[POZATAVENO] syn Rusko

život není vždy fér

Měl přes pusu a nos šátek, ale i tak bylo vidět, jak se jeho kůže rozpadá na prach. V oku měl praskliny.
R: ,,T-tati. C-co se ti to děje?"
US: ,,N-nem-ůžu... Mlu-vi-t."
Vytáhl jsem mobil a zavolal záchranku. Zavolal jsem i mamce. Záchranáři přijeli o trochu dřív než mamka. Přišli k otci a začali ho prohlížet.
R: ,,Co mu je?"
Záchranář: ,, Omlouvám se, ale Vašemu otci se nedá pomoct. Čas mu už vypršel. Zbývá mu asi 8-9 hodin. Je mi líto."
Mamka začala plakat a objala tátu. To bylo i na mě moc a začal jsem taky brečet. Do hodiny se celá naše rodina shromáždila a snažili si užít poslední čas s tátou. Uběhla hodina, druhá, třetí... Až nakonec uběhla sedmá hodina a tátův čas nastal. Někteří odešli do jiných místností, protože nezvládli pohled na umírajícího otce. Zbyli jsme tu pouze já, matka Afghánistán, sestry Ukrajina, Bělorusko, Estonsko a bratr Kazachstán. Celých těch osm hodin jsem nenašel odvahu otce obejmout, ale teď jsem se konečně odhodlal. Přišel jsem k otci a objal jsem ho. Chvilku jsem ho objímal, pustil jsem ho a chtěl od něj trochu odstoupit.
US: ,,P-očk-kej."
Zvedl ruku, chytil si ušatku, sundal si ji a nasadil mi ji na hlavu. Do očí se mi natlačily slzy.
R: ,,B-budu ji opatrovat do konce svých dnů."
Usmál se. Přistoupila k němu matka a naposledy se políbili.
US: ,,Sbohem."
Pak se hlavou opřel o opěradlo, zavřel oko a s úsměvem na tváři, naposledy vydechl. Jeho tělo přestalo držet tvar a rozpadlo se na prach. Nezbylo po něm nic, kromě ušatky, kterou mi dal. Všichni jsme začali brečet a naříkat. Druhý den jsme byli doma a oplakávali otce. Do školy jsme šli až v pátek. Ve škole vše vypadalo normálně. Dokud...
Tur: ,,Hele, kde jste byli naše hračky? Bez vás tu byla nuda."
Turecko se svou partou se nám postavili do cesty.
R: ,,Nejsme hračky a uhněte nám z cesty."
Začali se smát a Severní Korea do mě strčil. Nemám na ně náladu. Strčil jsem do něj nazpět.
SevK: ,,Co si to dovoluješ?"
Udeřil mě do břicha.
Něm: ,,Nech mého kámoše na pokoji!"
Německo přiběhl k nám a dal Korei pěstí. Pak přiběhli ještě Nový Zéland s Austrálií a začala bitka. Turecko se se svou partou stáhli a nechali nás na pokoji.
R: ,,Děkuju."
NovZ+A: ,,Za málo."
Něm: ,,Dostali, co si zasloužili. Teď ale rychle do třídy, jinak nás úča seřve."
Rozeběhli jsme se a do třídy jsme dorazili krátce po zvonění, takže to bylo v pořádku. Začíná další nudné vyučování. PROČ?!