?" zeptá se ostatní jen přikyvují a vyměňují si udivené pohledy. Koutkem oka zahlédnu, jak se na mne podívá jeden kluk s kapucí na hlavě. Podle pár holek je tu nejdéle, zajímalo by mě proč. Pomalu se jdu opět posadit na své místo, kde se pořád opalovala moje snídaně pod světlem laciných žárovek. Kluci se na mě pořád udiveně dívali a čekali na mou odpověď. Sednu si a nenápadně vytáhnu z kapsy kartu k zázračným dveřím plných tajemství, ale mám takový pocit, že vím, co se za nimi nachází. Jen doufám, že tam nebude Tereza.

„Kurva! Thomasi, co blbneš" vyjekne Minho, když uvidí tu kartu.

„To nemyslíš vážně" řekne Frypan a jen se na mne divně podívá.

„Je tu něco špatně a hodlám ještě najít Terezu před útěkem" vysvětlím klukům, kteří nahlas vydechnou překvapením.

„Útěkem?!" vykřikne Newt. „Proč bys utíkal?" zeptá se nevěřícně a podívá se na mne jako na blázna.

„Ticho, tady o tom nemluvte" řeknu a přiložím si prst na rty, abych jim naznačil, že mají být ticho, jelikož si všimnu ochranky, jak na mne zase kouká. „Probereme to na pokoji" nabídnu a Newt mne hned popadne za ruku a začne tahat za sebou do našich ložnic. Zavře za námi dveře a hned se na mne naštvaně zamračí se zbytkem kluků.

„Co to má znamenat?! Ty chceš utíkat, když tu máme postele, vodu, jídlo a bezpečí?! Už ti začíná z toho všeho přeskakovat! Chápu, ztratili jsme hodně lidí, ale to neznamená, že teď jsou všichni zlý! Vždyť nás zachránili!" vykřikne na mne a přirazí mne ke dveřím. „Vzpamatuj se!" dodá. Já se mu jen podívám do očí, které jsou plné vzteku. Udělal jsem snad něco špatně? Snažím se ho jen chránit.

„Ty nevíš, co vím já. Nejsou za koho je máte. Je to W.I.C.K.E.D, všechno tohle je jejich další test" vysvětlím, doufaje, že mi uvěří. Musí mi uvěřit. „Myslím, že chtějí ublížit Tereze" dodám, abych zněl přesvědčivě, ale Newt se jen zamračí, to jsem neměl říkat. V jeho očích se zaleskne žárlivost a závist. Nevěděl jsem, že Terezu nemá tak rád. Proč vlastně žárlí? Vždyť s ní už nic nemám, je to jen kamarádka a mám o ní velký strach.

„Poslouchej se! Běž si lehnout a pořádně se vyspi, je to ho na tebe moc" řekne už klidněji a ukáže na postel.

„Ale..."

„Žádné ale! Jdi spát a zamysli se nad sebou"

...pokračování příště